Článek
„Sasko a Bavorsko zavírají bary a vánoční trhy, neočkované čeká zákaz nočního vycházení“
„Rakousko vyhlásilo plošnou uzávěru, vláda nařizuje občanům očkování“
„Na Slovensku neočkovaní nesmějí do nákupních center“
Nejsme ve třetí světové válce, jakkoli tomu tyto náhodně vybrané titulky, publikované v posledních dnech agenturou ČTK, nasvědčují.
Přesněji řečeno, nejsme v klasické válce. Leč co se děje ve společnosti, válečný stav připomíná. Přijde odpor, demonstrace, protesty. Pokojné i krvavé.
Kolektiv autorů v letošním prvním čísle vědeckého magazínu Vesmír publikoval obsáhlou stať nazvanou Tribalismus: my versus ti druzí. Vztáhnuto na dnešní realitu by asi vyšel s titulkem Tribalismus: očkovaní versus neočkovaní.
Autoři kromě jiného konstatují: „Ačkoli kmenová loajalita inspiruje ke vznešenému chování, jako je pomoc bližním či nasazení vlastního života, současně může vést k řadě kognitivních zkreslení, tzv. kmenové zaujatosti. Lidé tak například selektivně vybírají ty informace, které podporují zájmy kmene, k nimž jsou zároveň méně kritičtí, a naopak se vyhýbají těm informacím, které by kmen mohly poškodit, a k nimž jsou tudíž jako k nevyhovujícím prvkům skeptičtí. (…) Kmeny již nevítězí fyzickou eliminací soupeřících skupin, ale jejich přesvědčováním o své vlastní pravdě.“
Krátce řečeno: V kondenzované podobě to vidíme denně na Facebooku a v diskuzích pod články zpravodajských médií.
Doktoři Václav Hrnčíř, Petr Květina a Jan Květina překládají návod, jak nebezpečí tribalismu překonat. „(…) Můžeme dojít k poznání, že v některých otázkách sice patříme do odlišných kmenů (např. konzervativec versus liberál), v jiných jsme však soukmenovci (cyklista, baníkovec, člen aktivních záloh, fanoušek sci-fi, třicátník, Čech). Díky tomu můžeme snadněji nalézt společnou řeč a přestat se navzájem démonizovat.“
V klidnějších časech to může fungovat. Ty ale hned tak nepřijdou. Dnes neočkovaní naprosto netouží hledat styčné body s očkovanými. A naopak, vakcínou ošetření neprahnou po porozumění s antivaxery.
Otevřená nenávist se stala bezmála novou normou. Pramení z únavy, strachu a vzteku. Covid se nám nepěkně podepsal na duších. Některé z nás – dost možná nevratně – zkazil. Z mnoha udělal – snad přechodně – horší lidi. Jestliže jsme doufali, že po fenomenálním materiálním a technologickém vzestupu lidstva přijde podobný rozmach i na poli duchovním, můžeme na to pro danou chvíli zapomenout.
Možná, že právě toto zmrzačení lidské důstojnosti bude nakonec újma, z níž se budeme po zastavení pandemie vzpamatovávat nejdéle.
Jako tomu bývá po válkách.
