Článek
Uherskohradišťsko je region s největšími nárůsty lidí nakažených covidem-19 posledních týdnů.
Touto větou začínalo šest zápisů v deníku dobrovolníka, v němž jsme od minulého týdne den co den popisovali život v místní nemocnici. Vždy jsme připomněli, že patří k nejvytíženějším v zemi. A každý den to dokazoval hektický provoz na všech místních odděleních, k němuž patřilo stálé stěhování pacientů, jímž se vytvářela místa pro nové nemocné, které koronavirus zasáhl tak těžce, že je to ohrožovalo na životě.
Začínali jsme rozhovorem s ředitelem nemocnice Petrem Sládkem. Před týdnem hovořil o tom, jak se obává nedostatku personálu a jak nechce začít ve své nemocnici stav, který se bude podobat válečné medicíně.
Po týdnu je však situace ještě vážnější a ředitel už hovoří o výhledu, kdy kapacita nemocnice nebude přívalu nových pacientů stačit.
Co se ve vaší nemocnici změnilo od minulého pátku?
Dost. Před týdnem byl denní přírůstek nakažených v zemi kolem osmi, devíti tisíc. Teď jsme na patnácti tisících. To se projevilo i v naší nemocnici. Jednak na chybějícím personálu. Minulý pátek jsme evidovali 46 pozitivních zaměstnanců, o týden později jich je už 81. Celkově máme 200 pracovních neschopností.
A co se týče pacientů, před týdnem jsme hospitalizovali 103 covid-19 pozitivních, dnes (v pátek) jich máme 125. Když se podíváme na náš interní graf, vidíme ten obrovský růst.
Nárůst hospitalizovaných pacientů s covidem-19 v Uherskohradišťské nemocnici. Modrá křivka zobrazuje denní přírůstky, červená sedmidenní klouzavý průměr.
Během svého působení v nemocnici jsem si všiml, že už teď jste na hraně s personální kapacitou.
Omezujeme a maximálně zefektivňujeme péči, jak jen to jde. Dám příklad. Dětské oddělení, kde jsme měli málo pacientů, jsme zavřeli a přestěhovali do Baťovy nemocnice ve Zlíně, kde jich také měli málo. Podobně jsme čtyři chirurgické stanice stáhli na dvě a část pacientů z Oddělení následné péče propustili, abychom mohli uzavřít další stanici. Díky tomu mohu tento personál přesunout na covidová lůžka. Počet personálu bude rozhodovat, jak dlouho vydržíme.
Jak dlouho se to tak dá dělat?
Řekli jsme si nějakou hranici o počtu pacientů a počtu personálu a jakmile ji překročíme, tak už budeme vyhlašovat a dávat do systémů, že Uherskohradišťská nemocnice již není schopna přijímat další pacienty.
Tedy jaký je váš výhled na následující týdny dopředu?
Pokud by byl nárůst pacientů takový, jaký je, tak vydržíme maximálně v řádu několika týdnů. Řekl bych jeden až dva.
Jenže statistici říkají, že současný nárůst pacientů odpovídá počtu nakažených před zhruba deseti, čtrnácti dny. Tedy ten nárůst bude a pravděpodobně ještě vyšší. Co z toho tedy plyne?
Že do 14 dnů budeme mít plnou kapacitu a nebudeme schopni přijímat nové pacienty.
Vážně?
Ano. Možná už i dříve.
Co by to znamenalo?
Že bychom krajskému koordinátorovi nahlásili, že jsme na své maximální kapacitě a pokud by byla kapacita všech zdravotnických zařízení, které jsou v rámci Zlínského kraje naplněna, hledají se kapacity dál. V jiných krajích. Takový byl závěr čtvrteční telekonference s ministrem zdravotnictví. Zkrátka když se nějaká nemocnice naplní, přijímá nejbližší regionální zařízení. Pokud i ta jsou naplněna, přijímá někdo další. První je koordinace na kraji. Když to kraj nezvládne, tak na centrální úrovni.
Možná přijde zázrak, říká ředitel Petr Sládek.
Ve čtvrtek jste měli tu konferenci, co vám řekli kolegové ohledně kapacit v jejich nemocnicích?
V tomto regionu jdou čísla hospitalizovaných nahoru všude. Třeba Nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně je aktuálně v počtu hospitalizovaných na vyšších číslech, než jsme my. Jediná šance, která by to mohla zvrátit, je, že by se z celkového počtu nakažených snížil počet lidí, kteří vyžadují lůžkovou nebo intenzivní zdravotní péči. Ale to je jen naše zbožné přání.
A budou okolní nemocnice za ty dva týdny schopny přijímat vaše pacienty?
To právě nikdo neví.
A od toho jste tedy zhruba dva týdny?
Kdyby to šlo tímto způsobem, tak maximálně ty dva týdny. Přesto říkám, že bojujeme, že děláme všechno pro to, abychom to co nejdéle zvládali. Jestli to bude týden, deset dnů, dva týdny nebo přijde zázrak, to nevíme, ale co vím jistě, je, že je naprosto nutné zastavit toto nekontrolované šíření a to můžeme udělat jen my všichni tím, že konečně začneme být zodpovědní a vzájemně ohleduplní. Jiná šance není.
