Blog: Pražská doprava má spoustu bolestí, nedostatek asfaltu k nim ale nepatří

Blíží se volby. Což je posledních letech permanentní stav, tentokrát se ale blíží jedny z těch zajímavějších – komunální. Budou ani ne za rok. A pražští politici si tradičně začínají všímat, že po silnicích jezdí automobily a ty mnohdy stojí v kolonách. To není nijak překvapivé, množství automobilů v pražských ulicích kontinuálně roste. Překvapivé není ani to, že významná část pražských politiků opět bere do rukou řidičské rukavice a začíná brojit za nové výpadovky, radiály, tunely, mosty, nadjezdy, okruhy a obchvaty.

Doprava prý kolabuje a je to vina nedostatku asfaltu. Překvapivé by naopak bylo, kdyby někdo zažitý úzus prorazil a konečně řekl, že nás další silniční pruhy nezachrání. Co by naopak mohlo?

Naposledy si na Twitteru posteskl starosta městské části Praha 6 Ondřej Kolář:

Pomiňme velkoryse, že doprava v Břevnově opravdu nesouvisí s kolonou na vjezdu do tunelového komplexu, po jehož regulaci mimochodem sám Kolář dříve volal. A spíše si položme otázku, jak by se situace dala řešit. Cestou rozšiřování silniční sítě jsme v Praze šli posledních několik dekád. Stejných několik dekád ovšem strmě rostl počet automobilů na obyvatele. Ve výsledku město protíná stále vyšší počet kapacitních silničních komunikací, ale doprava se neuklidňuje, kolony přibývají.

Důvodem není jen vyšší počet automobilů, ale zejména způsob, jakým je obyvatelé města používají. Díky rychlému relativnímu zbohatnutí populace si vlastní vůz může dovolit téměř kdokoliv. Zároveň ti, kteří automobil mají, jej mohou mnohem častěji nastartovat. Vůz už neslouží občasně v situacích, kdy není alternativy, ale mnohdy ke každodennímu dojíždění do práce. Radiální trasy navíc velmi zahušťují lidé, kteří se přestěhovali do prstence rodinných domů za městem, ale denně míří za prací i službami do centra Prahy.

Tento trend navíc posilují zaměstnavatelé. Služební automobil použitelný pro soukromé účely je běžným benefitem, mnohdy navíc s úhradou pohonných hmot. Pro část řidičů je navíc osobní komfort prvotním a jediným hlediskem, a přestože paralelně vede fungující trasa městské dopravy, volí automobil. Viditelným důsledkem je beznadějné zahlcení radiálních tras během ranní i odpolední dopravní špičky a následné zahlcování vedlejších komunikací – mnohdy v obytných zónách.

A teď, co s tím. Dostavba vnějšího okruhu by měla být stále prioritou, jistě, tranzit je třeba dostat mimo město. Ale je tranzit opravdu zásadním problémem? Vzhledem k cílům a struktuře cest automobilů v širším centru je jasně patrné, že největší vliv mají pravidelně dojíždějící. Vynikne to zejména při špatném počasí, kdy se spolehlivě dostavuje efekt „plechového deštníku“ a Praha stojí kompletně. Lidé v autech v zácpě pak nadávají na lidi v autech v zácpě a viní převážně vedení města. Žádná z nových radiál v posledních dekádách přitom situaci dlouhodobě nevyřešila, výsledkem byl vždy pouze další nárůst silniční dopravy. Nešlo by to tedy jinak?

Šlo, samozřejmě. Ale je třeba si nastavit priority. Pro někoho je prioritou sednout ráno „v obýváku“ do automobilu a v čase limitně se blížícím nule vystoupit z automobilu „v kanceláři“. Pak ale v Praze bydlí řada obyvatel, kteří si uvědomili, že pokud by se takto choval každý, nedojede nikdo nikam. Došlo jim, že jim není příjemné ve městě neustále zdolávat bariéry v podobě mnohaproudých autostrád přeplněných kolonami automobilů. Že nechtějí veřejný prostor primárně sloužící jako odkladiště automobilů. Tito lidé většinou využívají veřejnou dopravou, chůzi či bicykly.

Důležité je, že pokud bude první jmenovaná skupina bobtnat, doprava zkolabuje. Naopak pokud bude narůstat počet lidí ve druhé skupině, dopravě, životnímu prostředí a veřejnému prostoru ve městě se uleví. Hlavně se ale uleví všem obyvatelům města. To by mělo být jednoznačnou snahou politiků napříč politickým spektrem. Jednoznačným výsledkem této úvahy je potřeba zlepšovat druhé jmenované skupině podmínky tak, aby její řady rostly.

Čili – podporovat veřejnou, pěší a cyklistickou dopravu. Každý nový přechod přes třípruhovou komunikaci nebo preferenční pruh pro autobus není naschválem motoristům, ale zlepšováním podmínek těm, jejichž podmínky je potřeba zlepšovat. Ve výsledku z toho ostatně profituje i řidič automobilu, protože každý chodec, cestující v tramvaji nebo cyklista v důsledku znamenají kratší kolonu automobilů.

Jistě, úplně ty připomínky slyším: ve městě existuje spousta zejména tangenciálních tras, na kterých je automobil o tolik rychlejší, že je veřejná doprava prakticky nepoužitelná. To je pravda; ovšem zároveň to není argument pro nové silnice, ale pro nové koleje. Je třeba nabízet ještě kvalitnější veřejnou dopravu. Ať je jasnou alternativou. K tomu ale potřebujeme ještě víc politické odvahy a odhodlání. Jasnou prioritou by měla být nejen výstavba metra D (až do centra města, nikoliv jen na Pankrác), ale také posilování „síťovosti“ tramvajové dopravy a její preference, o autobusech nemluvě.

Tramvaje mnohdy v centru stojí zcela zbytečně v kolonách jen kvůli tomu, že je uliční prostor špatně koncipován. Chybí propojené tratě přes Václavské náměstí nebo Příkopy, tangenciální trasy jako spojení Smíchova, Dvorců a Pankráce, větší oddělení tramvají od individuální dopravy, lepší preference na křižovatkách. Na Malé Straně, v Jindřišské ulici nebo na diskutovaném Smetanově nábřeží jednotlivci v automobilech zdržují tisíce lidí v tramvajích a síťovým efektem se snižuje atraktivita městské dopravy jako celku. A není-li na veřejnou dopravu spoleh, lidé se vrátí do aut. A zablokují veřejnou dopravu ještě více. Pak stojí všichni.

Abych se obloukem vrátil k panu starostovi. Jeho stesk částečně chápu, je ale je třeba se jej ptát na to, jaká je jeho alternativa. Další silnice? Nebo zlepšení plynulosti veřejné dopravy? Protože bez této odpovědi celá zkazka připomíná spíš plané (téměř předvolební) tlachání. Toho se nám mimochodem bude servírovat v následujících měsících čím dál víc.

A já bych si moc přál, aby se na rozvoji veřejné dopravy i kvalitního veřejného prostoru shodli všichni pražští politici. Nejen v rovině obecných deklarací, ovšem bez reálného přispění, jako to nyní předvádí kupříkladu Praha 4, ale zcela konkrétně. Najdeme odvahu?