Článek
Popová hvězda a také čilá podnikatelka v módním průmyslu Rihanna má průšvih. Uspořádala přehlídku prádla své čím dál tím úspěšnější značky Savage X Fenty. A jako hudební doprovod pro svou show zvolila mimo jiné skladbu Doom od umělkyně Coucou Chloe. Potíž je, že píseň obsahuje i verše z hadís, které jsou jedním ze základních kamenů islámské věrouky. Tudíž se strhla bouře na téma „neúcta k náboženství a víře“ doplněná o stesky, že bylo-li by více zaměstnanců módního průmyslu muslimského vyznání, tak by se to nedělo.
Rihanna se promptně omluvila za svůj „nechtěný, leč nezodpovědný přešlap“. A totéž udělala Coucou Chloe. Ale zřejmě to nebylo dost. Hodhen Liadenová, muslimská beauty blogerka, se pro BBC vyjádřila v tom smyslu, že je to velmi „milé a osvěžující, že se někdo umí za přešlap omluvit, ale že přestože je fanynkou Rihanniných zkrášlovacích produktů, napříště si rozmyslí, zda je koupí“.
Tolik prostá zprávička ze světa pozlátkové módy. Kromě toho, že obsahuje atraktivní mix lehkého erotična díky spodnímu prádlu a polarizace díky ingredienci jménem islám, ukazuje na několik dlouhodobých trendů nebo snad i obtíží současného světa nejen fashion průmyslu.
Začněme tím, že jde o přešlap. Můžeme tomu věřit a skutečně se to stát může. Na druhou stranu prezentace módních značek bývá promyšlena do detailu. A zvlášť u perfekcionistky typu Rihanna se vkrádá podezření, jestli to není tak trochu záměr. Ono se totiž podobných přešlapů v uplynulých měsících i letech nakupilo podezřele hodně. Tu jsou to pantoflíčky, které upomínají na tradiční karikaturu černochů – značka další zpěvačky Katy Perry. Nebo nevhodné ozvláštnění mikiny oprátkou (tedy údajně námořnického uzlu) – Burberry. A takhle by se dalo pokračovat velmi dlouho a člověk by narazil na každé známější jméno módního průmyslu. Chybovat je samozřejmě lidské, ale ono je také docela fajn, že díky chybce dostanete kýženou mediální pozornost, což v prudce konkurenčním prostředí módní tvorby je nad zlato.
Záběr z finále online sreamované show značky Savage X Fenty zpěvačky Rihanny.
Druhá věc je, že v dnešní době se nestrefit do něčích citů je velmi těžké. A to tím nechci vůbec znevažovat to, že se málo zamýšlíme nad tím, jak nás formovala výchova a co nám přijde normální, a přitom někomu už za hranou. Zrovna nedávno v rozhovoru mi přední český audiovizuální umělec Jiří Černický řekl: „Jsem do jisté míry starý a dnes už se věci pojmenovávají jinak, mluví se o nich jinak. Musím myslet na to, že jsme dnes citlivější k otázkám ekologie, feminismu, rasismu a tak dále. A já občas musím volit jiný slovník, než bych byl zvyklý z mládí. To máte konkrétně slovo levičák. To je bráno jako pejorativní. Já jsem ho používal, neříkám, že často, ale používal jsem ho celý život a rozhodně nijak zle.“
Má pravdu. Když v minulosti chtěl umělec vzbudit kontroverzi, musel si dát dost práce a jít trochu na hranici vkusu. Profík v tom vždycky byla Madonna. Třeba když se nechala ukřižovat na svém koncertu a pohoršila tím katolickou církev, které teda ležela v žaludku už dřív. Její často obscénní vystupování v kombinaci s uměleckým jménem, které je variací na označení Bohorodičky, nemohlo nechat nejen kněží úplně v klidu. Dnes bouři vyvolá už to, že si zpěvačka Adele, která tedy teď víc než zpěvem uchvacuje výrazně pohublou postavou, obleče plavky v barvách jamajské vlajky a vlasy sčeše do etnodrdůlků. Prý znevažuje odkaz afrických otroků, kteří Jamajkou prošli.
Třetí poznámka míří k pohoršeným. Postoj, že se Rihanna omluvila, ale stejně u ní nenakoupím, přesně ilustruje dnešní zabarikádovávaní se v zákopech. Přestali jsme omyly odpouštět. Chceme všechno hned a šance na druhý pokus není. Debata je nepřípustná. Pak se ale staneme společností strachu jakkoliv se projevit a ne společností, která si v dialogu piluje cesty, kudy se správně ubírat.
