Blog: Zátopek běží z Varů českým gaučovým atletům vstříc

Podle výzkumu Medianu z roku 2012 se jednou týdně věnuje sportu 23 procent populace, pasivně ale sport sleduje 47 procent Čechů. Přes spíše vlažný vztah ke sportu se řada Čechů se svým češstvím identifikuje nejčastěji právě přes sportovní fandovství. Vlastně jsou to právě české sportovní úspěchy, které nás učí být hrdými na to, že jsme Češi. „Kdo neskáče, není Čech!“

Teď tu je pro národ sportovních diváků po olympiádě další důvod k radosti – dnes se jim poprvé představí sportovní drama Zátopek.

Zátopek přijde do kin krátce po celonárodní euforii z českých olympijských úspěchů. Ta byla o to silnější, jak beznadějně český olympijský start působil kvůli kontroverzím kolem olympijské módní kolekce či zpackaného covidového letu české reprezentace do Tokia. Medailové zisky českých sportovců národu vracely víru v to, že na tom nejsme ještě tak špatně, jak to někdy vypadá.

Kdybychom neměli mezinárodně úspěšné české sportovce, ustrnuli bychom nejspíš v předchozí národní mizérii z dozvuků covidu, moravského tornáda i z aktuální politické situace s vypjatou předvolební rétorikou. Úspěchy českých sportovců nám obvyklé české náladě navzdory znovu dokazují, že jako národ nejsme tak ztracení, jak to někdy vypadá.

Že když ne my sami, tak čeští sportovci tuhle zemi dokážou pozitivně proslavit v době, kdy moc jiných důvodů k oslavám není. Právě olympijské úspěchy českých sportovců jsou tím, co se zapisuje do paměti národa nejsilněji. I proto se řada českých sportovců minulosti stala legendami. Jednou z největších je právě i Zátopek, jehož biografie dnes zahájí 55. ročník filmového festivalu v Karlových Varech a příští týden vstoupí do všech českých kin.

Čtyřnásobný olympijský vítěz Emil Zátopek byl nepopiratelně jedním z nejlepších sportovců české historie a největším běžcem všech dob i v mezinárodním měřítku, navíc v době, která ještě neznala kult celebrit. Do historie se zapsal zejména dosud nepřekonaným ziskem tří zlatých medailí na vytrvaleckých tratích na olympiádě v Helsinkách v roce 1952, kde získal trofeje za běh na 10 kilometrů, 5 kilometrů i za maraton, který tehdy běžel poprvé v životě. Zátopek celkem během své kariéry překonal 61 československých a 18 světových rekordů.

Film o nezlomné síle vůle už podle traileru působí majestátně. Pro roli Emila Zátopka se k nepoznání změnil Václav Neužil, jako Zátopek má i ono zátopkovsky vysoké čelo a potřebnou muskulaturu, kterou trénoval už měsíce před natáčením pravidelnými běžeckými tréninky.

S oštěpem stejně dlouho trénovala Martha Issová, která ztvárnila Zátopkovu manželku Danu.

Film samotný vznikal dlouhých osm let a když už byl natočen, znovu (vytrvale) čekal na datum premiéry, které bylo kvůli covidové pandemii o rok odloženo. Vytrvalcem je tak i režisér David Ondříček a jeho tým, který konečně celý projekt dotáhl do zdárného konce.

O ději se už ví, že jeho rámcem je setkání Emila Zátopka s australským rekordmanem Ronem Clarkem v napjatém roce 1968. V rozhovorech se vracejí ke klíčovým okamžikům Zátopkova života, toho sportovního i toho, který vedl v soukromí se svou manželkou Danou Zátopkovou.

Film ještě neviděli ani novináři, není tedy zatím známo, zda či jak moc se věnuje i kontroverzním milníkům Zátopkova života, jako bylo prorežimní prohlášení k rozsudku nad Miladou Horákovou či pozdější Zátopkovo odsouzení Charty 77.

Zátopek vstoupil do KSČ v roce 1953, tedy v období nejtěžších komunistických represí. Naopak v 60. letech se účastnil demonstrací proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy.

Podle historiků, například podle Zátopkova životopisce Pavla Kosatíka, nelze Zátopkovy činy vytrhovat z kontextu doby. Sám Zátopek říkal, že pro něj bylo důležité běhání, ne politika. Přesto je jeho osud tím symboličtějším vyjádřením české rozpolcenosti mezi hrdinstvím a zbabělostí. Či mezi (ne)láskou ke sportu a jeho pasivní konzumací.