Bohemia Energy není poslední. Hrozí další krachy a nástup energošmejdů

Jan Palaščák, majitel energetické skupiny Amper, několik týdnů před pádem Bohemia Energy varoval před obchodními praktikami potápějící se firmy.

Sám je jejím klientem, před třemi lety prodával majitelům Bohemia Energy manželům Písaříkovým, svou obchodní firmu Amper Market, která byla dodnes jeho energetickým dodavatelem. A vadilo mu, že Bohemia Energy i klientům Amper Marketu v rozporu s platnými pravidly ukončovala smlouvy na fixaci cen a využívala neférové kličky k tomu, aby se z fixací vyvázala.

Dnes však říká: „Jiří Písařík se k problému na trhu s energiemi postavil čelem. Skončit s činností, nechat ve firmě majetek a přiznat obchodní neúspěch je smutné, ale férové.“

V rozhovoru Palaščák upozorňuje, že insolvence hrozí řadě dalších obchodníků s energiemi, kteří léta postupovali stejně jako Bohemia Energy. „Nabízeli lidem několikaleté fixace cen, sami ale nakupují na spotovém trhu, bez předstihu. Tedy dnes za rychle rostoucí ceny.“

Z pasti je podle něj možné uniknout jen dvojí cestou – buď firmu položit, nebo zkusit vybruslit na úkor zákazníků „šmejdskými“ praktikami.

Co říkáte na krach skupiny Bohemia Energy?

Mne to mrzí, já už jsem se kvůli tomu omlouval klientům společnosti Amper Market, které jsem do Bohemia Energy přivedl a kteří kvůli tomu teď mají komplikace…

Na vysvětlenou: Amper Market je dnes jedna z dceřiných firem Bohemia Energy, zakládal jste ji ale vy a v roce 2018 jste ji prodal manželům Písaříkovým. Ale vy si už pár týdnů na sociálních sítích stěžujete na postup Bohemia Energy. Psal jste, že i s rodinou od nich jako klient odcházíte. Co vám vadilo? Já jsem byl dlouho vůči Písaříkům loajální. I proto, že ode mne koupili Amper Market s nedobytnou pohledávkou za nějakými politiky nebo mafiány z kauzy Energie pod kontrolou (obecně prospěšná společnost, která v letech 2011 až 2015 prodávala energie obcím, zkrachovala a nechala za sebou přes 160 mil. Kč dluhů, většinu vůči Amper Marketu, pozn. red.). Nechal jsem tam kromě pohledávky i obrovská aktiva a obávám se, že s tím nebylo úplně dobře naloženo. Chci si uchovat nějakou míru loajality, profesionality a mlčenlivosti, ale některé věci jsou už evidentní.

Před pár dny oznámil Energetický regulační úřad (ERÚ), že vyšetřuje Bohemia Energy kvůli obchodním praktikám. Je neobvyklé, že ERÚ veřejně jmenuje firmu, kterou šetří. Je to signál, že se Bohemia chovala jako „energošmejd“?

Energošmejdské praktiky byly před lety důvodem, proč jsem já sám z trhu odešel. A taky proč nám v Amper Marketu zůstala ta pohledávka. Právě k těmto praktikám trochu směřovaly dopisy, které Bohemia Energy posílala klientům v posledních týdnech. Ale teď je to jiný příběh. Ani šmejdský, ani trestuhodný, ale příběh obchodního neúspěchu. Jestli půjde vše do úpadku, je smutné, ale svým způsobem férové, pokud končí všechno a nevybírají si: tyhle kontrakty jsou špatné, ale tyto by se nám vyplatily, takže bychom je mohli někam uklidit. Pokud ukončili plošně a zůstává tam majetek, který tam byl, je to férový postup.

Bohemia Energy oznámila konec většiny firem své skupiny, jedinou výjimkou je Amper Market, který se ještě řeší. Nechcete ho koupit zpátky? Značka Amper vám asi není lhostejná.

Nemám žádnou takovou nabídku a donedávna jsem ani neměl takovou myšlenku. Ale dění kolem Bohemia Energy nás poškozovalo. Může mne trochu těšit, že tato firma má zřejmě v Bohemia Energy nejvyšší hodnotu. Nechal jsem v té firmě velkou obchodní pozici na burze a také kontrakty s výrobci. Myšlenka nakupovat energie přímo od výrobců dnes zřejmě plodí ovoce, naše vize slaví úspěch, ale situaci v Bohemia Energy to nezachrání. Není co slavit.

Máte diagnózu, co se s Bohemia Energy přesně stalo?

Je známé, že většina dodavatelů, kromě ČEZ a dalších tzv. dodavatelů poslední instance, má problém s „krátkou pozicí“. Prodávali za fixní ceny, ale neměli sami nakoupené energie za fixní ceny dopředu. Byl to normální hazard. Já jsem to nikdy nedělal, taky jsem nikdy tak nevydělával. Ono se to dlouho obchodníkům vyplácelo, teď je to dostihlo.

Ale pokud se k tomu pan Písařík postavil rovně, odchází středem. Hodně bych rozlišoval, co je obchodní neúspěch a co už směřuje k nekalým praktikám.

Jak vidíte trh dodavatelů energií do budoucna? Čekáte početné krachy dalších firem?

Určitě. Jediná cesta, jak se z problému dostat při krátkých pozicích, jsou šmejdské praktiky. Třeba o Centropolu vím, že i on měl v době, kdy jsem byl na trhu, krátké pozice. Teď se na rozdíl od Bohemia Energy drží, tak se s tím zřejmě vypořádali. Ale pokud obchodník neměl nakoupené dostatečné množství energie předem, tak z toho teď vybruslí jenom tak, že zákazníky posílá na spotový produkt.

Tedy nabízí tarif, při kterém se zákaznická cena odvíjí od okamžitých cen na burze, takže v současné době cena spotřebiteli výrazně poroste…

Ano, takoví zákazníci mohou každou hodinu sledovat, kolik zaplatí. A budou koukat. Žebračenka pana Havlíčka jim určitě stačit nebude. Toto není tarif pro domácnosti, ať si kdo chce co chce říká. Je to tak pro domácnosti, které mají fotovoltaiku a mohou výkyvů cen využívat. Ale ne pro naše rodiče a prarodiče. Takže si myslím, že řadu ostatních dodavatelů někdo koupí, nebo z problému vybruslí šmejdskými praktikami. Proti nim se k tomu pan Písařík postavil čelem.

Spotové tarify se mohou nabízet pod různým označením. Jak je má neznalý zákazník poznat?

Není u nich pevná cena za megawatthodinu silové elektřiny. A bude tam víc sladkých řečiček než obvykle.

Jak dlouho budou podle vás ceny energií stoupat?

Dokud v plynovodu Nord Stream 2 nebude na výstupu na německé straně maximální tlak, nebude trh v klidu.

Znamená to, že je Evropa zcela závislá na ruském plynu? Léta politici ujišťují, že to tak není.

Jednoznačně je. Ukazuje se, jak je obnažená. Před rokem byl kvůli covidu problém koupit kolo, teď má Velká Británie problém s pohonnými hmotami, v celé Evropě je málo plynu, po celém světe je málo uhlí. Evropa si zabila vlastní průmysl, je závislá na dovozu surovin. A teď se sešlo víc věcí. Pro Evropu je to příležitost podívat se, kde má slabiny. Závislost na plynu tou slabinou je. A nevznikla teď.

Závislost Evropy na plynu ale bude sílit. Evropa odchází od uhlí a uhelné elektrárny nahrazuje obnovitelnými zdroji a plynem. Dá se postupovat jinak?

Tahle situace bude mít i dobré důsledky. Využije se potenciál obnovitelných zdrojů, asi na maximum. A doufám, že se i změní přístup Evropy k jádru. Prosadit jádro, aby bylo co nejvýš v evropské taxonomii (chystaná klasifikace zdrojů, podle níž mají být podporovány – pozn. red.), aby bylo uznáno jako bezemisní zdroj, to by myslím byla krásná priorita českého předsednictví.

Objevují se i spekulace, že s dnešní zkušeností Evropa přehodnotí své rychlé tempo snižování emisí. Tedy přepíše Green New Deal a přehodnotí legislativní balíček Fit for 55. Dovedete si to představit?

My v Amperu máme silný odborný tým – přírodovědce, meteorology, klimatology, ekonomy, právníky, energetiky. Máme rozpracované analýzy po jednotlivých oblastech. A říkáme, že Green Deal se musí zásadně reformovat. Je to dobrá priorita pro české předsednictví. Shodit Green Deal je asi nereálné, naivní nebo furiantské. Ale nechat to běžet je také špatně. Jsou tam ambiciózní cíle a není řečeno, jak se k nim dostaneme. Je tam spousta dotací, systém je strašně komplikovaný. Teď je šance otevřít diskusi o tom, že se to celé musí předělat.

Jak předělat?

Podle mě jediná cesta je narovnat podmínky. Aby pro všechny platily stejné. Pokud někdo způsobuje emise, tak ať všichni platí stejně.

Dnes za emise v Česku platí jen část velkých znečišťovatelů v povolenkách. Váš návrh by znamenal zatížit nějakou uhlíkovou daní i malé emitenty. Myslíte i včetně domácností?

Ano. Všichni by měli platit stejně. Neměla by to být hausnumera, nemělo by se to během jednoho roku dvakrát třikrát zvedat. To nedává smysl. Ale všichni by měli platit. A všichni stejně.

Znamenalo by to růst nákladů u firem a životních nákladů domácností a další zdražování nejrůznějšího zboží. Přitom dnes třeba i teplárny, které jsou povinny platit za emise v povolenkách, tvrdí, že to nejsou schopné utáhnout. A mají od státu přislíbené částečné kompenzace. Myslíte, že další rozšíření plateb za emise je únosné?

Teplárny nejsou jen ochotné platit. To si myslím.

Nevěříte, že opravdu nejsou schopné, že to o ochotě není?

Ne, nejsou ochotní. Kolik tepláren tady zbankrotovalo? Kdo zbankrotuje, ten nebyl schopen platit. Ne že bych si přál krachy tepláren. Ale teplárna přece může i změnit vlastníka. Podívejme se na Táborsko, tam zanikla městská teplárna. A co se stalo? Lidé tam mají teplo levnější než v okolí.

Dodávky převzala firma C-Energy Planá, jejího šéfa jsme měli ve studiu. Jako jeden z mála říká, že podnikat v oboru se dá i za dnešních podmínek. Ale je to ojedinělý přístup.

Teplárenství se musí zreformovat. Když se bude měnit vlastnická struktura, tak to bude logické. Ale já jsem chtěl říct jinou věc. Zdražily povolenky, ano, přespříliš. Je to kvůli spekulantům. To ale kvůli firmám, které je dostaly a hned prodaly. Jako ten Ind, který má hutě v Ostravě (Sanjeev Gupta, majitel Liberty Steel Ostrava. Jeho rumunská huť své povolenky prodala, letos na jaře jí musela z vlastního přídělu vypomoci ostravská sesterská firma, pozn. red.). To byli ti spekulanti. Až v téhle situaci si povolenek všimli bystří lidé v hedgeových fondech a spustili ty finanční spekulace. Ale krizi zapříčinili spekulanti mezi podniky, které si na to teď stěžují.

Měl by se zreformovat systém emisních povolenek?

Měl. Není cesta, že když je povolenka drahá, tak ji stát proplatí. Nejdřív Agrofertu a dalším průmyslovým firmám, teď těm teplárnám. Já bych systém reformoval tak, ať všichni platí stejně – velká teplárna jako malá kotelna, která je dnes od plateb za emise osvobozená. Český výrobce oceli jako turecký nebo čínský výrobce oceli, která se sem dováží. To je ten návrh na uhlíkové clo, ale tak, jak je navržený, je strašně slabý. Ten se musí posílit.

Co tempo evropské dekarbonizace, která nás má přivést k uhlíkové neutralitě v roce 2050?

Potom, co jsem si přečetl Gatese, Attenborougha, Helma, Smila i další autory, tak myslím že neutralita v roce 2050 je cíl potřebný a legitimní. Ale musí to být globální cíl. Pokud Čína nebo Indie, Brazílie, já nevím kdo dál, řeknou, že neutrality dosáhnou v roce 2060 a budou platit uhlíkové clo, nebudou z toho nějak utíkat, nějak to obcházet… Pokud bude cílem pro uhlíkovou neutralitu řekněme euroamerické civilizace rok 2050 a třeba rok 2060 pro zbytek světa, tak myslím, že je to potřebný cíl. Jde o to, jak se k němu dostat.

Nás teď straší hlavně dílčí cíl, kvůli němuž vzniká legislativní balíček Fit for 55. Tedy snížení emisí o 55 procent do roku 2030.

Tam je strašně důležité, abychom v rámci splnění toho dílčího cíle neinvestovali příliš velké prostředky do opatření, která přinesou splnění jenom toho dílčího cíle, a dál se nedostaneme.

Hrozí to podle vás?

Určitě to hrozí. Říkám, pojďme rok 2050, respektive 2060 pro část světa, pojďme tento cíl mít. Evropa v tom má být lídr. Ale pojďme k němu úplně jinak, než jak to Evropa říká. Nestřílejme se v tom do nohy. Ne tak, že tady emise zmizí, ale budou vznikat na druhém konci světa.

Pojďme vrátit výrobu do Evropy, s principem, že koncový znečišťovatel je vždycky spotřebitel. Takže platím za to, jakou uhlíkovou stopu způsobila třeba výroba mého oblečení, které se vyrobilo v Bangladéši, kde se proto čoudí z komína. A dopravovalo se sem. Tak za to platím víc. Pak možná bude lepší, když se vrátí textilní výroba do České republiky a využijí se udržitelné materiály.

Stačí stanovit poplatky za emise, které se promítnou do cen zboží? Evropa dnes také zakazuje, nebo naopak podporuje určité technologie. Nechce spalovat uhlí, a tak se místo uhelných elektráren dovážejí z Číny solární panely a staví se plynové zdroje, jejichž celková emisní stopa není zřejmě o nic nižší než uhelná výroba. A tak dál.

Ty cíle nesmí být fyzikálně nereálné. Ale musí se dát prostor pro konkurenci technologií a hlavně trhu.

Jaký úkol byste dal nastupující české vládě v oblasti energetiky?

Určitě by se měla začít okamžitě dobře připravovat na předsednictví. My máme dokonce pracovně připravené pro české předsednictví, pro klimaticko-energetickou oblast, tři logické priority. Dostat jádro co nejvýš v evropské taxonomii. Narovnat všem podmínky, ať všichni platí stejně – za uhlík nebo za cokoliv jiného. Takže víc trhu do Evropy, volný pohyb zboží, osob, služeb a externalit. A za třetí, Green Deal není jenom energetika. Je to i o krajině, o zemědělství, které by se teď snad díky nějaké deagrofertizaci mohlo vydat na úplně jinou cestu.

Takže pojďme tohle chystat do předsednictví. Po cestě k tomu předsednictví bychom měli konečně aktualizovat státní energetickou koncepci. Ne že se někde za zavřenými dveřmi přepíšou čísla v jedné excelové tabulce. Ale ať je k tomu veřejná diskuse. A pojďme samozřejmě řešit aktuální energetickou krizi.

Opatření, o kterých jste mluvil, zvýší životní náklady lidí. Dají se snižovat emise bez toho, že se budeme muset výrazně uskromnit? Bez toho, že naše životní náklady citelně stoupnou?

Nedají. A je to třeba neslibovat. Právě to je podvod na voličích a chyba komunikace, že se tady vzbudilo zdání, že obnovitelné zdroje budou levné, změna nikoho nebude bolet. Není to pravda, není možné, abychom se neuskromnili. Růst bude udržitelný, pomalý. Lidé budou muset dát víc na to, aby zaplatili svoji uhlíkovou stopu, zbyde jim méně na zboží a služby. Je potřeba to říct, to tak je. Ale na druhou stranu to zajistíme i pro naše děti, jejich děti, jejich děti a jejich děti. Neříkám, že Země jinak vybuchne v nějaké přesné datum, ale princip předběžné opatrnosti říká, že do roku 2100, a David Attenborough to líčí poměrně přesvědčivě, nebude pak úplně k žití.

Proto je potřeba se domluvit. Když někdo lítá tryskáčem, tak ať zaplatí hodně. Když někdo žije v malém bytě a jeho uhlíková stopa není dramatická, tak zaplatí málo. Jde o to, aby přispěli všichni svým dílem.

Aktualizace: do článku jsme doplnili vyjádření společnosti Centropol Energy