Článek
Na podzim 2019, téměř ve stejnou dobu, kdy si tehdy ještě neznámý virus v čínském Wu-chanu hledal cestu k lidem, se na druhé straně světa - v Česku - vedl boj o peníze na zdravotní péči v rámci úhradové vyhlášky.
Takzvaný štáb proti kolapsu zdravotnictví upozorňoval na podfinancovanost systému, do kterého stát posílá přibližně 7 procent HDP, přestože unijní průměr sahá na 9,6 procenta, u vyspělých států je to až 11 procent. Padaly i slova o přímých důsledcích - přepracování zdravotnického personálu, odcházení odborníků do ciziny, nedostupnosti péče a krachujících regionálních nemocnicích.
Nakonec se rozhodlo o tom, že na péči v roce 2020 půjde zhruba 350 miliard korun, meziročně o 35 miliard navíc. Podle kritiků však stále málo.
Jen o pár týdnů později si zmiňovaný virus z čínského tržiště cestu do lidského organismu našel - postupně ochromil nejen místní život, ale i dění po celém světě. A rozcupoval také narýsované plány pro české zdravotnictví.
Nové zdroje peněz
Že systém takzvaně „jede na doraz“ a na mnoha místech stojí na překračování zákoníku práce, upozorňují odbory už několik let. Koronavirová pandemie však naplno ukázala, o jak klíčovou oblast jde a že je třeba do ní investovat - a to nejen během krize.
„Všichni jsme pochopili, že ten nejdůležitější resort je definitivně zdravotnictví a musíme udělat všechno pro to, aby fungoval. Musíme zaplatit lékaře a sestry. Tak, aby se ty 4000 z nich, kteří chodí do Rakouska, do Německa nebo Švýcarska - aby se vrátili domů. Nemocnice musíme doinvestovat - Thomayerka, Karlák, Bulovka… každý ví, jak ty nemocnice vypadají. Zkrátka musíme do zdravotnictví narvat desítky miliard,“ prohlásil v půlce dubna v ČT premiér Andrej Babiš (ANO) a představil jeden z kroků, jak finance získat - navýšení plateb za státní pojištěnce.
Vládní novela už je dnes definitivně podepsaná - platby státu do veřejného zdravotního pojištění za děti nebo důchodce vzrostou od června o 500 korun měsíčně z nynějších 1067 korun. Od ledna to bude o dalších 200 korun za měsíc. Zvýšením plateb tak letos vzrostou výdaje státu zhruba o 20 miliard a příští rok o 50 miliard korun.
„Zvýšení platby za státní pojištěnce jsme se snažili prosadit několik let. Co se několik let nedařilo, se najednou stalo během několika dní. Naším úkolem je teď zajistit, aby se ty peníze dostaly k lidem, kteří ve zdravotnictví pracují. Proto teď jednáme o zvýšení ceny práce poskytovatelů služeb, tedy všech zdravotníků, o 20 procent,“ popsal pro Seznam Zprávy prezident České lékařské komory Milan Kubek. Podle něj byla cena práce stanovena v roce 2006 a za celou dobu se valorizovala pouze jednou - od ledna 2016 o 10 procent - zatímco kumulovaná inflace vzrostla od roku 2006 na 30 procent. „Zdravotnictví necháváme personálně devastovat. Bez lékařů a sester ale fungovat nemůže,“ dodal prezident ČLK.
Dluhy nemocnic
Dalším krokem z krize zdravotnictví má být oddlužení šesti velkých státních nemocnic v Praze a Brně, kterým v květnu vláda poslala 6,6 miliardy. Peníze tak dostala například Všeobecná fakultní nemocnice, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Nemocnice na Bulovce nebo Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Záměr ale zkritizovaly kraje - také některé jejich nemocnice jsou v dlouhodobé ztrátě a potřebovaly by oddlužit.
Proti viru holýma rukama
Právě strach o zdraví personálu projevoval během koronavirové krize každý vedoucí lékař či ředitel nemocnice – přístroje se dají koupit, zdroje zkušených a kvalifikovaných profesionálů ale nejsou nevyčerpatelné a i v „období míru“ jsou značně oslabené. Jediný nakažený lékař či sestra přitom mohou znamenat karanténu pro celé oddělení.
Právě náležitá ochrana zdravotníků před koronavirem se přitom ukázala jako další slabé místo. Přestože ministerstvo včetně tehdejší hlavní hygieničky Evy Gottvaldové ještě koncem února ujišťovalo, že jsou dodávky potřebných pomůcek zajištěné. Ukázalo se, že tomu tak není. Některé objednávky nedorazily a pokyn, aby se nemocnice předzásobily, přišel v době, kdy už trh pár dní zcela kolaboval. Státní rezervy navíc vydaly pouze 10 tisíc respirátorů – víc jich na skladě zkrátka nebylo. Zdravotníci v první linii tak minimálně v prvních dnech pracovali bez potřebných pomůcek, nebo s tím, co si sami zajistili.
Situaci zachraňovala alespoň v rámci možností veřejnost, která rozpohybovala výrobu podomácku šitých roušek. Další pomoc proudila od akademiků včetně vývojářů z ČVUT nebo od 3D tiskáren. Následovaly vládní nákupy - jak však mapují Seznam Zprávy, mnohé z nich probíhaly za podivných okolností, jindy se zase nakoupily nekvalitní výrobky. Část zdravotníků se v práci nakazila.
Útěchou je nyní alespoň ponaučení – vláda například plánuje prostřednictvím Správy státních hmotných rezerv (SSHR) sklady naplnit pomůckami až v hodnotě 2,25 miliardy korun. Zásoby by ministerstvům a vybraným úřadům měly vydržet na měsíc.
Pro zdravotníky potom mají být náplastí za hodiny strávené prací v rizikovém prostředí slibované odměny. Pokyn k jejich vyplacení však ministerstvo zatím vyslalo jen k přímo řízeným organizacím. Ty o detailním přerozdělení rozhodují samy.
Zdravotnické odbory proto kritizují, že jsou peníze pouze pro vybrané, přestože zvládnout pandemii pomohli všichni zdravotníci. „V kontextu ocenění zaměstnanců sociálních služeb je nepochopitelné, že Ministerstvo zdravotnictví a vláda stále neřeší odměny pro ty, kteří mají na zvládnutí pandemie obrovský podíl,“ napsaly 13. května premiérovi a vládě.
„Ze strany některých zařízení se objevují tendence dát odměny těm, kteří byli v bezprostředním kontaktu s nemocnými, ale na úkor těch ostatních,“ míní šéf ČLK Kubek.
Dalším důležitým bodem je podle něj potřeba schválit takzvaný stabilizační zákon pro zdravotnictví, který by zajistil, že nemocnice a soukromí lékaři nebudou muset část zálohových plateb od pojišťoven příští rok vracet. „Teď sice lidé zdravotníkům tleskají, ale co bude za rok, nikdo neví,“ dodal.
Závislí na Číně
Krize odhalila také velkou závislost Česka – ale i zbytku Evropy – na dovozu materiálu i některých léků z Číny. Odhalená nesoběstačnost tak může být mementem pro případnou další vlnu nákazy nebo jiné výzvy budoucnosti.
„Na dnešní videokonferenci ministrů zdravotnictví EU jsme se shodli, že je třeba předejít nedostatku léků v některých zemích v případě opakování krizové situace s covid-19. Na půdě EU prosazuji dlouhodobě soběstačnost. Proto vítám, že začneme pracovat na nové průmyslové strategii,“ oznámil tento týden ministr Adam Vojtěch (za ANO).
Soběstačnost chce Česko aktuálně zajistit i snahou vyvinout vlastní vakcínu proti covid-19. Právě v téhle otázce by ale raději podle některých odborníků mělo jít cestou zapojení do už běžících evropských projektů. Samo nemá kapacity ani peníze.
Několik týdnů koronavirové pandemie otřáslo chodem společnosti i zdravotnictvím. Výzvy ale nekončí – útlum nemocničních provozů a preventivních programů se může odrazit v nedostatečném záchytu dalších závažných nemocí včetně těch onkologických, slibované peníze nemusí dorazit tam, kde jsou nejvíc potřeba, lidé mohou zapomenout na vzájemnou ohleduplnost.
Případná druhá vlna nákazy je přitom podle některých odborníků velmi pravděpodobnou hrozbou. Klíčové tak bude i to, jak moc si společnost do běžného života vštěpila hygienické standardy, které v posledních dnech rezonovaly snad všemi kanály. Mýt si ruce, nepřecházet zdánlivě banální virózy, nešířit kapénky virů okolo sebe, nepodceňovat ochranné prostředky.
„Budeme připravenější. Na druhou stranu si nejsem jistý, zda budou mít politici odvahu tak zásadně zasáhnout do životů nás všech, a jestli lidé budou i příště ochotni to tolerovat a respektovat a budou i podruhé tak ohleduplní jako poprvé,“ uzavírá Milan Kubek.
