Článek
Tisíce, možná desetitisíce blogerů se musejí buď přestěhovat, anebo přestat psát. Hrozné!
Ale každý mrak má stříbrné lemování, jak se říká, a tak je možná ve smutném příběhu o krachu oblíbené služby ukryta dobrá zpráva. Ale než vám ji řeknu, pojďme se ještě podívat do historie. Ať víme, jak služba Blog.cz vznikla a proč skončila tak neslavně.
Blogy byly vynálezem konce devadesátých let. Byly zhmotněním sentimentu z počátků webu, že nové technologie dají každému člověku hlas a možnost psát své názory. Ano, to se tehdy zdálo jako dobrý nápad. Demokratizace médií, svoboda slova pro všechny.
Slovo „blog“, které vzniklo zkrácením pojmu „web log“ neboli „webový záznam“, se stalo jedním z prvních novotvarů technologické éry. Dostalo se do slovníků a po roce 2000 zažilo společně s blogováním zlatou éru. Soudilo se, že blogy zachrání žurnalismus a budou ozdobou demokracie.
Ne úplně to vyšlo. Blogy byly neohrabanou předzvěstí éry, kterou symbolizují Facebook, YouTube, Twitter a nakonec Instagram. V souboji s nimi blogy prohrály, protože od autorů i čtenářů vyžadovaly mnohem víc času i energie než několikařádkové statusy či tweety.
Ale byla to čestná prohra. Blogy si své příznivce získaly. Když v roce 2008 kupovala televize Nova – lépe řečeno její mateřská společnost CME – společnost Jyxo, měl její blogovací systém Blog.cz necelé tři miliony uživatelů měsíčně. To mu zajišťovalo místo v top ten českého internetu.
Jyxo z velké většiny vlastnil (a založil) v té době devětadvacetiletý Michal Illich. Ajťák tělem i duší, dalo by se říct, který programoval od svých šesti let, tehdy v jazyce Basic na osmibitovém Atari. Jyxo se jmenoval vyhledávač, který sám naprogramoval někdy po roce 2000.
Prý ještě neznal stránku s divným jménem Google, takže jestli se o něco snažil, tak vytvořit jakousi českou obdobu tehdy velmi ceněného a mezi technicky sofistikovanými uživateli oblíbeného vyhledávače Altavista.
Že si ho nepamatujete? Kdybychom chtěli být zlí, dalo by se napsat, že dopadl podobně jako Jyxo v Česku. Svého času perfektní produkt a výborná služba, která však v souboji s Googlem neměla šanci. To na dlouhé trati neměl nakonec prakticky nikdo. Ale Jyxo se každopádně dříve než ostatní včetně Googlu „naučilo“ česky.
„Jyxo umělo časování a skloňování českých slov o pět let dříve než Google,“ říká Michal Illich dnes. „A hlavně jsme měli každý den aktualizovanou databázi, díky níž jsme mohli při vyhledávání přinášet relevantní výsledky.“
Proč společnost vyvíjející vyhledávač začala provozovat blogovací systém? Odpověď je prozaická, vlastně až ajťácky odzbrojující. „Podařilo se mi koupit doménu Blog.cz. Tak jsem si řekl, proč to nezkusit s blogy?“ říká Illich.
Zase tak moc se nelišila od dalších blogovacích systémů, které v té době na trhu působily. A to i při zpravodajských serverech, například už od roku 2006 na webu časopisu Respekt. Ale Blog.cz nabídl uživatelům naprostou jednoduchost. Michal Illich chtěl, aby blogování bylo stejně jednoduché, jako když si na webu chcete založit a provozovat e-mailovou adresu.
I proto měl systém uživatelský úspěch. A stal se na českém webu důležitým hráčem. V roce 2006 vstoupila do vlastnické one man show programátora Illicha investiční skupina Centralway Holding a získala 15procentní podíl. O dva roky později koupila celou firmu TV Nova, respektive společnost CME.
Psalo se o prodeji za 200 milionů korun, byť částka nikdy nebyla oficiálně zveřejněna. „To je pravda. Ale když si vyhledáte výroční zprávy CME, tak tam najdete, že šlo o sumu převyšující 100 milionů korun. Byť ne nějak výrazně,“ říká Illich.
Pro tehdy ani ne třicetiletého vývojáře a podnikatele to bylo každopádně dost na to, aby mu to změnilo život. I když ne hned a ne úplně od základů. Dva roky byl podle manažerské smlouvy ještě šéfem internetového vývoje v TV Nova. Z této pozice dohlížel na rozvoj produktů, které televizi prodal.
Ptáte se, proč komerční televize vlastně koupila internetový vyhledávač a blogovací systém? A proč pod Illichovým vedením například vyvíjela reklamní systém Sklik.cz, který dnes tvoří významnou část příjmů největší české internetové firmy?
Oficiální odpověď nevíme, můžeme ale spekulovat. Byť získala špičkové produkty a zaměstnávala ve zmíněných letech špičkový tým, v jejím vedení asi nikdo neměl skutečný zájem bojovat o dominanci na českém internetu. Bylo to příliš vzdálené televiznímu trhu, na který se manažeři soustředili a kterému rozuměli.
Nebo snad chtěla televize Nova svým blogovacím systémem pomoci české žurnalistice? I o tom můžeme pochybovat. Ani blogy tehdy na Barrandově asi nikoho nezajímaly. Proč si tedy TV Nova tyto dvě služby koupila? Ona si je ve skutečnosti nekoupila, lépe řečeno tomu nepřikládala důležitost. Kupovala si čísla.
Neboli z oněch zmíněných tří milionů uživatelů, kterým televize doručuje zábavu do obýváků, udělala moderní mediální firmu se „zásekem“ ve světě budoucnosti. Tedy online. Nakoupená čísla se skvěle vyjímala ve výročních zprávách a tiskových oznámeních.
Ale to bylo všechno. Když v roce 2010 Illich odešel, tým se postupně rozpadl. Televize blogovací systém dál provozovala, ale nijak ho nerozvíjela. „Zdá se to neuvěřitelné, ale vsadil bych se, že za těch deset let na něj nikdo programátorsky nesáhl,“ říká Illich.
Vlastně to zpětně potvrzuje, jak dobře původní systém naprogramoval. Když nějaká služba vydrží v dnešní době pouze s kosmetickými úpravami deset let, je to téměř neuvěřitelné. Ale nakonec stejně nastalo nevyhnutelné. Nova oznámila, že v polovině srpna Blog.cz definitivně končí.
Naštěstí i ve světě byznysu platí – někdy – zákon zachování energie, a tak tento příběh nakonec má pokračování. Byť trochu nečekané a už nesouvisející s blogovacím systémem. Jak bylo řečeno, prodej Jyxo učinil z Michala Illicha velmi bohatého člověka.
S penězi naložil rozumně. Žádných extravagancí se až na malé výjimky nedopustil. S rodinou podnikl cestu kolem světa a v roce 2013 si koupil elektromobil Tesla Model S jako první člověk v Česku. Ne proto, aby autem poutal pozornost, byť i to se dělo. Ale vedle unikátního konceptu Tesly ho fascinuje i osoba šéfa firmy Elona Muska.
A tím se dostáváme k dobré zprávě, o které jsem psal v úvodu. Michal Illich se po roce 2010 věnoval řadě projektů, mimo jiné stál u zrodu prvního českého startupového akcelerátoru Startup Yard. Dnes je také majitelem nejdůležitější tuzemské oborové konference WebExpo.
Ale necelé tři roky zároveň rozvíjí a financuje projekt, který svými ambicemi a rozletem (doslova) přesahuje většinu běžných malých technologických startupů. Jmenuje se Zuri, což je slovo původem ze svahilštiny (znamená „krásný“ nebo „dobrý“), a jeho cílem je vyvinout malé letadlo s elektrickým či hybridním pohonem a vertikálním startem.
Jde o takzvanou multikoptéru, která bude mít osm nebo šestnáct motorů a umožní stroji s nosností čtyř pasažérů startovat kolmým startem odkudkoli. Jako helikoptéra. A když se dostane do letové výšky, bude moci pokračovat horizontálně. Buď s využitím týchž motorů, anebo běžných turbín.
Cílem je, aby letadlo bylo samořiditelné, tedy bez pilota. Když posloucháte Michala Illicha, jak o projektu vypráví a říká, že zlom ve využívání těchto technologií očekává kolem roku 2025, tak vám to přijde celé trochu bláznivé. Nebo hodně. V době, kdy nedokážeme za 30 let opravit dálnici do Brna, si představujeme, že za pár let vzniknou zákony a infrastruktura k tomu, abychom začali používat bezpilotní letadla?
Ale v kontextu celosvětového vývoje jde o relevantní snahu. O něco podobného jako Zuri se pokoušejí desítky, možná stovky firem. Mnohé nepochybně jen objeví slepé uličky, ale některé mohou uspět. Globálně jich je kolem deseti, které mají reálnou šanci.
Podle Illicha je Zuri těsně před dokončením prvního, jedenáctimetrového prototypu. Bude mít nosnost dvou pasažérů, ale testy proběhnou bez lidí na palubě. První lety by se měly uskutečnit v příštích týdnech, maximálně měsících.
Zuri má dva investory, oba velmi nepříjemně zasáhla krize spojená s pandemií – jedním z nich je brněnská „letenková“ společnost Kiwi.com. Illich chystá druhé kolo financování, byť sám uznává, že v dnešní opatrné atmosféře to bude obtížné. Provoz tedy z významné části financuje ze svého.
No a to berme jako tu dobrou zprávu, o které jsem psal na začátku. Více než 100 milionů, které v roce 2010 komerční televize zaplatila za jakési blogy, a ještě je ani nedokázala udržet při životě, nevylétlo zbůhdarma komínem. Část těchto peněz dnes pomáhá realizovat projekt, který nás může posunout do budoucnosti.
Mám rád lidi jako Michal Illich. Nepatří mezi byznysmeny, kterými cloumá ego a my stále slyšíme o jejich kolosálních plánech. To však neznamená, že je nemá. Naplňuje je nenápadně, ale trpělivě. Mít projekt jako Zuri, to je krásná a velká ambice. A také odvaha a zároveň risk.
Snili jsme o létajících autech, ale dostali jsme 140 znaků, postěžoval si už před lety kontroverzní investor Peter Thiel. Byla to samozřejmě narážka na Twitter (tehdy byly tweety omezeny počtem 140, nikoli 280 znaků) a kritika toho, že se místo velkých plánů na famózní budoucnost soustřeďujeme na něco tak banálního, jako jsou sociální média.
Michal Illich obrazně řečeno vyměnil blogy za plány na létající auto. Blogeři budou blogovat jinde, žádný strach. A my máme šanci, že se povede projekt, který do našich ideálů a snů „pasuje“ mnohem víc. Berme to jako drobný důkaz toho, že svět míří plus minus dobrým směrem.
