Článek
Je to přinejlepším portrét bolestivého, dílčího vítězství uprostřed jedné z nejostudnějších porážek britské historie. Přesto má Dunkerk, který tento týden vstoupil do českých kin, ty nejlepší šance stát se pro Brity snímkem desetiletí a v nejlepším slova smyslu národním filmem.
Očekávání byla veliká. Režisér Dunkerku, mistr temných nálad Christopher Nolan, má za sebou jen málo slabých momentů a naopak hned několik vynikajících filmů. Teď řada recenzentů láká diváky na tvrzení, že viděli dosud nejlepší Nolanův film. Navíc, doprovází ho soundtrack zřejmě neslavnějšího současného autora filmové hudby, Hanse Zimmera. A i v jeho případě někteří kritici mluví o životním díle.
Velký podíl na působivosti snímku má ale samotný námět. Tzv. operace Dynamo, evakuace 400 tisíc britských a francouzských vojáků z německého obležení na francouzském pobřeží, patří k nejdramatičtějším a zároveň velmi neobvyklým epizodám 2. světové války.
Nejhorší Hitlerův rozkaz
Francie, léto 1940. Německé armádě se právě podařil husarský kousek: nečekaným úderem rozťala vedví síly spojenců. Tanky pod vedením později legendárního generála Rommela dosáhly břehů Atlantiku. Na úzkém pruhu pobřeží okolo přístavu Dunkerk zůstal v obklíčení celý britský expediční sbor – zhruba 400 tisíc mužů. V podstatě čekali na úder z milosti.
Ten ale nepřišel. Byl to nejprve polní maršál Rundstedt, kdo nařídil tankovým divizím, aby v útoku na Dunkerk nepokračovaly. Hitler vzápětí jeho rozkaz potvrdil. Dodnes se vedou spory proč. Pravděpodobně byla za zastavením ofenzivy obava z velkých ztrát mezi elitními tankovými jednotkami v obtížném, močálovitém terénu. V každém případě tento rozkaz ve výsledku velmi ztížil cestu nacistického Německa za válečným vítězstvím. Britské admiralitě se otevřely dveře k provedení operace, která se na první pohled jevila jako beznadějná – k pokusu o záchranu britských vojáků.
Během prvního dne nedokázaly lodě královského námořnictva evakuovat z pláží u Dunkerku ani 8 tisíc mužů. Nakonec jich ale během osmi dnů odvezly přes 338 tisíc. To vše za neustálého leteckého i dělostřeleckého bombardování.
Náletům německých Stuk nečelila jen vojenská plavidla. Do bojové zóny u francouzských břehů vyrazily i stovky malých lodí civilních dobrovolníků. Britské vojáky před smrtí nebo zajetím tak zachraňovaly rybářské kutry nebo sportovní jachty. K francouzským břehům zamířila i malá loď pod vedením svého majitele, Charlese Lighthollera. Muže, který byl už v té chvíli živoucí legendou.
Z Titaniku do Dunkerku
Na nedostatek dobrodružství si Charles Lightoller ve svém životě stěžovat nemohl. Námořníkem se stal ve 13 letech, o 12 let později zažil své první ztroskotání, po kterém musel na čas přežívat na neobydleném ostrůvku v Indickém oceánu. Slávu si ale Lightholler proti své vůli vymohl při svém druhém ztroskotání, o mrazivé noci 15. dubna 1912, kdy vody Atlantiku pohltily Titanic.
Coby druhý důstojník byl Lightoller nejvýše postaveným námořníkem, který tragédii přežil. Stal se také jedním z klíčových svědků u soudů, které hledaly viníky tragédie. Veřejnost si získal například odpovědí na otázku poroty, kdy opustil loď. Opáčil, že loď neopustil, ale že loď opustila jeho. Lightoller totiž zůstal na palubě až do okamžiku, kdy ho smetla ledová voda. V ní dokázal přežít i přesto, že ho na několik děsivých okamžiků nasála jedna z větracích šachet Titaniku. Zachránil se na převráceném člunu. Loď Carpathia ho z moře vyzvedla jako posledního přeživšího trosečníka, v uniformě přehozené přes pyžamo. Právě v tomhle odění se pustil do plnění svých povinností po srážce s ledovcem.
Hrdina, který pomohl Británii v rozhodující chvíli
Během první světové války velel Lightoller menším válečným lodím, přežil další ztroskotání, napadl vzducholoď typu Zeppelin a zničil německou ponorku tak, že na ni nechal najet svůj torpédoborec.
Po válce odešel do důchodu a koupil si malou jachtu jménem Sundowner, na které se se ženou čas od času účastnili amatérských závodů.
Jeho poslední velký závod, bitva o životy britských vojáků, přišel v jeho 66 letech. Když se doslechl o evakuaci z Dunkerku, vypravil se starý námořník spolu se svým osmnáctiletým synem na cestu. Do malého plavidla dokázal naskládat 130 námořníků. Část z nich musela celou cestu ležet na palubě. Spolu s nimi se pak Lightoller divokým manévrováním vyhýbal útokům německých letadel. Po návratu do Rasmagate nemohli přihlížející věřit svým očím, když se z nitra maličkého plavidla vynořovali další a další zachránění vojáci.
Činy lidí, jako byl Lightoller, přispěly k úspěchu operace Dynamo a ta zase pomohla Velké Británii najít v klíčových chvílích vůli vzdorovat německé převaze. I když se Nolanův epos striktně vyhýbá falešné romantice při líčení válečného hrdinství, bez lidí, které ve svém eposu popsal, by svět byl jiný, než jak ho známe.
