Článek
Češi by žili v blahobytu - nebýt drahého jídla a bydlení. Nikde jinde v Evropě nepředstihly ceny potravin mzdový růst o tolik jako v Česku.
„Výdaje domácností na potraviny rostly v sedmi členských státech EU. Největší nárůst zaznamenalo Česko,“ uvedl před koncem roku Eurostat. Jeho zpráva upřesňuje, že potraviny zabraly v roce 2009 celkem 14,2 procenta výdajů zdejších domácností, o deset let později 15,5 procenta.
O mnoho lepší bilanci neukazuje ani srovnání nákladů na bydlení, do kterého se vedle energií počítá nájemné, případně podíl z částky na pořízení bytu. Za deset let poklesly náklady na bydlení v rodinných rozpočtech z 27,4 procenta o jedno procento, přesto platí české domácnosti vzhledem ke svým příjmům čtvrtou nejvyšší taxu v Evropě.
Výdaje za potraviny a bydlení počítají ekonomové a sociologové k tzv. nezbytným výdajům, kterým se žádná domácnost nemůže vyhnout. Pokud tyto výdaje klesají, roste blahobyt, tedy svoboda utrácet podle vlastního uvážení za dopravu, kulturu, návštěvu restaurací, vzdělání, oděvy, případně za alkoholické nápoje.
To horší z obou světů
V uplynulých patnácti letech se blahobyt Evropské unie nezvyšoval, protože negativní dopady velké finanční krize z let 2008-2013 nedokázala většina států vyrovnat ani v pozdějším období prosperity. Finanční poměry rodin se zlepšily jen ve 12 státech, přitom deset z nich vstoupilo na společný trh Evropské unie v roce 2004 či později. Z nových států vyrostl podíl nezbytných nákladů pouze v Maďarsku, na Kypru a v Česku, kde se dokonce zvýšil o 1,8 procenta průměrného rozpočtu, tedy víc než v evropském průměru.
Většina nových zemí se snaží srovnat krok s vyspělejšími sousedy, přesto jejich blahobytu dosud nedosahuje.
Nápadně je to vidět na cenách potravin, za které utrácejí rodiny z východu Evropy 15 procent rozpočtu, ze západu jen 10 procent. Pro ceny bydlení platí obecně pravidlo, že je na severu Evropy zvyšují náklady na topení a také vyšší standard například skandinávských nebo německých bytů až k pětadvaceti procentům z rodinného rozpočtu. Přesto v některých nových členských státech ceny bydlení rostou rychleji - a Slováci nebo Češi předstihnou i některé Skandinávce.
Pokrýt nezbytné náklady je nejtěžší pro Slováky, Rumuny a Čechy. Slováci ovšem dosud splácejí náklady na rozdělení federace a devastaci země za polodiktatury Vladimíra Mečiara. Rumuni byli od počátku nejzaostalejším státem Evropy, zdržení však rychle dohánějí. Na otázku, proč se úroveň tuzemského blahobytu nepřiblížila západu ani během prosperity po roce 2014, však zatím neexistuje stejně přesvědčivá odpověď.
Kam míří zisky
Český ekonomický růst v uplynulých letech nezaostal za jinými novými členy EU. Přesto zvyšování tuzemských platů a z nich odvozených sociálních dávek pouze pokrývá zdražování základních potřeb. Někteří ekonomové zvláště z České bankovní asociace nebo odborů upozornili, že neobvykle velkou část výnosů tuzemské ekonomiky inkasují zahraniční koncerny za své minulé investice. Srovnání hrubého národního příjmu (GNI) s bilancí hrubého domácího produktu (HDP) podle Eurostatu ukazuje, že loni Česko ztratilo ve prospěch cizích zemí 14 miliard eur, tedy přes šest procent HDP. Ještě výnosnější je pro cizí investory Polsko, odkud loni stáhli 24 miliard eur, severní sousedé ovšem přišli vzhledem k HDP „jen“ o čtyři a půl procenta. Ostatní evropské země ztrácejí ve srovnání s Českem jen zlomky výnosů.
Peníze z národní ekonomiky ovšem nestahují pouze cizí koncerny. S výjimkou Číny a Ruska má Česko z postkomunistických zemí nejvíc, celkem osm, dolarových miliardářů. O druhé místo se podle tabulky Forbesu dělí Polsko a Ukrajina s šesti dolarovými miliardáři. Ještě nápadnější je fakt, že přes tři miliardy dolarů dosahuje majetek pěti Čechů včetně premiéra, a k nim se řadí po jednom z občanů Polska, Gruzie, Kazachstánu a Vietnamu.
Bilance tuzemských rodin se podle předběžných údajů nezlepšila ani v loňském roce. Mzdy v průměru vyrostly o tři procenta a ceny potravin o pět procent. Zvyšovaly se i náklady na bydlení, například elektřina i ceny bytů rostly o desetinu.
