Článek
5. května 1945 vypuklo Pražské povstání. Vyvrcholil jím odboj proti německým okupantům, kteří byli donuceni ke kapitulaci. Na snímku dav rozbíjí bustu Adolfa Hitlera před Slovanským domem v ulici Na Příkopě.
Odstřel největšího pomníku Josifa Vissarionoviče Stalina v Praze na Letné, kterému se ironicky přezdívalo „fronta na maso” v roce 1962. Monumentální pomník byl ztvárněn jako řada pracujících v čele se Stalinem. Po diktátorově levé ruce to byli zástupci sovětského lidu: dělník, vědec, kolchoznice a rudoarmějec. Po jeho pravé ruce pak zástupci lidu československého: dělník, rolnice, inovátor a vojín. Pomník neměl dlouhého trvání. Stalinův nástupce Nikita Sergejevič Chruščov odsoudil Stalinův kult osobnosti, a proto se českoslovenští komunisté rozhodli pomník zlikvidovat.
Bourání Stalinova pomníku v Budapešti během Maďarského povstání, které se odehrálo od 23. října do 10. listopadu 1956 jako revolta proti stalinistické diktatuře a sovětské okupaci Maďarské lidové republiky. Na krvavém potlačení této protikomunistické vzpoury v Maďarsku se podílel i maršál Koněv.
Manifestační ničení pomníku Stalina během Maďarského povstání v roce 1956. Do čela bolševiků se Stalin dostal v roce 1922 na návrh tehdejšího předsedy vlády Vladimira Iljiče Lenina. V roce 1927 Stalin zvítězil nad protivníky ve straně a stal se nejmocnějším mužem sovětského impéria. Neomezenou mocí vládl až do své smrti 5. března 1953.
Monumentální, bronzová socha Ivana Stěpanoviče Koněva, vyhotovená ve stylu socialistického realismu, vznikla v roce 1980. Pomník sovětského maršála Koněva na náměstí Interbrigády v Praze-Bubenči byl za vášnivých diskuzí odstraněn tohoto roku. Maršál Koněv se zapsal do dějin především jako jeden z hlavních vojevůdců druhé světové války, který se podílel i na osvobození Prahy od nacistů. Měl ale prsty také v krvavém potlačení protikomunistického povstání v Maďarsku. Podle části historiků měl podíl i na vpádu vojsk členských států Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968, což ale ruská strana odmítá s odůvodněním, že Koněv byl už od roku 1963 v důchodu.
Socha vůdce bolševické revoluce Vladimira Iljiče Lenina v Německu je odstraněna roku 1991 z podstavce, aby byla vzápětí zničena. Sochy otce Velké říjnové socialistické revoluce mizely po pádu železné opony po celém Východním bloku.
Své odstraněné sochy má prakticky každé město. Na snímku je demontované sousoší Lenina a Stalina, které bylo donedávna uchovávané na dvoře olomouckého Muzea umění. Pomník Lenina, Stalina a praporečníka stál na místě po vypálené židovské synagoze v Olomouci od roku 1955 do 17. ledna 1990. Již v prosinci roku 1989 však studenti zdejší Univerzity Palackého ověnčili komunistický symbol stovkami nafukovacích balonků.
Invaze do Iráku začala 20. března 2003 pod kódovým označením „Operace irácká svoboda“. 9. duben 2003 se nese ve znamení stržení sochy Saddáma Husajna uprostřed Bagdádu, kterou mohly sledovat milony lidí v přímém přenosu. Koalice vedená Spojenými státy svrhla diktátorský režim Saddáma Husajna. Její setrvání v Iráku přispělo k rozpoutání občanské války mezi šíity a sunnity.
Íránci strhávají sochu šáha Rézy Páhlavího poté, co 16. ledna 1979 opustil zemi jeho syn a zároveň poslední monarcha Muhammad Rezá. O čtrnáct dní později se vrací z exilu ajatolláh Chomejní, příští vůdce teokratické islámské republiky.
Rok 1970 a odstranění sochy královny Viktorie před budovou Soudního dvora v hlavním městě Georgetownu v Guyaně. Země byla britskou královskou kolonií. V roce 1953 získala Guyana vnitřní autonomii a 26. května 1966 definitivně samostatnost. Guyana byla zpočátku parlamentní monarchií a hlavou státu byla anglická královna Alžběta II. Od 23. února 1970 je Guyana prezidentskou republikou. Sochy postav z britské imperiální minulosti se v posledních letech staly předmětem sporů.
Na Staroměstském náměstí v Praze byla minulý týden vztyčena amatérská napodobenina Mariánského sloupu. Ten původní, vztyčený císařem Ferdinandem III., byl stržen v době vzniku Československé republiky, protože byl údajně symbolem habsburského útlaku.
