Článek
Koho volil, neřekne, ale jeho hlas nedostala žádná ze současných vládních stran. Ministr zdravotnictví v druhé části rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, jaké to je, vstoupit náhle mezi politiky.
První část rozhovoru s ministrem Blatným
Plošné testování učitelů od 4. prosince.
Testování zdarma pro všechny zájemce od 18. prosince do konce roku.
Se stupněm rizika 3 se vrátí návštěvy do domovů seniorů.
První očkování proti covidu-19 v lednu či únoru.
Pane ministře, máte už ochranku?
Ne.
To znamená, že po vás nikdo nejde, když to trochu zlehčím? Váš předchůdce Roman Prymula ji měl.
Já jsem to slyšel, ale já ji nemám. Pořád jaksi lidem věřím a mám lidi rád. Věřím, že když se člověk chová slušně, tak že se budou slušně chovat lidé k němu.
Máte za to, že pan Prymula se k lidem nechoval slušně?
V žádném případě toto neříkám. Já mluvím o sobě. Pan Prymula byl zřejmě ve funkci v době, kdy docházelo k ještě daleko razantnějším změnám. Takže úplně rozumím tomu, že mohl být třeba vystaven nějakým nebezpečím. Já se nebezpečně necítím a o ochranku jsem nepožádal.
Jak vy jako nováček v politice snášíte veškeré tlaky, které na vás teď logicky jsou ze všech stran? Všichni, kteří jsou jakkoliv omezováni a nemůžou dělat, co jsou zvyklí a co je živí, tak samozřejmě chtějí, aby to všechno co nejdříve skončilo. Jak ten tlak odrážíte?
Já si jenom uvědomuju, že ta nemoc společnost rozdělila. Snažím se, tak, jak to jde, odpovídat třeba i na maily, které občané píší. Přečtu si všechno, možná na všechno neodpovím, ale přesto se snažím. A z toho je to patrné. Polovina těch občanů se zlobí, že to jde pomalu, polovina vyjadřuje názor, že to jde příliš rychle. Málokdy se najde nějaký kompromis. A já se snažím trpělivě vysvětlovat, protože já tomu všemu rozumím. Já tomu úplně všemu rozumím.
Kdo je Jan Blatný (1970)
Lékař, vysokoškolský pedagog. Od října 2020 ministr zdravotnictví za hnutí ANO 2011.
V letech 1988 až 1994 vystudoval všeobecné lékařství na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde získal titul MUDr. Věnuje se dětské hematologii a hemostazeologii.
Na Lékařské fakultě brněnské Masarykovy univerzity získal v roce 2005 velký doktorát v oboru pediatrie. V roce 2019 se v oboru pediatrie habilitoval. Na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity také vyučuje.
Ministrem jste teprve měsíc. Do té doby jste byl náměstkem ředitele brněnské fakultní nemocnice. Co bylo pro člověka, který nebyl politikem a navíc jako hematolog není ani odborníkem v oboru šíření infekcí, hlavní motivací vstoupit do vlády a jít řídit v této době boj státu s covidem-19?
Tou hlavní motivací byla ta současná situace. Kdyby to bylo jinak, kdyby byly mírové doby a klidné doby a být ministrem by znamenalo zejména být spolehlivým úředníkem na ministerstvu, tak bych o té nabídce neuvažoval a ona by možná ani nepřišla. Takže to je jakási výzva.
Výzva dokázat si, že to zvládnete? Že vy jste ten správný krizový manažer? Nebo jak tomu rozumět?
Asi ne tak, že bych si to já chtěl dokázat, ale že ve chvíli, kdy jsem dostal tuto nabídku, tak jsem to vyhodnotil tak, že jestli mohu pomoct, tak to musím udělat.
Takže takhle jednoduché to bylo?
To bylo velmi jednoduché.
Vnímáte to jako misi, která je omezena časem?
Ano.
Nemáte ambici být dál politikem? Neláká vás to?
Ne.
To, že jste vstoupil do vlády, pro vás znamenalo, že najednou budete rozhodovat i o věcech, které vás třeba do té doby vůbec nezajímaly. Jako je třeba daňový systém nebo stavba nové jaderné elektrárny. Zastavme se třeba u těch daní: byly na stole dva návrhy dvou vládních poslanců – Babiše a Hamáčka – o to, jestli daň z příjmu bude 15 procent, nebo 19 procent. Čemu vy dáváte přednost?
Tak jako u všeho, člověk vždy zhodnotí informace, které má, a nějakým způsobem se rozhodne. Ona to možná s sebou nese i ta věc, kterou jste řekl, že jsem doposud nebyl politik. Já se tak ani jakoby necítím. Nebo spíš se necítím jako straník, protože jím ani nejsem. Nikdy jsem nebyl a nemám to v plánu.
Ale jako ministr politikem jste, to je bez debat.
Právě, jako ministr jsem se nicméně politikem stal. Když jste se ptal na tlaky, tak já ani teď necítím nějaký tlak, od nikoho. Že by mě někdo nutil se rozhodovat na základě nějaké politické příslušnosti, kterou opravdu nemám. Takže si myslím, že se mohu rozhodnout svobodně. Ne – myslím. Mohu se rozhodnout svobodně.
Takže pokud jde o ty daně?
Tady v tomto jsem spíš konzervativně smýšlející člověk, takže si myslím, že bychom měli rozdávat jenom tehdy, když máme, a z něčeho, co máme. Myslím si, že jakkoliv je potřeba zachovat dobrou sociální úroveň každého státu a myslet na ty potřebné, tak si myslím, že by měla být část, velká část zodpovědnosti přenesená na občana samotného. A když bychom postupovali tím způsobem, že budeme jenom zvyšovat daně, nechávat všechno přerozdělování na stát, tak to je přístup, který mně osobně příliš blízký není.
A nepřipadáte si s tímto přístupem v této vládě, jako byste se ocitl na úplně jiné planetě?
Vždycky musíte najít nějaký způsob, nějakou cestu a vybrat si. Když jsou dvě varianty, které jsou na stole, tak já jsem se přiklonil spíš k té konzervativnější. Takže to neznamená, že budu říkat, že bychom tady neměli mít žádné daně nebo daně na úrovni Spojených států. Ale jestli si mám vybrat, jestli budu mít daň třeba 15, nebo 25 procent, tak budu určitě pro tu nižší. Takhle bych to viděl.
Když se zeptám přímo: vy jste voličem některé z dnešních opozičních stran?
Nejsem voličem žádné z koaličních stran.
Takže nejste voličem žádné vládní strany?
Nejsem.
A koho jste volil? Řeknete?
To mně asi nepřísluší.
Když jste před měsícem bral od premiéra Babiše funkci ministra zdravotnictví, zajímala by mě ještě jedna věc: jelikož jste před dvěma lety podepsal petici Milionu chvilek proti Babišově vládě, nebyl to od vás trochu hec? Já jim prostě ukážu, jak se to má dělat?
Myslím si, že už jsme to řešili několikrát. Považuju to za uzavřené. Já jsem se rozhodoval opravdu čistě na odborné bázi, po odborné stránce. A tady toto pro mě nebyla věc, která by pro mě byla v tu chvíli podstatná. Určitě to nebyl nějaký hec. To ne.
