Článek
Jiřího Ibla znám desítky let. Jeden čas jsme spolu pracovali v novinách, v poslední době se s jeho širokou rodinou potkáváme na Tatrzích, což je jakýsi – v Jablonci a Liberci mimořádně populární – sousedský jarmark, který spolupořádá. Je to člověk kromobyčejně aktivní a činorodý. Pravý opak bolestína, panikáře, alarmisty, hypochondra.
„Hele, já bych nerad, aby to vyznělo, že umírám, ale spíš jako upozornění, že ještě není po všem,“ řekl mi včera do telefonu.
Rád souhlasím. Podobně jako loni v létě si totiž určitě nejen já – i díky očkování a předtím prodělané nemoci – připadám pandemií nedotknutelný.
„Před čtrnácti dny jsme si na víkend vyrazili na Moravu. My dospělí očkovaní, děti neočkované, tak jsme si říkali, že se budeme držet stranou a bydlet v dodávce, nechodit mezi lidi a tak, že člověk nikdy neví,“ popisuje Jiří začátek nečekaných covidových peripetií.
Účastnili se pouze venkovních akcí, a to vždy čerstvě otestováni. Odvážili se jediné výjimky. Zašli na cimbálovku do sklípku v Mikulově. „Hlava na hlavě, tak tam šla jen část výpravy, všichni uchlácholení, že čísla jsou malá, my očkovaní, tak se to riskne,“ dodává Ibl.
Akce vydařená, zdravotně všichni v pořádku. „Jen nám dvě děti začaly v neděli trochu posmrkávat. V pondělí návrat do pracovního procesu, děti se chystaly k babičkám, až na to, že ve středu lehl s horečkou nejmladší. Ve čtvrtek vyšel antigen u malého pozitivní, u nejstarší také. Lehl jsem také a do neděle jsem o sobě nevěděl. Voláme doktorkám, ty nás posílají na testy. My bez auta, vyřízení, to už leželi všichni kromě matky ošetřovatelky. PCR termíny s receptem obsazené na čtrnáct dní dopředu. Voláme na hygienu – mobilní testovací sanitka už je zrušená. Radí nám jet vlakem do Liberce – šest lidí s příznaky, já neschopný vstát z postele. Volám do nemocnice a vysvětlím situaci. Jdeme procházkou na testy,“ líčí Jiří okolnosti svého „delta dobrodružství“, lze-li takový termín v souvislosti s nebezpečnou nemocí použít.
Všichni ztratili čich a chuť. Testy vyšly všechny pozitivní s podezřením na variantu delta. Karanténu mají Iblovi do konce měsíce, možná déle. „Je to už skoro dva týdny, ale nemohu pracovat víc než pár hodin denně. Posílají do karantény všechny, které jsme potkali,“ dodává. „Čeká nás hodně krušný podzim. Ale když si to tak zažívám, řekl bych, že krušný podzim čeká úplně všechny. I když jsem očkovaný, je to pořád ta nejhorší rýmička, co jsem zažil.“
Těžko říci, jakou roli sehrál fakt, že měl Jiří teprve týden po dokončení očkování. A jak sám říká, pro jeho imunitní systém muselo být i po očkování extrémně náročné čelit těsnému soužití se čtyřmi nakaženými dětmi.
Není to povzbudivá ani optimistická story. Ale důležitá. Říká nám, že nynější iluze bezpečí je opravdu jen iluzí. Jiří Ibl to vystihuje přesně. „Nenechte se ukolébat, buďte zdravě opatrní. Na cimbálovku kašlete. Za ten opruz to fakt nestojí.“
