Článek
Bez velkých změn neudržitelná hrozba – tak se o nastavení důchodů ve zkratce vyjadřují ekonomové. Valnou většinu příjmu mají dnes penzisté a penzistky z veřejného průběžného systému.
Česká společnost ale stárne a seniorů přibývá. K důchodovému věku se navíc blíží silná generace Husákových dětí. Jednat se proto musí ihned.
Vláda si důležitost penzijní reformy uvědomuje, proto ji také vetkla mezi své hlavní strategické směry. „Chceme konkrétní kroky bez zdlouhavých a neplodných diskusí,“ zní ambiciózní proklamace z vládního prohlášení.
Rok a tři čtvrtě před volbami v roce 2021 ale stále žádné konkrétní závěry na stole nejsou. A ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) dokonce otevřeně říká, že je ohledně přijetí reformy současnou vládou skeptická.
Co se tedy s důležitými změnami děje?
Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová z ČSSD, pod kterou penze spadají, už téměř před rokem jmenovala komisi pro spravedlivé důchody složenou z odborníků, politiků i odborářů. Zadání pro ně bylo jasné – projednat návrhy, najít shodu a připravit podklady pro reformu, která penzijní systém zachrání.
Ministryně až na výjimky dílčí výstupy komise dosud odmítala více komentovat a detaily spíše držela pod pokličkou. Ještě na podzim novináře odkazovala na půlku adventu, kdy měla komplexnější podobu reformy představit. Termín se ale posunul – zatím na půlku ledna.
„Důchodová reforma je připravená. V komisi pro spravedlivé důchody panuje v tuto chvíli vzácná shoda, a pokud nebude problém na straně ANO, důchodová reforma prostě bude. V koalici jsme důchodovou reformu měli probírat ještě v tomto roce na koaliční radě, ale pan premiér ji svolal až na 14. ledna,“ vzkázala ministryně.
Seznam přitom nedávno přinesl projekci, že po roce 2050 bude až 30 procent lidí v Česku v seniorském věku. Průměrný věk stoupne o pět let nahoru a dětí se bude rodit méně.
Nemilosrdný čas
V kontrastu s prohlášením Jany Maláčové, že „důchodová reforma prostě bude“, je pesimismus jiné ženy ve vládě – ministryně financí Aleny Schillerové.
„Česká republika potřebuje přijmout takovou právní úpravu, která by znamenala komplexní důchodovou reformu z pohledu udržitelnosti veřejných financí a na které bude navíc širší politická shoda. Definitivní přijetí takovéto reformy vyžaduje, podle všech dosavadních zkušeností, delší čas než rok a tři čtvrtě, který zbývá do voleb,“ uvedla pro Seznam Zprávy.
Podle nejdéle sloužícího poslance v historii Česka Marka Bendy z ODS přijetí důchodové reformy v tomto volebním období pořád šanci má, obavy Schillerové ale sdílí.
„Legislativní proces v parlamentu trvá šest až osm měsíců, pokud na tom vláda má nějaký zájem. Potom samozřejmě záleží, jak bude důchodová reforma alespoň částečně přijatelná, nebo zda bude úplně kontroverzní. Pokud přinesou něco, co bude mít průřezovější souhlas, tak se to za rok reálně stihnout dá. Ale osobně moc nevěřím, že ministryně něco přinese,“ popsal poslanec.
Podle Bendy to ale neznamená, že by se odvedená práce zcela ztratila – pokud jsou některé body alespoň trochu konsenzuální, dá se na nich stavět v dalším období. „Na druhou stranu, na důchodové reformě se pracuje už dvacet let a nejsem velkým optimistou, že se najde shoda,“ dodal.
Ozývají se navíc hlasy, které činnost komise kritizují – řeší prý detaily současného nastavení a nezabývá se koncepčními změnami.
Kde na to vzít?
Tak příkré hodnocení ale mohou částečně odrážet dosavadní výsledky sestaveného týmu.
Komise se například shodla na tom, že se připraví podrobnější podklady k možnému rozdělení nynějšího veřejného důchodového pilíře na dva. Z nového nultého pilíře by se hradila solidární část penze z daní, tedy minimální důchod. Z prvního pilíře by pak lidé dostávali zásluhovou část, která by se platila z vybraného pojistného.
Předsedkyně komise Danuše Nerudová po posledním zasedání řekla, že se debatovalo o minimální penzi mezi 10 a 11 tisíci korunami.
Kromě toho vznikly podklady pro předčasné důchody pracovníků v náročných profesích. Za každých deset let práce v rizikových podmínkách by se mohl věk nástupu na odpočinek snížit o rok a pobíraná penze zvednout v průměru o tisícikorunu. Za zmínku stojí i snaha narovnat penze pro ty, kteří část života strávili péčí o děti nebo dlouhodobě nemocné.
Otazník nicméně stále visí nad zásadní otázkou – kde na to všechno vzít peníze?
Právě odlišné představy o příjmech systému se mohou stát kamenem úrazu – žádný univerzální recept totiž zatím neexistuje. Ministryně prozradila jen to, že chce důchody financovat mimo jiné z vyššího zdanění právnických osob, přišla například se sektorovou bankovní daní. Další peníze na penze si slibuje ze zrušení některých daňových výjimek, jako jsou slevy na nepracující manželku či manžela.
Peníze a neshody
Například o sektorové dani ale nechce hnutí ANO ani slyšet.
A ani další aktuální nápady Jany Maláčové u jeho lídrů nepadají na úrodnou půdu. Z hnutí premiéra Andreje Babiše se naopak ozývá návrh na zvýšení hranice pro odchod do důchodu. „Toto jednoduché opatření by mělo zásadní pozitivní vliv na udržitelnost systému, snížilo by výdaje státního rozpočtu o 1,6 procenta HDP, tedy zhruba o 90 miliard korun ročně,“ uvedla už dříve Alena Schillerová (za ANO). Takový krok ale na oplátku odmítá ČSSD.
Zda se vzájemné neshody podaří přetavit ve fungující důchodovou reformu, je zatím těžké odhadovat. Jisté však je, že příliš času nezbývá.
„Pokud je vláda schopna se na parametrických úpravách domluvit a potom je prosadit, tak v podstatě může průběžný systém fungovat nekonečně dlouho. Problém je, že takové úpravy znamenají buď zvýšení věku odchodu do penze, nebo snížení penzí. Případně zvýšení daní přes sociální pojištění,” okomentoval nedávno problém expert z Národohospodářské fakulty VŠE Petr Brabec.
