Bodů má Slavia málo, díky ní ale český fotbal dohnal evropské trendy

Způsob hry, kterým se Slavia v soutěži prezentovala, zanechal příznivější dojem než výsledková část. Fyzicky náročný fotbal založený na týmové součinnosti, agresivním napadání rozehrávky soupeře a neustálém pohybu zachytil silný evropský trend, za jehož hlavního duchovního otce lze považovat liverpoolského trenéra Jürgena Kloppa.

Jde o trend, který v různých modifikacích vídáme dnes na úrovni evropských pohárů jako základní standard. V české lize o tom u jiných týmů v takovém měřítku, rozsahu a kvalitě rozhodně mluvit nelze. Možná i proto Slavia reprezentovala ve skupinách evropských pohárů letos jako jediná.

Ano, kluby typu Barcelony, které stahují do svých hvězdných kádrů ty nejtalentovanější hráče planety, sázejí v první řadě stále na jejich individuální schopnosti.

Nicméně Liverpool s Manchesterem City, tedy kluby, které nyní stojí na absolutním vrcholku celé fotbalové pyramidy, vyváženě propojují jak mimořádné hráčské dovednosti svých hvězd, tak i precizní týmovou součinnost, kterou lze přirovnat k bezchybnému hodinovému strojku. Každý z nich to dělá po svém způsobu, ale právě popsaná podstata je stejná. A díky ní jsou teď nejlepší ze všech.

Hráči v tomto pojetí fotbalu za všech okolností vědí, lépe řečeno jsou vyškoleni k tomu, aby bleskově a správně vyhodnocovali, co přesně mají udělat, jak reagovat, kam se přesunout, jak zajistit prostor, jakou udržet vzdálenost od spoluhráčů… A ani na chvíli se nezastaví.

Možná to mnohým zní jako samozřejmost, míní, že to takhle dělají všichni. Možná ano, ale každý přece jen trochu jinak, po svém. A nutno dodat, že nejen v rozdílné variantě provedení, ale zejména v rozličné kvalitě. Ta slávistická se v tomto ohledu nachází v českém měřítku v úplně jiné dimenzi než u konkurence. Což se pak odráží i v ligové tabulce, které Slavia jasně dominuje.

Ano, v Lize mistrů uhrála do dnešního dne jen dva body, předvedla však výkony, které v tomto ohledu zaujaly i v evropském měřítku. Pozoruhodný fotbal, který se vymyká všedním zvyklostem, hrávají samozřejmě na spoustě míst, v naší geografické blízkosti například v Salcburku, Lipsku nebo i v Linci.

Vedle nich v tomto směru dokázala kontinent zaujmout i Slavia vedená trenérem Jindřichem Trpišovským. I Arséna Wengera okamžitě zaujaly zejména běžecké výkony slávistů. Ve statistikách celé soutěže zkoumajících naběhané kilometry patří k absolutní špičce. To běhání je ovšem jen součástí, základním předpokladem další propracované taktické skládačky, jejíž velmi osobitou součástí je mimochodem i velmi vysoká míra herního rizika.

To se třeba ve středečním utkání s Interem Milán ukázalo až jako neúnosné. Slavia prohrála 1:3, a to ještě dva góly soupeři neuznal sudí po konzultaci s videorozhodčím. Navíc Slavia přečkala i nastřelená břevna a další šance. Domácí zápas s Interem se Slavii povedl ze všech pěti v Lize mistrů asi nejméně. Mimo jiné i proto, že kvůli situaci v tabulce skupiny musela hrát na výhru, a od prvních minut tak zápas rozehrát ještě riskantněji než jindy. A za nepříznivého vývoje skóre riziko ještě stupňovat.

„Kdyby“ ve fotbale ani v životě neplatí, ale… Kdyby Lukáš Masopust proměnil svůj „samostatný nájezd“ na branku v gól na 2:1, mohli se slávisté seskupit do bezpečnějšího taktického nastavení, aplikovaného například v Barceloně, kde jim nula na kontě inkasovaných gólů umožnila tuto strategii bez nějakých harakiri udržovat až do posledního hvizdu.

Ve středu proti Interu byly noty nastavené jinak, takže se celou druhou půli hrálo bez zajištění… A Inter Milán toho dokázal využít. Mimochodem lépe než před časem na stejném stadionu i slovutný Messi a spol., jejichž údery do otevřené obrany přečkávala Slavia o něco úspěšněji. Také proto, že tehdy měla vzadu stopera Davida Hovorku, který je právě pro tento způsob jako stvořený. A je v tomto směru v Česku ojedinělý. Leč operace kolena ho bohužel postavila mimo hru.

Michal Frydrych, který teď nastupuje místo něj, má přece jen trochu jiné herní charakteristiky, ve zmíněném defenzivním bloku na Barceloně zvládal (skoro) všechno s přehledem, tentokrát se ale utkání hrálo jinak, v jiném módu – a varianta „letecký den“ mu prostě tolik nevyhovovala. Navíc udělal chyby už v první půli, logicky ztratil jistotu. A celkově na toto utkání nejspíš nebude vzpomínat v dobrém. Nepovedlo se mu, chyboval, to sport přináší.

Navíc trenér Antonio Conte připravil svůj celek na zápas v Edenu mnohem lépe než na utkání na San Siru, které skončilo remízou 1:1. Zaprvé už se Inter od té doby víc sehrál, zadruhé už Slavii ani v nejmenším nepodcenil – a v souladu s tím si ve svém taktickém plánu našel i hypoteticky nejslabší místo soupeře. A tím byla při vší úctě k Frydrychovi pozice uvolněná zraněným Hovorkou.

Naprosto mimořádný výkon pak podal skvělý stoper Diego Godín a vpředu pochopitelně Romelu Lukaku. V Anglii už odepisovaný útočník se po přestupu do Itálie nejenže zmátořil, ale hrál prostě famózně. Byl silný, přesný, v tomto utkání prakticky dokonalý.

Slavie naopak působila dojmem, že má v sobě méně svěžesti a espritu než v utkáních předchozích. Chyb a nedotažeností bylo víc než jindy, ostatně v domácí lize teď tým úplně nezáří. Na křivce své formy je teď zrovna o něco níže než v předchozích měsících, působí opotřebovaným dojmem. I kvůli vysokému – a úspěšnému – zapojení svých hráčů do reprezentačních týmů.

Slavii ještě čeká duel v Dortmundu, kde může svou dvoubodovou sbírku rozhojnit. Na postup už to stačit nebude, nicméně přesto platí, že její herní strategie prokázala svou funkčnost nejen v české lize a kvalifikaci Ligy mistrů, ale i v konfrontaci s absolutní elitou. Slavia odehrála proti Interu Milán, Barceloně i Dortmundu utkání, za která se opravdu nemusí stydět, ba právě naopak. Všichni trenéři slavných soupeřů jejím výkonům složili poklonu a opravdu to v ten moment nemysleli jako zdvořilostní frázi. Od Slavie nikdo z nich nedostal nic zadarmo.

Ano, slávisté jsou zklamaní, že neuhráli bodů víc. A je správné, že jsou nespokojení, vždyť fotbal se hraje na výsledky. Nicméně právě kvalitní herní styl umožnil Slavii v každém z pěti odehraných utkání reálně myslet na větší bodové zisky, než jakých reálně dosáhla. Četné šance si vypracovala, ale zahazovala je. Právě nízká efektivita při zakončování je jednoznačně nejslabší položkou slávistické fotbalové nabídky.

Pro celý český fotbal je důležité, že Slavia zachytila a rozvinula moderní fotbalový trend. Tak jako to v minulosti dokázala kupříkladu Ježkova, posléze Uhrinova Sparta a poté i Viktoria Plzeň vedená Pavlem Vrbou. Zejména při své první účasti v Lize mistrů.

Příznivci konkurenčních klubů mají na sociálních sítích tendenci vykládat letošní působení Slavie v Lize mistrů jako neúspěch, míní, že je za svůj fotbal chválena až příliš. Budiž, je to jejich názor.

Fotbal se stejně jako celý svět stále vyvíjí, takže to nejčerstvější je v jeho evolučním progresu logicky tím nejpokročilejším. A Slavia je nyní, přinejmenším ve srovnání s domácí konkurencí, pokročilá opravdu výrazně. Časem někdo bezpochyby přijde s konceptem, který bude znamenat další vývojový krok. Díkybohu za to. Jen mějme na paměti, že než se konzervativní český fotbal posune o metr, ujede obvykle evropský rychlík kilometr.

A pokaždé, když se ho podaří dohnat, či dokonce předehnat, což asi v tomto století uměl jen Karel Brückner, je to svým způsobem svátek. Letos se to podařilo Slavii vedené Jindřichem Trpišovským.

A ještě poznámka poslední: Dva body z Ligy mistrů vnímají mnozí jako nízký bodový zisk. Konkurence byla ale obrovská. A velmi snadno se také může stát, že na zápasy s Barcelonou či Interem budeme vzpomínat s nostalgickou slzou v oku. Protože samotná účast v Lize mistrů je na samé hraně schopností českého fotbalu. Tedy vlastně byla.

Tým trenéra Trpišovského ji posunul výš. I když uhrál jen ty dva body.