Bez skutečného lídra budeme za dva roky prožívat to samé, říká americký novinář

My ze zahraničí často slýcháme, že Amerika je v krizi. Popsal byste současnou situaci jako krizi?

Myslím, že je to krize vedení. Řekl bych, že nemáme lídry ani na jedné ze stran, kteří by měli jasno v tom, co teď dělat. To je znepokojující. Na druhou stranu žijeme ve společnosti, ve které můžeme masově protestovat a díkybohu kromě zásahu kvůli prezidentovi jsme neviděli zatím žádné extrémně tvrdé zákroky proti protestujícím, při kterých by třeba lidé umírali. (Rozhovor se odehrál před zásahem policistů v Buffalu proti 75letému protestujícímu - pozn. red.)

Masové protesty a nepokoje nejsou v USA ničím vzácným. Jsou tyto ty nejvýraznější, které pamatujete?

Ne, řekl bych, že nejsou ty nejvýraznější. Jsem dost starý na to, abych si pamatoval nepokoje v New Yorku z počátku devadesátých let, ve Washington Heights nebo Crown Heights. Ty byly ničivější.

Pro New York Times jste psal ze skoro 60 zemí. Vidíte nějaké paralely mezi tím, co se teď děje v Americe a nějakou jinou zemí?

Ano. Myslím, že Donald Trump představuje něco, co jsme v USA ještě neviděli, ale co jsem já viděl v jiných zemích. A to představu prezidenta jako silného lídra. Abych byl upřímný, má ale problém s kompetencí. Chce se profilovat jako silný muž, ale nedokáže to dobře praktikovat.

Ale vyhrál volby, to musí něco znamenat.

Ano, vyhrál, ale co vlastně kromě toho dokázal? Mluvím o kompetenci. Daří se mu zvládat pandemii koronaviru? Řekl bych, že ne, když světově vedeme v počtu nakažených i úmrtí.

Například nezaměstnanost menšin je nízká a byla ještě o dost nižší než před pandemií. Je nižší než třeba před deseti lety.

Ano, abych mu přičetl něco k dobru, zdědil ekonomiku v dobrém stavu a nezničil ji. Alespoň do té doby, než přišla pandemie.

V posledních dnech vidíme v amerických ulicích lidi protestovat s jedním stejným cílem. Hlavně na sociálních sítích si ale můžeme všimnout také lidí, kteří demonstrantům nemohou přijít na jméno. Myslíte, že jsou tohle časy spojování, nebo dalšího rozdělování amerického lidu?

Myslím, že oboje. Ale rozhodně jsme rozděleni na dvě strany, které nastolila volba prezidenta v roce 2016. Trumpovi příznivci z protestů možná nejsou nadšení a demonstrující zřejmě nejsou nijak přesvědčeni prezidentovými postupy. Jsme rozděleni rasově, třídně i geograficky - myslím, že o tom se mluví moc málo.

Je evidentní, že hodně lidí je nespokojených. Kvůli policejní brutalitě, rasismu a nerovnostem. Myslíte, že to, co se teď děje v ulicích, je spontánní a spustila to vražda George Floyda, nebo to dozrávalo už nějakou dobu a teď pohár přetekl?

Dozrávalo to od chvíle, kdy USA vznikly. Například otroctví tu bylo na samém začátku, Afroameričané nemohli do šedesátých let volit. Prezident Lyndon B. Johnson při nepokojích v roce 1968 řekl - a je ironické, že to přesně sedí na to, co se stalo v Minneapolis: „Když na někom klečíte 300 let, tak se nemůžete divit, že když vstanete, dostanete ránu.“ Takže ano, tohle dozrávalo hodně dlouho. Smrt George Floyda je jeden incident v problému, který rostl velmi dlouho, a řekl bych, že i lidé napravo s tím souhlasí.

Říkáte, že tyto problémy tu byly vždycky. Hodně protestujících je toho názoru, že americký systém je rasistický. Je to pravda? Je rasismus zakořeněný v systému?

Americký systém byl bezpochyby na rasismu založen.

Ano, přeneslo se to do dneška?

Některé prvky určitě. Podívejte se na počet černošských ředitelů, starostů, senátorů, poslanců, majitelů. Ta čísla nekorespondují s tím, kolik černochů v Americe žije. Myslím, že lepší otázka je, jestli se zlepšujeme, posouváme se? Myslím, že ano, hodně, ale ještě ne dost. Kdyby ano, nemusel by nikdo protestovat.

Co se musí změnit? Asi se dá očekávat, že za nějaký čas si USA zase projdou tím stejným jako nyní. Co se musí stát?

Nevím, jestli na to existuje jednoduchá odpověď. Vrátím se k otázce politické reprezentace. Potřebujeme lídry s jasnou vizí a jasným programem. Budeme potřebovat Kongres a sněmovny jednotlivých států s jasně odsouhlasenými kroky, jak této situaci čelit. Pokud nebudeme mít takové vedení a společný zájem, budeme za rok dva v úplně stejné situaci.

Vidíte takové potenciální lídry?

Teď bohužel ne. Když se podíváme na Demokratickou stranu, tak někteří z nich dokázali vybudovat silnou platformu, Bernie Sanders, Elizabeth Warrenová. Pak tam nevidím nikoho, kdo by měl širokou podporu. A republikáni se stali stranou Donalda Trumpa.

Na konec se zeptám, jestli se cítíte jako novinář ohrožen. Když prezident Trump označuje média za nepřítele lidí, někteří novináři pak byli zatýkáni nebo atakováni při protestech.

Jsem starý člověk a už dlouho jsem nereportoval v ulicích, takže fyzicky ne. Myslím, že prezident určitě poškodil atmosféru výroky o tom, že tisk je nepřítelem lidu - to nepomáhá. Na druhou stranu, velká část lidí na to neskočila. Takže ohrožen se necítím.

V jakém stavu je podle vás americký mediální prostor? Když lidé kritizují americká média, často jim vadí, že není dost nestranných informací o politice. Je to podle vás namístě?

To je velmi dobrá otázka. Myslím, že média se nezměnila během Trumpovy éry. Lidé stále praktikují „žurnalistiku odporu“, ve kterou já mimochodem nevěřím, myslím, že bychom měli fakta interpretovat tak, jak jsou. Trump ale každopádně vytvořil v žurnalistice dilema. On lže tolik, že když jen upozorňujete na jeho lži, vypadá to, že jste jeho nepřítel. Vaše povinnost novináře není slepě opakovat, co někdo jiný říká, ale prezentovat to, co shledáváte objektivním faktem. Každopádně nevěřím v úplnou nestrannost, každý vždy přinese něco svého. Ale jako novinář se snažíte být přesný a férový, o to jde. Ale když jen poukazujete na to, kde je pravda, můžete vypadat víc negativně, než jste. Takže ano, obecně si nemyslím, že je tisk nestranný - v případě Trumpa je ale postavený před nesplnitelný úkol, a to neutrálně pokrývat někoho, kdo nepřináší jasná a objektivní fakta, na kterých se můžou všichni shodnout.