Článek
Můžeme se samozřejmě dohadovat, zda jsou národní státy překonané. Zda by nám nebylo lépe, kdybychom začali sami sebe vnímat jako Evropany. Kdybychom koncept národních států po absurdních válečných jatkách, jimiž si opakovaně prošly ve dvacátém století, nerozpustili v kontinentální jednotě. K evropské identitě se v nynějším sčítání lidu hlásí například europoslanec Mikuláš Peksa z Pirátů. „Já si myslím, že je to vyjádření nějaké sounáležitosti v rámci celé Evropy. Myslím, že je to něco podobného, jako když Němci uvádí do sčítání lidu, že jsou zároveň Sasové a zároveň Němci. Tak i my můžeme uvádět, že jsme zároveň Češi a zároveň Evropané,“ řekl Radiožurnálu.
Jsou to zatím spíše výstřelky. Většina z nás uvede národnost českou. Navzdory všemu, čím si Česká republika prošla a co vše musí i dnes snášet, je to pořád, volně řečeno s Karlem Hynkem Máchou, „země krásná, země milovaná, kolébka naše i hrob náš, matka naše, vlast jediná i v dědictví nám daná“.
Osobně by tenhle můj sentiment zásadně posílilo vědomí, že tuhle firmu, jak o Česku rád hovořívá Andrej Babiš, řídí politici vybavení odlišnými lidskými kvalitami než ti dnešní. Zůstaneme-li u Babišova příměru k firmě – ve všech průzkumech personalistů zaměstnanci jmenují v podstatě tytéž hodnoty, které jsou pro ně v práci důležité. Vedle přiměřené mzdy a sympatického kolektivu jsou vždy na prvních příčkách také šéfové a jejich vlastnosti. Lidé od svých lídrů požadují samozřejmě odbornost, pracovitost a vizi, ale snad ještě víc běžné lidské ctnosti, jako jsou slušnost, poctivost, spravedlnost, pravdomluvnost, důstojnost, laskavost, ochota, porozumění, respekt, upřímnost, čestnost, starostlivost, spolehlivost, trpělivost, vytrvalost nebo odvaha.
Mnohým stačí, když šéf alespoň nedělá ostudu.
Což se, vrátíme-li se k metafoře Česka jako firmy, bohužel naprosto nedaří. Posledním příkladem, který bude ovšem bezesporu záhy překonán nějakou ještě hanebnější nejapností, je aktuální trapas, kdy premiér zbaběle zhodnotil arogantní, smrtonosnou, ilegální špionskou akci ruské rozvědky na českém území, při níž přišli o život dva lidé, jako „útok agentů na zboží“.
Nejstrašidelnější figura firmy jménem Česko ovšem sedí přímo v čele představenstva. „To, co nyní řeknu, není projevem univerzitní povýšenosti ani sarkasmu. Je to suché konstatování skutečnosti. Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt.“
Pěkné. Firma, kterou vede takový šéf, v našem případě prezident Miloš Zeman, pohrdající svými spolupracovníky, nemůže skončit jinak než krachem.
Protože si ale myslím, že se Zeman v hodnocení Čechů mýlí, věřím, že jeho, Andreje Babiše, ale i Jana Hamáčka, kterému stačil týden k transformaci v nejsrandovnějšího českého politika, nahradí při první příležitosti jiní šéfové.
Takoví, kteří budou říkat a hlavně dělat věci, na něž budeme moci být pyšní. Šéfové, k nimž budeme vázáni hrdostí. Kteří nebudou dělat ostudu.
