Článek
Rozmohl se nám tu už ani ne nešvar, ale ještě něco horšího. Vážně hrozí, že ve své vlasti zabloudíme. Denně na tom pracují i ctihodné státní instituce.
Oč jde: zas a znova nám někdo servíruje zkreslenou mapu republiky. A my ji bez protestů používáme. Jako by nám to bylo jedno. Zatímco index vlastenectví a poptávka po vlaječkách stoupají, s mapou republiky dokážeme zacházet ledabyle, ba bezohledně, až se tomu nechce věřit. Jde o nebezpečný paradox.
Jasně, že nám tady do tý naší zemičky, takže ani do obcování s její mapou, nebude nikdo mluvit – ale následky si můžeme přičíst sami.
Rozpor je znázorněn na následujícím obrázku. Nějaké geografické minimum předpokládám máme všichni, tak si snad budeme rozumět.
Vlevo mapa republiky v tradiční ose sever-jih (Albersovo zobrazení), vpravo pootočená ve směru hodinových ručiček (Křovákovo zobrazení). Křovákovu verzi používají i některé veřejné instituce, ačkoli je matoucí. Severní směr na této mapě není „kolmo vzhůru”, ale je o několik stupňů „nakloněn doprava”.
Mapa vlevo je „správně“. Osa sever-jih vede svisle kolmo k okraji stránky či obrazovky, východ-západ vodorovně. Mapa vpravo je „špatně“ – pokud ji zároveň neupřesňuje informace, že sever tu není „kolmo nahoře“. Mapa vpravo je oproti tomu, jak jsme na světové strany zvyklí, „pootočená“ po směru hodinových ručiček. Rozdíl je na první pohled patrný.
Můžete říct, že dělat z toho vědu je známkou přepjatého perfekcionismu. Třeba ano. Ale na faktech snad záleží, dneska tuplem, co si budeme povídat. Pozor na takové to „obrázek ať si udělá každý sám“ nebo dokonce „není to pravda – ale mohla by být!“.
Každý pevný bod ve světě je zatraceně důležitý.
Jestli se neshodneme na tom, že ten nejjižnější český leží u Vyššího Brodu (mapa 1), a ne, jak by se mohlo zdát, na Břeclavsku (mapa 2), no tak to můžeme zítra rovnou řešit, jestli je Země placatá. Ostatně na mapách tak někdy vypadá, že?
Vůbec bych se nedivil, kdyby to na Vyšebrodsku brali úkorně. Nejen z prestižních důvodů, ale i proto, že patník s nejjižnějším bodem státu se tu stal výletním cílem. Zpochybňovat ho mapou, když o podpoře turistického ruchu už mluvíme i ze spaní, to myslíte vážně?
Na pootočenou mapu narazíme i na tak významných a exponovaných místech, jako jsou koronavirový web Ministerstva zdravotnictví nebo oficiální informace o dopravní situaci na silnicích a o stavech vody v řekách. Neuvěřitelné. Jak pak máme vědět, odkud vítr fouká? A kam směřujeme?
Pootočená mapa nespadla jen tak z nebe: znalci vědí, že jde o takzvané Křovákovo zobrazení (pojmenované podle přednosty triangulační kanceláře ministerstva financí za první republiky). Není samo o sobě špatné, ale nehodí se pro malá měřítka. A jak upozorňuje docent Jan Bláha z Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, „ukázek nevhodného použití Křovákova zobrazení pro celé území Česka je bohužel nesčetné množství a zdaleka nepocházejí jen z rukou laiků“.
„Mapy celého území Česka realizované v Křovákově zobrazení,“ varuje docent Bláha, „negativně ovlivňují kognitivní vnímání území, jelikož u uživatele vznikají dvě varianty podoby Česka. Uživatelé map jsou tak uváděni v omyl a některé získané informace jdou dokonce do rozporu.“
Pardon, ale vám to nepřipadá zásadní? Nemělo by nám na tom záležet?
Kde jsou národní zájmy, když nedokážeme – copak my, stát nedokáže! – ani pořádně pracovat s mapou své vlastní země? Jak domobranci najdou svůj post na hranici, když je soustavně mystifikujeme Křovákovým zobrazením?
Státními institucemi živená geografická schizofrenie škodí všem bez rozdílu. Ani ten severní pól by takhle Křovákova výprava nedobyla.
Každou chvíli čteme, jak je svět čím dál tím složitější a jak je těžké dát našim životům kompas a směr. Nebloudit, vpřed! Pořád se něco „mapuje“ a chceme „najít cestu“. Je vážně nutné si to všechno ještě komplikovat? Křovákem?
Mít v pořádku mapu je zásadní. Takhle bychom daleko nedošli. Země pro budoucnost nesmí být plná dezorientovaných lidí.
