Bič, který se obrátil proti Babišovi. Z protikorupčního hnutí je brzda

K politice patří i velké paradoxy. Jeden takový právě zakouší hnutí ANO a jeho předseda Andrej Babiš.

Za prvotním vzestupem ANO byla také důvěra voličů, že nezkompromitované hnutí v čele s miliardářem Babišem zatočí s přebujelou korupcí v politice.

Nyní, po necelých sedmi letech působení ANO ve vládě, se témata spojená s korupcí stávají pro Babiše a jeho hnutí čím dál větším problémem. Premiér se musí bránit stupňujícímu tlaku z EU kvůli podezření, že fakticky nezpřetrhal své majetkové vazby na koncern Agrofert a je ve střetu zájmů.

Zároveň byl Babiš tento týden nucen rozpustit celou brněnskou organizaci hnutí kvůli napojení jejích členů na korupční sítě.

Jak se z boje proti korupci stal pro Babiše spíše strašák, dokumentuje proměna jeho vztahu k lidem z protikorupčních organizací. Zatímco původně lákal aktivisty z těchto kruhů do vlády, v posledních letech je nezřídka zasypává urážkami.

„Po nastolení tématu střetu zájmů jsme se ocitli v pozici nepřátel,“ pojmenoval klíčový moment změny David Ondráčka, šéf české pobočky Transparency International. Sám ostatně pocítil popisovanou změnu poměru k Babišovi i osobně.

Původně si přitom Babiš s Ondráčkou celkem rozuměli.

Druhou listopadovou neděli v roce 2011 se v televizním pořadu Otázky Václava Moravce sešla nevšední skladba diskutujících. Za stolem vedle tehdejší vicepremiérky Karolíny Peake a šéfa Transparency Ondráčky usedl i Andrej Babiš, ještě ne v roli politika, ale pouze naštvaného podnikatele, který chce něco změnit.

Jeden z nejmajetnějších občanů Česka v té době už několik měsíců přes média ventiloval svoji rozhořčenost nad korupcí napříč politickými stranami. V té době už také hovořil o vlastním projektu, ze kterého se postupně vyvinulo hnutí ANO.

„Žijeme tady v jedné hrozné lži,“ hřímal Babiš před kamerami směsí češtiny a slovenštiny. Se svými typickými gesty a brýlemi posunutými ke špičce nosu přecházel z jedné kauzy na druhou, kritiku směřoval hlavně na působení vlád ODS pod vedením Mirka Topolánka a později Petra Nečase. Nechyběly legendární výrazy jako „české Palermo“ nebo „oni kradou“. Vicepremiérku Karolínu Peake Babiš ve studiu překvapil věnováním knihy od novináře Jaroslava Kmenty, která popisovala domovské hnutí této političky, Věci veřejné, jako cynický podnikatelský projekt zakladatele Víta Bárty.

Na Ondráčku, který se tehdy s Babišem setkal fyzicky poprvé, zapůsobil rozohněný miliardář spíš bizarně. „Nedokázal jsem si představit, že by mohl uspět v politice. Mluvil nesrozumitelně a byl chaotický,“ vzpomíná šéf protikorupční organizace.

Podobně jako mnoho jiných tehdy Babiše podcenil. Nějakou dobu to sice vypadalo, že hnutí ANO voliče příliš nezaujme, v parlamentních volbách na podzim 2013 však vyskočilo na druhou pozici, těsně za rozhádanou sociální demokracii.

Vzhůru Babišovi nepochybně pomohla i společenská deprese z politiky, kterou podnítily různé aféry, jako úplatky pro středočeského hejtmana za ČSSD Davida Ratha nebo informace o pletichách tehdejší milenky premiéra Nečase Jany Nagyové.

„Předvolební atmosféra trochu zaskočila i nás,“ přiznává s odstupem Josef Karlický, vedoucí týmu Rekonstrukce státu, které sdružuje několik neziskových organizací. Aktivisté v té době obcházeli volební kandidáty, aby se podpisem zavázali k podpoře protikorupčních zákonů. Nakonec se jim sešlo přes 1500 podpisů. „Měli jsme z toho až rozpaky, protože podpisy některých politiků vyvolávaly pochybnosti,“ vzpomíná Karlický.

Z volebních výsledků se vyrýsovala nová vládní koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Během jednání o obsazení ministerských postů pak Babiš překvapivě v televizi nadhodil, aby se novým ministrem vnitra stal Ondráčka. Ten vzápětí reagoval vstřícně.

„Přišlo mi úplně přirozené, že člověk, který se zabývá korupcí, vstoupí do politiky. Viděl jsem v tom příležitost něco změnit,“ argumentuje šéf Transparency i s odstupem necelých sedmi let. Babiš ho prý tehdy oslovil stejně jako desítky dalších lidí s nabídkou spolupráce a představou, že ANO vyšle do vlády „nestranické odborníky“.

Vládní angažmá dávalo Ondráčkovi smysl i v tom, že situaci viděl v zásadě podobně jako Babiš. Jeho hnutí ANO ostatně svůj volební úspěch postavilo na protikorupčních heslech a distancování se od zlořádů tradičních stran. „Já jsem byl opravdu přesvědčen, že je tu svého druhu Palermo, ten stav mi přišel šílený,“ říká Ondráčka s odkazem na různé skandály, které se spolu s ekonomickou krizí nepochybně podepsaly na tehdejší deziluzi z politické reprezentace.

Ministrem vnitra se však Ondráčka nestal. Post si totiž zarezervovala ČSSD, která jej obsadila místopředsedou Milanem Chovancem.

Na jiné vysoké funkce nicméně pár lidí s pověstí protikorupčních bojovníků dosáhlo. Když Babiš nastoupil na Ministerstvo financí, jeho náměstky se stali nekompromisní auditor Lukáš Wagenknecht nebo Ondřej Závodský, který předtím upozorňoval na nepravosti ve státní správě. Ondráčkova předchůdkyně v čele Transparency Adriana Krnáčová dostala náměstkovský post na vnitru a v listopadu 2014 se stala pražskou primátorkou.

Zpočátku také leccos nasvědčovalo tomu, že Babiš a jeho lidé berou boj proti korupci vážně. Pravidelně byli v kontaktu hlavně s Rekonstrukcí státu. K přijetí některých změn, například reformy financování politických stran nebo zákona o registru smluv, pak hnutí ANO bezpochyby přispělo. „U některých zákonů byli rozhodujícím hybatelem,“ zdůrazňuje právník Rekonstrukce státu Lukáš Kraus. Vyzdvihuje hlavně vstřícnost současného předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka.

Postupně se však Babiš začal od protikorupčního trendu vzdalovat. S lidmi jako Wagenknecht nebo Závodský se úplně rozhádal, z funkcí víceméně dobrovolně odpadlo i mnoho lidí vnímaných podobným způsobem - například exministr spravedlnosti Robert Pelikán nebo bývalý ministr obrany Martin Stropnický.

Boj proti korupci se také do velké míry vytratil z komunikace ANO. Před volbami v roce 2017 už Babiš sázel hlavně na „budovatelská“ témata nebo odpor proti přijímání uprchlíků.

Rozchod se utvrdil po nástupu Babiše do premiérské funkce. Někdejší spojenectví se vytratilo. A především se ukázalo, že když se protikorupční organizace zaměří na téma, které se ho bezprostředně dotýká, bere to šéf ANO jako osobní útok.

Vyhrotil se hlavně premiérův vztah k Ondráčkovi a Transparency International, která před dvěma lety podala podněty na možný Babišův střet zájmů k českým a později i evropským úřadům. Už předtím také Ondráčka označil Babiše za dotačního podvodníka kvůli kauze Čapí hnízdo.

„Pan Ondráčka lže a lže účelově. Pan Ondráčka je neziskovka, podle mého názoru zkorumpovaná,“ prohlásil Babiš na tiskové konferenci v srpnu 2018. Kritizoval, že organizace dostává peníze od české vlády nebo Evropské unie. Výroky o „zkorumpované neziskovce“ posléze mnohokrát zopakoval (a dočkal se za to od Transparency žaloby).

Pro Ondráčku roztržka znamenala i nepříjemné chvíle. Například, když Babiš veřejně prohlásil, že zaměstnanci Agrofertu kvůli němu mohou přijít o práci, začal dostávat od údajných zaměstnanců koncernu výhrůžné e-maily.

„Andrej Babiš v roce 2020 je úplně jiný než v roce 2013. Zájem o změnu opustil, chce už jenom udržet moc,“ komentuje změnu šéf Transparency.

O výrazném ochlazení vztahů mluví i Rekonstrukce státu, která se snaží se zástupci ANO i v současnosti jednat o svých návrzích. „Určitý zájem tam stále je, hlavně u předsedy Sněmovny Vondráčka. Andrej Babiš chodí na vládní radu proti korupci. Pokud se ale na program dostane agenda, která se ho osobně dotýká, je to problém,“ říká Karlický.

Nejožehavější byly dva návrhy: novela zákona o státním zastupitelství, přes níž se ministryně spravedlnosti Marie Benešová neúspěšně pokusila omezit funkční období vedoucích státních návladních. Babiše se tato předloha týká přes kauzu Čapí hnízdo, v níž čelí obvinění z dotačního podvodu, a po loňském zásahu nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana čeká na rozhodnutí, zda se bude muset hájit před soudem.

V posledních týdnech se pak dostal na přetřes zákon o evidenci skutečných majitelů, který by mohl Babiše usvědčit jako faktického vlastníka Agrofertu i za nynějšího stavu, kdy koncern spadá pod svěřenské fondy. Začátkem června vláda odsouhlasila verzi, která vychází Babišovi vstříc a určování skutečného majitele u fondů rozmělňuje - navzdory dlouhodobé kritice Transparency i Rekonstrukce státu.

Kam až věci mohou dojít, se z pohledu protikorupčních aktivistů ukázalo ještě na jednom příkladu z období boje proti šíření koronaviru. V květnu vláda schválila novelu zákona o veřejných zakázkách, který s odkazem na nouzový stav rozvolňuje pravidla tendrů. S návrhem přišla ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (za ANO). Následně se Babišův kabinet snažil protlačit změnu Sněmovnou ve zkráceném režimu. Nakonec narazil, když se po vlně kritiky postavili proti rychlému projednání i vládní poslanci.

„Představme si, že by něco takového udělal Nečas v roce 2013,“ nadhazuje Kraus z Rekonstrukce státu. Babiš a ANO tak podle něj sklouzli ke srovnatelným manýrům jako jeho předchůdci, na jejichž kritice šéf hnutí v minulosti politicky vyrostl.

Doklad, jak se Babiš od tématu boje proti korupci odtáhl, přinesla poslední hodnotící zpráva Skupiny států proti korupci (GRECO), která spadá pod Radu Evropy.

Konstatovala, že Česká republika dosud uspokojivým způsobem splnila jen jedno ze 14 doporučení skupiny z roku 2016 a situace je podle ní „celkově neuspokojivá“. Březnová zpráva také poukazuje na „velmi pomalé tempo“ změn.

„Může se stát, že protikorupční hnutí bude mít jeden z nejhorších výsledků,“ poznamenal k tomu Josef Karlický z Rekonstrukce státu.