Bez práce a vzdělání či zavaleni odpadky. Kde se Česku žije nejhůř

Chcete žít dlouho a mít hodně peněz? Musíte do Prahy. Chcete raději dýchat čistý vzduch? Pak to chce se přestěhovat do Českých Budějovic a okolí. Jestli vás zase tíží hospodaření s odpady, pak nejméně jich vyprodukují lidé na Liberecku.

Kde je tedy nejlepší žít?

Velké srovnání regionů vychází z dat Českého statistického úřadu z letošního roku. Ukazatele různých životních podmínek popisují, které kraje jsou atraktivnější k životu z různých důvodů. Index stáří, naděje na dožití, mzdy, HDP, čistota vzduchu, množství odpadu a možnost studií. Tato všechna kritéria ukazují, jak se některé kraje v různých ohledech vyvíjejí a zlepšují. Na jejich základě je možné udělat si obrázek o tom, kde je lepší žít, pokud člověku záleží například více na čistém vzduchu než velikosti výplatní pásky.

První zásadní rozdíly mezi kraji ukazuje ekonomika. Praha se v HDP na obyvatele od ostatních krajů odtrhla už dávno, avšak i mezi ostatními kraji existují značné nepoměry.

Nejchudší Karlovarský kraj s hrubým produktem na obyvatele ve výši 326 tisíc korun tak například dosahuje pouze dvou třetin toho, co kraj Jihomoravský (486 000 Kč).

Obdobně se liší i medián hrubých měsíčních mezd. Tedy částka přesně zprostředka rozpětí mezd v daném regionu.

Po Praze, kde jde o 34 300 korun, si lidé nejvíce vydělají v Plzeňském (30 100 korun) a Středočeském (30 000 korun) kraji. Nejméně naopak vydělávají obyvatelé Karlovarského (26 800 korun), Olomouckého (27 300 korun) a Zlínského (27 400 korun) kraje.

Tomuto rozložení také zhruba odpovídá výše starobních důchodů, která je opět nejvyšší v Praze (13 300 korun) a následně Středočeském kraji (12 600 korun), nejnižší naopak na Karlovarsku a Olomoucku (v obou krajích 12 100 korun).

„Praha patří dlouhodobě mezi 10 nejvyspělejších regionů v Evropě, zatímco ostatní české kraje patří z hlediska regionálního HDP k evropskému podprůměru, což však nelze brát jako dehonestující hodnocení,“ říká Vladimír Žítek, prorektor pro rozvoj Masarykovy univerzity a vedoucí Katedry regionální ekonomie a správy.

Proč je pozice Prahy tak silná a svým způsobem mimořádná, je dle Žítka nepřekvapivě to, že jsou ve městě koncentrovány všechny klíčové vládní instituce, sídla velké řady nadnárodních firem. A také skutečnost, že v metropoli pracuje mnoho lidí z jiných regionů a ze zahraničí, kteří se významně podílí na tvorbě HDP. „Z toho lze také dovodit, proč jsou v Praze výrazně vyšší mzdy než jinde,“ dodává Žítek.

Kromě toho je v Praze také mezinárodní letiště, sídlí v ní řada univerzit a výzkumných institucí.

Zajímavá čísla ukazuje také vývoj počtu dlouhodobě nezaměstnaných osob. Republikový průměr byl nejnižší v roce 2009, kdy klesl na 23 % z celkového počtu nezaměstnaných. Po letech finanční krize v Evropě průměr opět narostl až na téměř 44 % v roce 2014, od té doby však opět klesá a hodnoty se v roce 2018 blížily právě době před krizí. Nejméně dlouhodobě nezaměstnaných bylo v Pardubickém kraji, pouze 11 procent. Nejvíce pak bylo v Moravskoslezském kraji (36, 3 %), který se na první příčce v průběhu sledovaných let střídal s Ústeckým krajem (30 %).

Srovnání krajů ukazuje i na postupné stárnutí populace. Klíčové jsou přitom dva faktory. Kromě průměrného věku obyvatel je to především takzvaný index stáří.

V současnosti jsou „nejstaršími“ kraji Královéhradecký a Zlínský, v obou dosahuje průměrný věk obyvatel 43,1 roku. Naopak „nejmladším“ regionem je Středočeský kraj s průměrným věkem 41,2 roku. Tomuto pořadí odpovídá i index stáří, který je nejvyšší v Královéhradeckém kraji (136 %) a nejnižší ve Středočeském (103 %). Není to ale tak dlouho, co byla situace diametrálně odlišná. Ještě v roce 2000 dosahoval nejnižšího indexu Karlovarský kraj, a to s 70,6 %. Dnes se ale se 132 % řadí mezi ty nejstarší hned za Královéhradeckým a Zlínským. Překvapivě nejstarší byla na začátku třetího tisíciletí naopak Praha, a to se 121 %.

Se zvyšujícím se věkem souvisí také rostoucí naděje na dožití. Ta je momentálně nejvyšší v Praze. Chlapci, kteří se zde narodili v roce 2018, mají velkou šanci, že se dočkají svých 78. narozenin, dívky pak dokonce 83 let. Statisticky se méně let dožijí obyvatelé z Ústeckého a Karlovarského kraje. Pro Ústecký je naděje na dožití odhadována na 74,2 roku u mužů a 80 let u žen, pro Karlovarský pak u mužů 74,5 roku a u žen 79,9.

Tyto dva kraje se také společně s Moravskoslezským vyznačují nejvyšší úmrtností. Ta je nejnižší naopak v Praze, Královéhradeckém kraji a v Kraji Vysočina.

Ne vše je ale v Praze „nejlepší“. Především kvalita životního prostředí. Obyvatelé Prahy se nadýchají nejvíce tuhých znečišťujících látek, kterých se zde vyskytuje přes 2 tuny na kilometr čtvereční, tedy téměř o polovinu více než v Ústeckém kraji, který se ve srovnání nachází na druhém místě. Pokud jde o oxid uhelnatý, Prahu (28,5 tuny na kilometr čtvereční) překoná jen Moravskoslezský kraj (33,8 tuny na kilometr čtvereční) známý těžbou a zpracováním černého uhlí.

Na druhou stranu Praha patří mezi regiony, kde se špatná situace rychle zlepšuje. Emise tuhých látek se zde od roku 2008 snížily o třetinu, emise oxidu uhelnatého dokonce o polovinu. V ostatních krajích k přílišnému snížení emisí nedochází, případně hodnoty klesají minimálně.

Ve všech krajích se zvýšila produkce komunálního odpadu na obyvatele v porovnání s rokem 2006, kdy jsou poslední dostupné statistiky. Z průměrných 296 kilogramů na jednoho obyvatele se objem komunálního odpadu zvýšil na 351 kilogramů v roce 2018. Ve srovnání vyšel nejhůře Středočeský kraj, který je o více než 50 kilogramů nad republikovým průměrem.

Nejméně lidí s vysokoškolským vzděláním je v Ústeckém kraji, přestože od roku 2000 došlo k mírnému nárůstu (z 5,5 % na 11,2 %). Naopak nejvzdělanějším krajem je dlouhodobě Praha, od roku 2000 navíc počet obyvatel s vysokoškolským nebo vyšším odborným vzděláním narostl z 20,4 % na 38,3 % v roce 2018. Hned za Prahou se umístil Jihomoravský kraj, kde také došlo k postupnému růstu, z 11,2 % na 22,6 %. V obou krajích přitom sídlí dvě nejnavštěvovanější veřejné univerzity – Univerzita Karlova a Masarykova univerzita.

A právě cesty za vzděláním stojí za stárnutím a chudnutím menších regionů. „Pracujeme v EDUinu hodně se samosprávami a v podstatě každý starosta menšího města nebo vesnice řeší, že se mladí lidé po studiích nevrací zpátky a zůstávají v těch velkých univerzitních městech, případně migrují dále až do Prahy nebo Brna. Tohle trápí takřka každý region,“ popsal Miroslav Hřebecký, programový ředitel informačního centra pro vzdělávání EDUin.