Článek
Když médii proběhla zpráva, že se v kruzích Evropské unie uvažuje o omezení britské filmové a televizní tvorby jako „hrozby pro evropskou rozmanitost“, jako první mě napadlo: Francouzi! Jasně, v postbrexitové atmosféře by to Britům chtěl nějakým způsobem nandat kdekdo, ale soutěžit s nimi ve filmové softpower, na to mohli v evropském kontextu přijít právě jen Francouzi.
Ti si už dřív na streamovacích platformách vydupali, že 60 procent jejich nabídky musí představovat evropská tvorba a že firmy typu Netflix musí na evropské produkci utratit minimálně 15 procent obratu. Francie má silnou tradici státního zasahování do kultury. Důvodů je několik - podpora francouzského filmového dědictví, „patrimoine“, ekonomická prosperita lidí, které film v zemi živí, nebo ochrana francouzského filmového průmyslu před dravou, unifikovanou tvorbou z Hollywoodu.
Francouzi nejsou naivní a vědí, že pokud chtějí Britům a Američanům alespoň občas šlápnout na paty, musí jít tam, kam se během pandemie přesunuli diváci a kde se tvoří současné kulturní hity. Na už zmíněné streamovací platformy. Zatím z nich vytřískali jeden obří sukces - sérii Lupin, kde se hlavní role zhostil Omar Sy, který je českým divákům známý z úspěšné buddy komedie o zdravotním hendikepu Nedotknutelní.
Lupin ale je kulturně francouzským seriálem asi nejméně, co to jen jde. Opisuje vlastně jen osvědčené postupy známé právě od britských nebo amerických produkcí. Není těžké vidět paralely s Sherlockem, pár let starým televizním hitem BBC. Zatímco Britové si vybrali ikonickou postavu detektiva z románů sira Arthura Conana Doyla, Francouzi sáhli po jeho ekvivalentu: lupiči-gentlemanovi Arsènu Lupinovi, kterého Maurice Leblanc stvořil už v roce 1905. Stejně tak si tvůrci Lupina vypůjčili trik s přenesením hlavní postavy do 21. století. Zatímco Benedict Cumberbatch hraje přímo Holmese, francouzský protějšek Omar Sy, mimochodem ve Francii hvězda zářivá podobně jako Cumberbatch na vrcholu cumbermánie, vzal roli okouzlujícího, ale mstivého zloděje Assana Diopa, který si z knih o Lupinovi bere jeho fígle i styl přemýšlení.
Výsledkem je zatím jedna série o dvou částech, která na Netflixu zaznamenala jen za první měsíc přes 70 milionů přehrání a jde zřejmě o nejúspěšnější start neanglicky mluveného kousku na této platformě. I proto, že Lupin je globální seriál. Ano, mluví se tam francouzsky, ano, odehrává se hlavně v Paříži, ale o Francii nebo francouzskosti se z něj nic navíc nedozvíte. Hrdinové jsou tu hodní a zlí, bohatí a chudí, ano, i Francie má problém se skrytým rasismem. Dialogy jsou psané extrémně jednoduše, z francouzského pohledu až toporně - zní zkrátka „anglofonně“. Jakoby se do nich propsala ruka britského výkonného producenta George Kaye. Nebo je ve scénáři proškrtával nějaký jiný zkušený dozorčí z Netflixu? Není divu, že domácí recenze v deníku Le Figaro nebo týdeníku Le Point výsledek shodily, zatímco američtí kritici se o sérii vyjadřují vesměs pochvalně.
Lupina posouvá vlastně jen extrémně sympatický hlavní představitel. Omar Sy je aktuálně největší šancí na globální francouzskou star. Milý, bezprostřední, urostlý herec vyrůstal na západním předměstí Paříže ve stejné partě jako bývalý fotbalový reprezentant Nicolas Anelka a symbolizuje sen celé generace dětí imigrantů ze západní Afriky. V interview pro Vogue se Sy chlubí, že nápad s postavou Arsèna Lupina jako alter ega sociálně „neviditelného“ zlodějíčka Assana Diopa, který má stejně jako on senegalské předky, byl jeho.
Už od roku 2012 Omar Sy žije střídavě v Los Angeles, piluje angličtinu a získal role v blockbusterech X-Men nebo pokračování Jurského parku, objevuje se v late night shows. Jeho hollywoodská mise vypadá zatím našlápnutěji, než třeba ta dalšího francouzského národního pokladu, komika Gada Elmaleha, kterému sen o slávě na americké comedy scéně po letech snažení prostě nevyšel.
Lupin je seriál ideální na víkendový binge, ale samostatný kulturní fenomén jako Sherlock z něj nebude. Na to je moc programový, jednoduchý a v zápletkách a zvratech logicky netěsní tam, kde Sherlock minimálně první dvě série držel. Pokud hledáte na Netflixu opravdu francouzský kousek, zkuste Dix pour cent (česky Deset procent, distribuční název zní Chci mluvit se svým agentem!). Seriál z prostředí pařížské talentové agentury v každém díle ukazuje filmové hvězdy, včetně Jeana Dujardina, Juliette Binoche nebo Moniky Bellucci, které hrají samy sebe - a nepokrytě si ze svých manýrů a někdy i ztráty soudnosti dělají legraci.
