Blog: Neshlukujte se v kampani. Ne kvůli covidu, ale vypadáte jako montéři

Můžete si myslet, že je to povrchní, můžete se tomu smát, ale to je tak všechno. Vzhled politika, jak se obléká, je velmi podstatnou součástí toho, jak jej vnímají voliči. A i rozhodnutí (někdy diktované postavou) nevypadat jako ze žurnálu může být silnou zbraní v získávání přízně voličů.

Jak připomněl v loňské prezidentské kampani deník The New York Times, zkoumání šatníku se týká stejně žen političek jako mužů politiků. Byť to první bývá zajímavější a také sledovanější. Političtí poradci (zejména na západ od nás) často stráví stejně času diskusemi o vhodné barvě kravaty jako o obsahu politických bojů. Správně zvolený svetr má sílu přesvědčit voliče, že daný kandidát není jen panák v obleku. I proto Seznam Zprávy před volbami spouštějí občasník, který se na ty, kdo by chtěli po podzimních volbách řídit zemi, podívá touto optikou.

První nahrávku na smeč zajistila dvojkoalice Pirátů a STAN při představování programu. Tedy řekli si zejména o kritiku nedostatku žen na čele kandidátek. Ale i tato kritika se dala převést na módní notu. Aneb, jak poznamenala politická reportérka Seznam Zpráv Lucie Stuchlíková na svém Twitteru, „Najdi lodičky“.

Ale když už se z předních míst na kandidátkách stal pánský klub s čestnou výjimkou Olgy Richterové, měli zasáhnout marketingoví profesionálové obou stran a trochu zapracovat na tom, co na fotkách z klíčové události kampaně bude.

Co jsme dostali? Sbírku modrých obleků (s jednou nebo dvěma výjimkami), doplněných z valné většiny polobotkami v barvě tan (béžověhnědý odstín). K tomu samozřejmě kvůli ležérnosti bílé košile s povolenými límečky bez kravat. Samozřejmě každý odstín modré i té „tan“ trochu jiný. Zmačkanost obleků také různá, opravdu padnoucí sako a kalhoty měli maximálně lídři (jasně, hubený Ivan Bartoš bude i v obstojně padnoucím obleku vypadat jako ze škatulky, podobně je na tom o fous blahobytnější Vít Rakušan). Doplněno kapsami boulícími se od mobilů (nebo co pánové zrovna po kapsách měli).

Asi aby nevyčnívala, tak variaci na modrý blejzr a k tomu tmavou sukni barevně splývající s punčochami měla na sobě i Olga Richterová.

Výsledný dojem: Jako když se vesnický klub snaží předstírat, že je prvoligový. Akorát nemají stejnokroj ušitý nějakou zvučnou módní značkou, tak si každý vezme přibližně to samé.

Namítnete, že modrý oblek je něco jako montérky pro politika. Vzhledem k tomu, že akce se konala venku a kolem oběda, jsou hnědé boty správnou volbou. Zvlášť když to bylo neformální.

Byť to tak nevypadá, i muži v politice mají v tomto směru na výběr. Zdůrazněme, že se třeba absencí kravat snažili vyvolat zdání pracovitosti a zároveň uvolněnosti. Je to tradiční trik v politickém marketingu, co se oblečení týče. Patří k němu i absentující sako a vyhrnuté rukávy. Tudíž možností bylo nepřeberně. Mohly tam být vestičky místo saka. Lehký svetr přes košili. Separátní sako a kalhoty. A ve výčtu by se dalo pokračovat.

Výsledkem by bylo krom jiného zdání kreativity, která bude třeba, až se po případných vítězných volbách ujmou správy země s pěkně hlubokou sekerou zatnutou ve veřejných financích. Každý by navíc mohl plnit v představení (kampaň není nic jiného než divadlo) jinou roli. Svetr přes košili například působí rodinně a přívětivě.

A samozřejmě ideálně se tomu dalo předejít nominací více žen na čela kandidátek. Že by všechny dámy vypadaly bezmála stejně, je vysoce nepravděpodobné. Naředěním pánského klubu by ta uniformita tolik nebila do očí.

Takto zbývá jediné. Když už chcete kampaň vést v „montérkách“, pak se neshlukujte v takovém počtu, pánové. Když se totiž podíváte na fotky jen části osazenstva, kde není modrých panáčků patnáct, ale třeba jen pět, už to tak hrozně nevypadá.

P. S.: Pokud máte pocit, že jsme urazili vaše „koně“, nebojte se, příště dojde na někoho jiného.