Nástrahy internetu: Z fotek, které sdílíme, jde zjistit až příliš

Fotky z dovolené či radost z úspěchů dítěte a nespočet sociálních sítí, kde se o zážitky podělit.

Internetoví uživatelé často nevědí, kolik informací o sobě vlastně sdílejí. Z jedné fotografie přitom lze často zjistit výrazně více, než si její autor uvědomuje. Čím větší množství fotek uživatelé sdílí, tím větší šance je, že omylem ukážou světu i citlivé informace, aniž by o tom vůbec věděli. Na co by si měli lidé dát pozor, když na internet nahrávají nové fotografie?

V první řadě je důležité dbát na to, zda jsou fotografie například na Facebooku nastaveny jen pro okruh přátel. Pokud je jejich nastavení veřejné, pak k nim má přístup v podstatě kdokoliv. Většina sociálních sítí podobný typ nastavení nabízí, uživatelé je ale často nevyužívají.

Jak uvádí výzkumná zpráva Rodič a rodičovství v digitální éře, více než desetina dotázaných rodičů sdílí fotografie svých dětí zcela veřejně. Projekt zpracovalo Centrum prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a společnost O2 Czech Republic. Do výzkumu se zapojilo 1093 rodičů s dětmi do 17 let ve všech krajích České republiky.

Co ale znamená sdílet fotografie dětí jen se svými přáteli? Podle dat Pew Research z roku 2014 má jeden profil na Facebooku průměrně 338 přátel, medián pak dělá 200. Patnáct procent má více než 500 a výrazněji se liší počty také ve věkových skupinách. Sdílení fotografií „jen mezi své přátele“ tak může stále čítat stovky osob.

Kam chodí dítě do školy, nemusí být na první pohled citlivá informace, dokud ji člověk nesdělí stovkám až tisícům neznámých lidí. Veřejně sdílená fotografie dítěte před školou tak sice může vypadat nevinně, ale i v případě, kdy není vidět žádný nápis školy, může být snadné zjistit, kam dítě do školy chodí. Velká část uživatelů má totiž alespoň na jedné sociální síti napsané město pobytu a podle výzkumné zprávy sdílí čtyři procenta dokonce i adresu školy. A vzhledem k tomu, že dnes všechny online mapy dovolují projít detailní pohled v podstatě jakékoliv ulice, školu jde jednoduše dohledat porovnáním fotky a 3D pohledu na mapách.

Že je sdílení fotografií dokladů a úředních listin špatný nápad, asi není nutné zdůrazňovat. Někdy se ale stane, že si uživatelé nevšimnou například papíru ležícího na stole nebo rovnou vyfotí dítě s pěkným vysvědčením a zapomenou, že fotka je nastavená veřejně. Taková fotografie je v nesprávných rukou v podstatě informační bomba.

Velkou roli hraje i technologie, která uživatelům pomáhá fotky třídit. Každý vyfocený snímek má takzvaná metadata – informace o tom, kdy byl pořízen, na jaké zařízení (konkrétní model fotoaparátu nebo telefonu) a dokonce v některých případech i informaci o tom, kde byl vyfocen ve formě přesných souřadnic. Když takovou fotografii nahraje uživatel na Facebook, metadata se smažou a již nejdou po stažení fotky zjistit. Ne všude na internetu to ale takto funguje. Existují jiné sítě a úschovny fotek, kde tato metadata zůstávají a kdokoliv si je může prohlédnout.

Nejde ale jen o na první pohled skryté informace, které fotografie nesou, často je problémem rovnou nahota.

„Rodiče nedokážou správně vyhodnotit rizika v online prostředí, které jejich potomkům hrozí. Nejen proto, že na internetu nejsou technicky příliš zdatní, ale i proto, že více než polovina z nich na něm nic rizikového doposud nezažila. Dokonce se sami mnohdy chovají v online světě nebezpečně,“ uvádí projekt E-Bezpečí Univerzity Palackého v Olomouci.

Fotografie dětí, které zobrazují alespoň částečnou nahotu a je možné určit jejich identitu, sdílí 20 % rodičů dotázaných v rámci výzkumu.

Sdílení fotografií, které zobrazují nahotu, může být pro dítě značně nepříjemné, pokud je v pozdějším věku mohou najít například i jeho vrstevníci. Takovou fotografii ale může také kdokoliv jednoduše stáhnout a nahrát jinam. Původní autor už nemá nad jejím šířením absolutně žádnou kontrolu.

„Rodičům chybí přímá zkušenost, a tak vlastně netuší, co všechno může jejich dětem na internetu hrozit. Potvrzuje se důležitost prevence a osvěty ve všech rovinách,“ cituje web E-Bezpečí Marii Mališkovou z O2. „Nezastupitelnou roli hrají různé složky vzdělávání a rodina jako základ, ale přispívat by do budoucna měla ve větší míře právě škola. Digitální gramotnost je neodmyslitelnou součástí základních životních dovedností. Proto podporujeme různé projekty v oblasti bezpečného chování a ochrany dětí na internetu. Uvědomujeme si však také důležitost samotných škol v systému vzdělávání, a proto se mnohem více zaměříme na jejich podporu,“ dodává Mališková.

Jak důležitá je opatrnost při používání internetu, ukázali redaktoři Seznam Zpráv, když našli fotografie českých dětí na ruském webu hojně využívaném pedofily. Bez drahých analytických nástrojů a jen s prostředky, které má každý k dispozici, byli schopni do hodiny zjistit přesnou adresu bydliště dětí, nebo telefon na rodiče.

Celý proces byl možný z prostého důvodu – rodiče nahrávali na internet stovky fotografií. Na některých pak byly k dohledání různé informace o školách dětí nebo i bydlišti.

Pod fotografiemi dětí byly komentáře, které naprosto jednoznačně ukazovaly hlavní důvod nahrání tohoto materiálu. „Je tak roztomilý s tím svým sladkým malým bříškem,“ zněl například jeden z nich, patřící mezi nejméně expresivní. Celé to přitom vzniklo na první pohled nevinnou aktivitou rodičů: nahrávali své zážitky s potomky na oblíbený český fotografický portál.

Původním účelem mohlo být třeba poskytnout prarodičům snadný přístup k fotografiím z potomkova života. „Když jsem se na svá alba na sociální síti dívala, mělo to 11 tisíc zhlédnutí. To určitě nebyly moje dvě babičky,“ popisovala jedna z matek své překvapení nad tím, jak byly fotky zneužity.

A nešlo jen o rodiče. Na ruské doméně jsou fotografie ze škol, skautských výletů nebo táborů. Všechny s jedním společným jmenovatelem – špatně zabezpečená alba na veřejně přístupném webu.

Školy a volnočasové aktivity jsou tak postaveny před dilema. Zveřejňováním fotografií na internetu ukazují případným klientům, co přesně v jejich péči děti dělají a proč by si měl zákazník vybrat právě je. Zároveň však hrozí zneužití. I zde je proto velmi důležitý pečlivý výběr sdíleného materiálu.

Jaké fotografie je tedy vhodné na internet dávat? Takové, o kterých jsme přesvědčeni, že je může vidět kdokoliv. Sociální sítě nejsou fyzické fotoalbum, které můžeme ukázat jen konkrétním lidem. Proto je důležité dbát nejen na nastavení soukromí, ale také vědět, že máme mezi přáteli osoby, které známe. Ne všichni si dávají tu práci s nastavením soukromí svého profilu a pak může dojít k úniku dat, jež mohou později představovat nebezpečí pro jejich majitele či blízké.