Článek
„Není ale takový apríl úplným popřením všeho, co děláte?“ Otázku mi položil student během mé přednášky o mediálních manipulacích. Tu začínám takovým slajdem, kde se chlubím svými nejúspěšnějšími aprílovými články. Tento typ otázky je nepříjemný, protože… protože má pravdu. Minimálně částečnou. Tenkrát jsem odpověděl nějak v rychlosti, myslím, že jsem citoval nějakého internetového klasika:
Prvního apríla je den, který nám ukazuje, jací jsme po zbytek roku. Mark Twain.
Ten citát vyjadřuje určitou obecnou pravdu nejen o aprílu, ale obecně o humoru a satiře vůbec. Humor funguje, protože vychází z našich reálných pozorování a zkušeností, navazuje na ně a třeba je dovádí do absurdních konců.
Pojďme konkrétně k médiím. Aprílový článek funguje tehdy, když se povede člověka „napálit“, tedy když čtenář alespoň část článku přečte v přesvědčení, že jde o popis reality. Musí tedy nést formální znaky důvěryhodnosti – a právě to pak dává výslednému „šoku“ onen aprílový ráz.
Začátek aprílové zprávy z roku 2008.
Můj apríl z roku 2008 tehdy vyděsil mnoho webdesignérů a v rádiu jsem jej slyšel i druhého dubna, už ale jako vážně podanou zprávu. Byl to můj první kontakt s tím, že se můj vtip dál šířil jako pravda. Navíc když si ten tehdejší článek přečtu dnes, je až pozoruhodné, jak přesně jsem tam popsal fungování toho, co dnes známe jako akcelerované mobilní stránky Google.
Novináři už nemají automatickou důvěru
Jenže v situaci, kdy důvěra v média klesá, polarizace stoupá a nebezpečné nesmysly se v různých médiích šíří celý rok… to už apríl trochu hapruje. V nejlepším případě povede aprílový článek k pobavenému odfrknutí s dovětkem: „Ale věřit už se nedá ničemu.“ V nejhorším se apríl bude šířit mimo svůj původní kontext a může napáchat škody, ať už přímo, nebo jen dalším snížením důvěryhodnosti novinářů a médií.
I tak se dá pořád určitě vymyslet dobrý aprílový článek. Není to ale nyní moje priorita. Myslím, že novináři teď musí pracovat na tom, aby získali zpět důvěru svých čtenářů a ukázali, v čem je naše práce užitečná: ve zpracování informací, kontrole, syntéze, analýze, zábavě, pochopení, porozumění.
Funkce odreagování tam je pořád, možná je během pandemického období ještě výraznější, ale neměla by kolidovat s těmi ostatními. Řečeno jinak, novináři už nemohou svou důvěryhodnost brát jako samozřejmost. Musíme si ji zasloužit: poctivou prací s ověřenými informacemi, transparentním zpracováním tématu, užitečností a otevřeností.
Je to rozhodně běh na dlouhou trať. A svou roli tam dokonce může hrát i apríl, a to tím, že pomůže ukázat, v čem je nebezpečné důvěřovat neověřeným informacím. Jen je potřeba pamatovat na to, v jaké nové roli média jsou. Novináři už nejsou jediní, kdo mají možnost šířit informace k velkému publiku. Jsou ale jediní, kdo mohou dlouhodobě věnovat ohromné množství energie pečlivému sledování, systematickému ověřování a promyšleně poutavému prezentování informací.
Těším se, až zase budu moci napsat aprílový článek o kryptoměnách českých politiků, útrapách při přemalování slunečních hodin na letní čas nebo neexistujícím vitaminovém doplňku. Letos si ale stejně jako loni od psaní aprílových článků dávám pauzu. Jestli jsem se něco naučil v roce 2020, tak to, že neumím předpovědět, co lidé vezmou vážně a co ne.
