Článek
Ministr školství Robert Plaga spadl z kola a zlomil si klíční kost, informovala tento týden média. Panu ministrovi přejme brzké uzdravení a využijme nešťastné události k filipice proti něčemu, s čímž nemá – vlastně, trochu jako ministr má – nic společného. Proti pravidlům českého pravopisu ve věci předložek „z“ a „s“. Jde o druhý pád.
Ministr školství mohl stejně tak tvrdě spadnout i s kola nebo nedej pánbůh pro větší názornost s koně, ale to nikdo nenapsal. Protože norma – není to zas tak dávno – předložku „s“ odsoudila k vyhynutí. Jakmile se řeklo, že všude může být „z“, zatímco „s“ se prezentovalo jako libůstka staromilců, bylo vymalováno. Internetová příručka Ústavu pro jazyk český uvádí:
V případě, že chce pisatel vyjádřit význam „z povrchu pryč“ či „po povrchu dolů“, může místo předložky z zvolit předložku s, např. vzít se stolu, sundat se skříně. I v těchto případech je však základní předložka z, psaní s chápeme jako silně zastaralé.
Není divu, že uživatelé psané řeči popadli příležitost za pačesy: Od malička nás cepovali, že božstva mateřštiny se nazývají Pravopis a Diktát, tak jsme rádi za každý odškrtnutý trabl. Můžeme si lámat hlavu, co je správně na jedničku podtrženou, jinde.
Jenže zároveň se odehrává něco, s čím jsme možná úplně nepočítali.
Tím, jak se předložka „z“ rozrostla jako bolševník velkolepý, přišlo vytoužené zjednodušení. Zjednodušování života je jedním z nejsvůdnějších principů vůbec a může se týkat skoro všeho – od nahrazení dlažebních kostek na náměstí jednodušším asfaltem přes plastová okna, placení mobilem, po vládnutí bez parlamentní žvanírny. Výsledky bývají smíšené a odvrácená strana zjednodušování patrná.
Ostatně, když o někom utrousíte, že je trochu jednodušší, nezní to úplně jako kompliment. A poslechněte si to slovo: jeden, jen jeden duch! Málo.
Zjednodušení jazyka v případě s/z znamená, že jsme se připravili o možnost, jak jemně popisovat realitu. Tím chudne vyjadřovací základna, potažmo myšlení. Jde o škodlivý trend, odvrácenou stranu. Zjednodušování pravopisné kombinatoriky nemá vést ke škrtům v hlavě.
Pochopitelně se dá namítnout, že z toho dělám zbytečnou kovbojku a že útisk jedné předložky ještě neznamená, že zhloupneme a dojedeme na to. To bych si také říct netroufl, na druhou stranu, jako pilíř newspeaku popsal Orwell právě zjednodušení – gramatiky, slovní zásoby. Tak, aby šlo jazykem vyjadřovat jen správné a ne kacířské informace a myšlenky. (Myšlení je závislé na slovech, připomíná autor 1984.)
Pádu z kola ani většiny jiných jazykových situací s druhým pádem se tohle nebezpečí netýká, tady pořád víme, na čem fakticky jsme. (Ale ne vždycky: Když někdo bere batoh ze skříně anebo se skříně, je v tom rozdíl.) Jde tu o princip – být před zjednodušováním ve střehu. Opatrně, čeština není automatická převodovka.
Takže, pan ministr mohl spadnout shora s kola i proto, že mu z kola vypadl nějaký šroubek. Pokrývač vykoukl ze střechy a pak s ní sestoupil (ne zestoupil). Paní domu vyndala ze stolu utěrku a smetla (setřela, ne zetřela!) s něj zbytky sušenek. Ze skály vytékal potůček a se skály sletěl (ne zletěl) chudák horolezec. Je to možná zastaralé, ale výstižné. Takhle se to doopravdy stalo.
Bez předložky „s“ jsme jednodušší, ale chudší. Bez jedné barvy na paletě. To je výčitka, která nesouvisí se staromilstvím. Nebo jen málo.
