Článek
Za oceánem žije srdcem Čech, pasem Američan - pan Viliam H. Vyrůstal v Československu, založil rodinu, vybudoval kariéru, koupil nemovitosti. Ještě před pádem komunismu emigroval do USA. Po třiceti letech se z pravidelného návštěvníka české domoviny a rodiny stal nevítaný obyvatel třetí země v červené zóně.
Naštěstí existují konkrétní ministerské výjimky udělující možnost přicestování. Naneštěstí se ale do nich sedmdesátiletý senior nevejde. Je totiž sociálně zabezpečený a zdravý.
Je mu 71 let a říká o sobě, že je Čech každým coulem. Narodil se v Československu, odkud v roce 1986 emigroval do Spojených států. Za sebou nechal rodinu, přátele, nemovitosti, úspěšnou kariéru a také kus srdce. Odjel spolu se dvěma dcerami a manželkou. V České republice žijí jeho vnoučata, sourozenci, starší syn a přátelé. I proto se před lety rozhodl, že požádá o navrácení českého občanství.
Tuto bitvu s úřady pan Viliam prohrál. „K tomu nám přišlo šestistránkové vyjádření, že je vlastně Slovák, a tak mu nemůže být navráceno české občanství. Narodil se za Československa slovenským rodičům na území dnešního Slovenska, kde ale žil pouze tři měsíce, jako mimino. Zákon o občanství a jeho navrácení prohlášením sice umožňuje více interpretací. Ale protože neexistuje soudní výklad, Ministerstvo vnitra tak používá svoji metodiku, na základě které nám to zamítli. De facto nám k tomu ještě napsali, že si dědeček zažádal příliš pozdě a ČR už byla k lidem narozeným za bývalého Československa na Slovensku benevolentní dost,“ popisuje pro Seznam Zprávy jeho snacha paní Martina P. „Vtipný paradox je, že protože tu má děda odpracováno dostatek let, tak pobírá český důchod, zařídit toto problém nebyl.“ Tím ovšem veškerá legrace končí.
Rodinný příslušník tak do České republiky za rodinou pravidelně jezdíval v rámci bezvízového styku vždy na 90 dnů. A to do doby, než se pro Českou republiku stal občanem třetí země v červené zóně a bez pobytového oprávnění pro něj začal platit zákaz vstupu na české území.
Ministerské výjimky ale myslely i na příbuzné, kteří od svých českých rodin zůstali uvěznění za hranicemi červených zón.
Žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území ČR je oprávněn podat cizinec, který je:
1. manželem cizince s povoleným pobytem,
2. nezletilým nebo zletilým nezaopatřeným dítětem cizince s povoleným pobytem,
3. nezletilým nebo zletilým nezaopatřeným dítětem manžela cizince s povoleným pobytem,
4. nezletilým cizincem, který byl cizinci s povoleným pobytem na území ČR nebo jeho manželu rozhodnutím příslušného orgánu svěřen do náhradní rodinné péče, nebo který byl cizincem s povoleným pobytem na území ČR nebo jeho manželem osvojen anebo jehož poručníkem nebo manželem jeho poručníka je cizinec s povoleným pobytem na území ČR, pokud se bude péče o nezletilého cizince vykonávat na území ČR,
5. osamělým cizincem starším 65 let nebo bez ohledu na věk cizincem, který se o sebe nedokáže ze zdravotních důvodů sám postarat, jde-li o sloučení rodiny s rodičem nebo dítětem s povoleným pobytem na území.
Do České republiky tak stále mohou přicestovat rodinní příslušníci – manželé, registrovaní partneři, děti do věku 21 let, rodiče dětí do věku 21 let a konečně také „rodiče, prarodiče nebo potomci závislí na výživě nebo jiné nutné péči na občanovi ČR nebo EU“. Zde rodina naráží na problém.
„Náš děda sice je na svůj věk výjimečně zdravý, ale také má 71 let a nebude na světě věčně a kdoví, jak dlouho tu bude koronavirus. Protože celý život pracoval, tudíž tuto výjimku nesplňuje,“ vysvětluje paní Martina.
Nehledě na to, že výjimka nepamatuje třeba na sourozence, takže cizinci, co tu žijí v manželství, nemohou vidět ani své bratry nebo sestry.
Rodina dědečka ze začátku věřila, že se koronavirová situace zlepší a po létě se podmínky změní. Změny nastaly, jenže nikoli k lepšímu. „Přijde mi nelidské, že náš stát zakazuje stýkání se s vlastní rodinou, a jsem si jistá, že nejsme jediní, koho toto postihlo. Přijde mi absurdní sem pouštět rodiče nebo prarodiče, jenom pokud jsou na nás závislí. Navíc, a řekněme si to upřímně, jak by nemocný člověk zvládl asi cestu z USA do ČR? Nehledě na to, že výjimka nepamatuje třeba na sourozence ani cizince, co tu žijí v manželství, nemohou třeba vidět ani své bratry nebo sestry,“ řekla pro Seznam Zprávy Martina P., snacha amerického dědečka.
Na rozdíl od těch, kteří za shledání se svými zahraničními partnery bojují celé měsíce, jsou snahy této rodiny teprve na začátku. „Ambasádu o dlouhodobá víza děda kontaktoval v červnu, ale to měla omezený provoz a vyřizovala žádosti jen manželů a rodičů nezaopatřených dětí do 21 let. Dostat ‚dlouhodobé‘ vízum na 1 rok do ČR je také docela boj. Musíte podat žádost, přijet na příslušný konzulát na pohovor, pro dědu ze Seattlu je to Los Angeles, a pak čekáte 180-270 dnů, jestli vám to schválí. Navíc to také nelze pro každého, při žádosti o dlouhodobé vízum pro sloučení rodiny musíte dokazovat, že máte na život v ČR finance, že máte kde bydlet, a v neposlední řadě musíte splňovat podmínku o příbuzenství, která má také své výjimky.“
Seznam Zprávy pro objasnění zdánlivě bezvýchodné situace oslovily Ministerstvo zahraničních věcí:
Dotyčný státní příslušník USA je občanem třetí země v červené zóně bez pobytového oprávnění vydaného ČR a platí pro něj zákaz vstupu na území České republiky. A jelikož dle zákona nespadá pod režim rodinného příslušníka občana ČR/EU, není jeho příjezd do ČR bohužel možný.
V současné chvíli pracujeme s předpisy, které máme k dispozici. A pracujeme se situací, kterou současná „covid-doba“ přináší. Není jednoduchá a je s ní spojeno limitované cestování a obecně příjezd cizinců do ČR/EU. Při své práci se naši kolegové setkávají se stovkami takových příběhů. Uvědomujeme si, že pro dotčené jde o velmi nepříjemnou situaci. Rozumíme tomu, že v dnešní složité době úplně každý cizinec nebo jeho zvoucí osoba považuje právě tu svoji cestu do ČR/EU za výjimečnou a nezbytnou. Pokud bychom posuzovali danou problematiku tímto pohledem, pak postrádají smysl jasně stanovené unijní, potažmo národní aplikované restrikce. V tuto chvíli je těžké předjímat další podmínky rozvolnění cestování, zvlášť v době stále se zhoršující epidemiologické situace v ČR.
Závěrem připomínám, že Ministerstvo zahraničních věcí není gestorem vstupu a pobytu cizinců na území ČR, to má v gesci Ministerstvo vnitra.
Stejně jako v případě nesezdaných binacionálních párů, z nichž jeden z partnerů žije v zemi s vízovou povinností, stanovisko ministerstva nenaznačuje, že by se v nejbližší době chystala změna umožňující přílet pana Viliama. Ostatně na čtvrtečních interpelacích to premiér Andrej Babiš vyřešil odesláním SMS zpráv na ministry Petříčka, Hamáčka a Vojtěcha. Zatímco Jan Hamáček poukázal na zodpovědnost Ministerstva zdravotnictví, jeho šéf, Adam Vojtěch, neváhal naděje rodinných členů ukončit slovy: „Třetí země se řešit nebudou.“
Vyjádření Ministerstva vnitra Seznam Zprávy očekávají.
