Bezzubý žralok Kaczyński? Víme jen, že se půlka Polska vzbudí naštvaná

Těsně po prvním kole polských prezidentských voleb jsem se v rozhovoru ptal na to, jak dopadne druhé kolo, teď se proto musím po dvou týdnech intenzivní kampaně zeptat znovu. Kdo podle tebe vyhraje?

Teď sledujeme v historii polských volebních kampaní bezprecedentní situaci, protože se stalo několik věcí poprvé, proto je tak těžké odhadnout výsledek. Zaprvé celý svět prochází pandemií koronaviru a my jsme k tomu během ní museli uspořádat nejdůležitější volby za poslední léta. Volby se musely přeložit z 10. května na 12. července, a to tak, že se musela využít klička v zákoně, aby se prohlásilo, že se volby nemohly konat, a vyhlásily se znovu.

Pamatuju si to podivné rozhodnutí předsedy PiS Jarosława Kaczyńského, že se sice květnové volby oficiálně konat budou, jen se v nich nebude hlasovat.

Ano, volby proběhly, ale neuskutečnily se. To je takový první paradox, precedent, který se v polské historii nikdy nestal. Všechny ty paradoxy umocňují pocit velké neznámé, pokud jde o volební výsledek. Panuje tu příliš mnoho otazníků.

Druhý paradox spočívá v tom, že nikdy v historii - asi i na světě - nikdo nevyměnil kandidáta de facto během volební kampaně. Jedna kampaň sice s posunutím termínu voleb skončila a druhá začala, ale to byl pouze takový právní trik. Ve skutečnosti to byla jen jedna dlouhá volební kampaň, při které opoziční Občanská koalice využila situace a vyměnila kandidátku, která ztratila podporu a bojkotovala volby. Místopředsedkyni Sejmu Małgorzatu Kidawovou-Błońskou tak nahradil varšavský primátor Rafał Trzaskowski. To je druhý precedent.

A ten třetí spočívá v tom, že se dva kandidáti ve druhém kole nesetkali v televizní debatě, místo toho každý z nich o 350 kilometrů dál měl vlastní debatu. Vedle obou stály prázdné pultíky protikandidáta a oba se navzájem obviňovali z toho, že ten druhý na debatu nedorazil.

Na základě toho všeho se teď nedá jasně říct, kdo v Polsku vyhraje. Je tolik nerozhodnutých voličů a průzkumy jsou tak vyrovnané a tolik věcí se stalo poprvé, že nemáme žádné solidní základy pro předpoklad toho, co se stane v neděli večer a v pondělí ráno, až se zveřejní výsledky.

Poslední průzkumy se pohybují v hranicích statistické chyby a nerozhodnutých voličů je velmi mnoho, až 10 procent. Dost lidí také v průzkumech často uvádí, že k volbám půjdou, ale nakonec nedorazí. Jak to bude teď ve druhém kole? Bude se opakovat tak vysoká účast jako v tom prvním? Jsou už prázdniny, lidé vyrazili na dovolenou…

Ano, myslím si, že účast může být trochu nižší, než byla v prvním kole, čili okolo 63-64 procent. Nebyl bych takovým optimistou, nemyslím si, že ta účast bude nakonec nejvyšší v historii polských prezidentských voleb. A to právě z důvodu, který jsi zmínil: Jsou prázdniny, začíná sezona dovolených.

To vysoké číslo nerozhodnutých voličů jsou lidé, kteří se rozhodují, zda vůbec k volbám jít. Tedy ne pro koho hlasovat, ale jestli k volbám vůbec mají jít. Je to skupina lidí, která dřív v prezidentských volbách nehlasovala a teď šla poprvé. Měla totiž nového kandidáta - Szymona Hołowniu, moderátora televizní talentové soutěže a celebritu.

Hlavně mladé lidi pak k účasti ve volbách přesvědčil charismatický lídr silně konzervativní a nacionalistické strany Krzysztof Bosak. Po Hołowniovi byl u mladých lidí na druhém místě. Dnes je možné, že k volbám nepůjdou, protože kandidáti, kteří zůstali, se jim buď nelíbí, nebo mají pocit, že se k voličům chovají povrchně, nedebatují se sebou, dělají kampaň pouze pro své voliče.

Z těch všech důvodů se mi zdá, že tentokrát nemusí padnout rekord v účasti, ale i tak je kvůli polarizaci mezi Občanskou platformou a Právem a spravedlností v posledních pěti letech velmi vysoká.

Co bude to číslo volební účasti znamenat? Odjeli například lidé z měst na dovolenou a nebudou hlasovat? Nebo komu tenhle termín spíš hraje do karet?

Čím vyšší účast, tím samozřejmě lépe pro demokracii obecně řečeno, protože to znamená silnější mandát pro toho, kdo zvítězí. To platí všude, ve Varšavě i v Praze. Mobilizace voličů může v tomhle případě být výhodná pro Andrzeje Dudu. On má totiž reálné rezervy, které může mobilizovat, obzvlášť starší osoby z východního Polska, čili voličské jádro Práva a spravedlnosti.

Statistiky ukazují, že okolo milionu potenciálních Dudových voličů, starších lidí, k volbám v prvním kole nedorazilo. Možná z obav před koronavirem, možná se v prvním kole ještě necítili dostatečně zmobilizovaní, necítili, že prezident by mohl reálně prohrát. Dnes může většina z nich přijít, a to může být výhoda Andrzeje Dudy.

Dvoutýdenní kampaň před druhým kolem byla velmi ostrá, objevilo se mnoho zástupných témat a z mého pohledu to vypadalo tak, že je prezident Duda v defenzivě. Musel vysvětlovat, proč omilostnil muže, který sexuálně zneužil svou nezletilou dceru. Zároveň mi ale nepřipadalo, že je Trzaskowski v nějaké ofenzivě.

Celá kampaň měla několik fází, ale opravdu v té poslední se musel prezident Duda bránit útokům, obzvlášť tomu nařčení, že je obhájcem pedofila. To považuji za hanebnou věc, která se neměla řešit veřejně. Samozřejmě, že má každý novinář nebo občan právo vědět, proč prezident někoho omilostnil. Tenhle případ byl ale velmi komplikovaný, protože o milost požádala sama rodina, šlo o zrušení zákazu kontaktu, ne trest, který už muž vykonal. Tohle byl pro prezidenta obrovský problém, samozřejmě to mohl vysvětlit lépe, a v kampani mu nepomáhalo ani to, že se k tomu musel neustále vyjadřovat.

Nepomohl mu ani výrok, že očkování proti koronaviru by nemělo být povinné a že on sám se neočkuje proti chřipce, a že je koronavirus taková horší chřipka.

Pamatuji si, že řekl „neočkuji se, protože ne“.

Ano, tenhle argument měl ve veřejné debatě širokou ozvěnu a považoval se za nevhodný k úřadu hlavy státu.

A tohle o očkování řekl Duda záměrně, nebo to byla neuvážená chyba? Nechtěl tím například přesvědčit voliče zmíněného Krzysztofa Bosaka, mezi kterými se spíš najdou odpůrci vakcín?

Když se nad tím pozastavíme, prezident vlastně neřekl nic moc kontroverzního. Vtipné je, že to samé pak řekl Rafał Trzaskowski, čili že očkování proti koronaviru by nemělo být povinné. O očkování, které ještě ani nevzniklo, může panovat řada pochybností a lidé by k němu neměli být nuceni. Čili tady se mi zdá, že prezident neřekl nic kontroverzního. Nepochybně pokukoval po voličích Konfederace, Krzysztofa Bosaka, do té části, která se považuje za protiočkovací hnutí. Podle mě ale prezident neměl bagatelizovat očkování proti chřipce.

Jak se podařila kampaň Rafału Trzaskowskému?

On je bohužel ideální produkt post politiky, čili kandidát, který skvěle prezentuje svoji image, zná asi pět cizích jazyků, poradí si ze zahraničními médii, nebojí se Evropy, byl europoslancem. Osvědčil se i na mítincích, kde je v porovnání s předchozí kandidátkou Małgorzatou Kidawovou-Błońskou dynamický. Čím déle ta kampaň trvá, tím víc se ukazuje, že Rafał Trzaskowski prezentuje hlavně svoji image - program zveřejnil den před prvním kolem, jde prakticky o kopii programu (bronzového kandidáta) Szymona Hołowni. Jeho realizace by stála stovky miliard zlotých, není to reálné.

Navíc ne vždy dokázal využít zaškobrtnutí Andrzeje Dudy. Na začátku přitom začal velmi zajímavě, prezentoval se jako kandidát nové Solidarity, složil poklonu prezidentovi Lechu Kaczyńskému, říkal, že voliči PiS nejsou jeho nepřátele. Ale čím déle ta kampaň trvá, tím víc se vrací do zajetých kolejí Občanské platformy: dokola mluví o předsedovi Jarosławu Kaczyńském, o tom, že prezident Duda nemá vlastní vůli a že pokud bude dál vládnout tenhle tábor, Polsko nebude demokratickým státem. To je podle mě jeho slabost, protože pokud by jeho kampaň trvala tak dlouho jako u ostatních kandidátů, neměl by už tak vysokou podporu.

Co se stane, pokud Trzaskowski vyhraje? Co se změní? Čeká Polsko bolestivá kohabitace, soužití vlády s prezidentem?

Bez ohledu na to, kdo vyhraje, polovina Polska se v pondělí probudí s obrovským pocitem rozčarování a zklamání. Pokud si budou výsledky velmi blízké a večer se ukáže, že jeden kandidát vyhrál podle exit polls, a potom se druhý den to pořadí změní, může dojít k demonstracím a politické destabilizaci. Nálady ve společnosti jsou takové, že pokud by byl ten rozdíl opravdu malý a něco se tam pohnulo a lidé by měli pocit, že jde o manipulaci, vyšli by do ulic.

Pokud ale Trzaskowski vyhraje s jasným náskokem jednoho nebo dvou procentních bodů a stane se prezidentem, bude to znamenat pro vládu velmi těžké období. Nemá už senát, neměla by prezidenta, který má silné právo veta. Takže by najednou bylo Právo a spravedlnost jako žralok bez zubů. Pořád by byl hrozivý, protože má většinu ve sněmovně, ale už nedokáže pokousat.

I když Trzaskowski říká, že by s vládou v případě dobrých zákonů spolupracoval, já tomu nevěřím. Ani Andrzej Duda by nespolupracoval s vládou z druhého tábora. Tři měsíce byl v roce 2015 prezidentem, když ještě vládla Občanská platforma, a vetoval za tu dobu asi tři zákony, což je stejný počet, který vetoval Právu a spravedlnosti. Takže pokud vyhraje Trzaskowski, nastaví kurz s cílem rozpadu vládnoucího pravicového tábora a předčasných voleb, třeba na jaře příštího roku. Takové nastavení by se nedalo udržet, pro stabilitu polského systému by to byla velká zkouška odolnosti.

No a pokud vyhraje Andrzej Duda? Bude pokračovat ve slabém výkonu funkce, který je navázaný na politické centrum v kanceláři předsedy vládnoucí strany?

Prezident celou svou kampaň staví na synergii s vládou, premiérem a PiS. Jde třeba o strategické investice, jako je budova průplavu Viselskou kosou nebo Centrálního komunikačního uzlu. Trzaskowski je proti velkým investicím a chtěl by podporovat malé, regionální investice. Trzaskowski chce decentralizaci, místní samosprávu, Duda naopak centralizaci, velké investice, pocit Polska, které je silné a které vstává z kolen.

Ta otázka, co se stane, pokud Duda vyhraje, je velmi zajímavá. Sám jsem mu ji položil minulý týden, když jsem s ním dělal rozhovor. Prezident mi řekl, že jeho druhé období bude jiné. Jiné i z toho důvodu, že prezident se zodpovídá Bohu a historii, jak se v Polsku říká. To znamená, že už potřetí nemůže kandidovat a zhodnotí ho buď vyšší síly, nebo další generace. Duda tak bude bojovat o to, co po něm zůstane, o své dědictví, a bude daleko víc autonomní než teď. Pořád bude blízký straně PiS, ale může překvapit tím, že bude daleko samostatnější a bude dbát na to, co si o něm lidé myslí. Nebude chtít být v historii zapsaný jako signatář rozhodnutí Jarosława Kaczyńského.

Musel Duda v kampani skutečně sáhnout po tématu sexuálních menšin? Konzervativcům se to loni vyplatilo, ale bylo pro Dudovu kampaň nevyhnutelné, skutečně musel mobilizovat voliče tímhle tématem?

Na to se dá odpovědět dvěma způsoby. Lidsky tak: Stálo za to mluvit o tak citlivých tématech tak agresivním způsobem? No ne, nestálo. Jsou to důležité otázky a nemůžeme se tvářit, že se vyhneme debatě o manželství homosexuálů nebo sexuálních menšinách v Polsku, protože se jí nevyhneme. Určitě by se mělo diskutovat o tom, jestli takové menšiny nějakým způsobem zavádí do reálného života svoji ideologii, nebo nezavádí, to je prvek veřejné debaty. Ale forma, jakou se to stalo v Polsku, byla příliš agresivní, příliš zjednodušená a zaměřená na pragmatický zisk v kampani.

A jestli se to v kampani vyplatilo? Na začátku to vypadalo, že ne, protože velmi rychle přišly reakce za zahraničí, velká vlna pobouření, protesty. Sám prezident se v tématu necítil jistě a před prvním kolem to téma ze dne na den zmizelo. No ale ukázalo se, že prezident nakonec první kolo vyhrál s velkým náskokem, což mohlo znamenat, že to negativní vliv nemělo.

Ta menšina je natolik viditelná, že to mohlo vyvolat dojem, že se půl Polska naštvalo na PiS kvůli výrokům o LGBT. Před druhým kolem se tak ta taktika opakuje, znovu se to téma vytáhlo, teď má mobilizovat voliče Konfederace a starší voliče PiS. Neznamenalo to tedy tolik ztrát, kolik někteří analytici předpokládali, a Dudovi voliči se jím navíc zmobilizovali, i přestože to byla zjednodušená debata a že ublížila lidem LGBT.