Bez lízátek by se ani nový stadion v Hradci neobešel, říká architekt

Starý stadion v Malšovicích, který pamatoval titul královéhradeckých fotbalistů z roku 1960 nebo dojezdy etap Závodu míru, se konečně dočká svého moderního nástupce. O novém projektu ví mnohé jeho spoluautor Tomáš Vymetálek ze společnosti Tomáš Vymetálek Architects.

Zajímalo by mě, jak dlouho to trvá, než se u fotbalového stadionu dokáže myšlenka realizovat alespoň do té formy modelu nebo konečného nákresu.

Tvůrčí myšlenka přichází rychle. Ale samozřejmě realizace chvíli trvá. Je to prostě projekt jako každý jiný. Nestojím za tím jenom já, ale celý tým kolegů, architektů, inženýrů, statiků a ostatních. Takže realizace myšlenky, než se přenese do nějakého 3D modelu nebo do výkresu, je u takovéto stavby samozřejmě otázkou minimálně týdnů, měsíců. Než se z toho stane něco, čemu se dá říkat první fáze projektu.

Co je vůbec nejtěžší na tom, postavit a realizovat fotbalový stadion?

Složitá otázka. Z technického pohledu bych to řekl asi tak, že je tam mnoho požadavků často protichůdných, které se musí splnit. A nejtěžší je vlastně vyhovět všem. To znamená, udělat stadion tak, aby z něj bylo dobře vidět na hrací plochu, aby byly splněny všechny požadavky UEFA, fotbalového svazu a tak dál, které se týkají provozního řešení. No a pak je to samozřejmě otázka optimalizace konstrukcí, statiky a tak dále. No a samozřejmě to musí být krásné.

Podle vizualizací, které máme k dispozici, to vypadá, že nový stadion v Hradci Králové bude krásný. A já se teď budu ptát vyloženě na praktické věci. Možná to někomu nepřijde důležité, ale já si myslím, že je. A hodně. Jak to máte třeba s toaletami? Na kolik diváků musí kapacitně vystačit jedna toaleta?

Na to jsou samozřejmě hygienické předpisy, které říkají, kolik mužů je na toaletu, kolik žen je na toaletu. Kolik musí být toalet pro tělesně postižené. To je celkem dané. V našem případě jsme dimenzovali toalety pro základní kapacitu osmi tisíc diváků s rozšířením na 9 300. To znamená, že stadion je dimenzovaný na cílovou kapacitu. A potom samozřejmě pracujeme s tím, že jsou nastaveny sektory domácích, sektory pro hosty a vždycky musí být ty toalety dostupné pro návštěvníky příslušného sektoru. Stejně jako gastrokiosky. S tím je to podobné.

Prohlédněte si galerii vizualizací nového stadionu v Hradci Králové:

A dá se vyčíslit, zda se jedná třeba o dvě stě diváků na jednu toaletu nebo dvě stě padesát?

Teď nevím z hlavy, ale pro tento typ budovy se, myslím, pracuje s padesáti muži na kabinu a s třiceti ženami na kabinu, ale momentálně mě neberte za slovo, těch předpisů je tolik, že si to všechno nejsme schopni pamatovat. Dá se to vyhledat a jsou na to přesná pravidla, vyhlášky a normy.

Tomu rozumím, protože vy se musíte řídit i spoustou dalších nařízení a pravidel. To znamená třeba to, že musíte počítat s vjezdem pro sanitky, pro hasiče, pro další složky záchranného systému.

Ano. Je to přesně tak. A nejde jen o vjezd sanitek, ale třeba i kamionů, protože na tom stadionu se občas může konat koncert nebo nějaká jiná akce. To znamená, že stadion má vlastně dva vjezdy, které jsou tak velké, že z nich musí být schopné vyjet i takto velké vozidlo. Ne přímo na trávník, to by ho zničil, ale na tu plochu, která je mezi trávníkem a západní tribunou. Ale daleko specifičtějším požadavkem jsou únikové cesty pro diváky.

Kdyby se, nedej bože, něco stalo.

Přesně tak. V době zápasu nebo konání jiných akcí musíme umět zajistit i evakuaci veškerého diváctva do bezpečí. No a tam už se pracuje s tím, kolik maximálně sedaček může být vedle sebe při jednosměrném úniku nebo při obousměrném. A počet těch sedaček se zase řídí tím, jaká je šířka té řady. To znamená mezi sklopenou sedačkou a dalším opěradlem. A čím je tato šířka větší, tím více sedaček může být vedle sebe a tím větší vzdálenosti těch takzvaných „gejtů“ (od anglického slova gate, brána) směrem do hlediště. No a čím víc bran, tím je stadion dražší a tak dále. A to má samozřejmě vliv také na rozhledové poměry v té tribuně, protože jak se vám mění šířka řady, tak se vám zase mění sklon tribuny. A z toho všeho je potřeba takzvaně upéct optimální řešení tak, aby tribuna byla odpovídajícím způsobem strmá. Aby vznikl takzvaný kotel. A současně aby všechny ostatní věci byly splněny. A to je na tom asi to nejtěžší.

Já jsem už také pamětník, takže si velice dobře pamatuji na to, že dřív se na stadionech moc neřešilo, kolik je vchodů na tribuny. Třeba dva tři na jednu z těch hlavních. Ale to už dneska dávno neplatí.

Výrazně se zpřísnily bezpečnostní a zejména požární předpisy, kde vlastně určujícím parametrem je, kolik diváků máte na ten jeden gate neboli tunel. To znamená vlastně vchod do hlediště. A z toho se potom počítá jeho šířka a tak dále. Ty věci jsou vzájemně provázané. A tak je důležité i to, jestli ten gate máte dole v tribuně, nebo uprostřed, nebo v horní části tribuny. Takže tyhle všechny věci jsou vzájemně propojené. Je to taková trošku matematika. No a u tohoto typu stadionu, kde už se kapacitně blížíme lehce pod deset tisíc, se z toho vlastně stává aréna, protože vám těch šestnáct patnáct řad už dá takovou výšku, že už se propojí střecha hlavní tribuny a začne se sjednocovat s výškou zbývajících tří tribun. A začne vám z toho vlastně vznikat aréna.

Počítali jste v projektu třeba s něčím takovým, co máme možnost vidět v Ďolíčku na Bohemce, ale také třeba na některých stadionech v Německu? Že si diváci doslova vydupali, že část kapacity bude pro stojící diváky?

To se na tomto stadionu už nepodařilo. Nebo respektive, pokud vím, tak ani bezpečnostní předpisy to už moc neumožňují. Takže my opravdu máme všechna místa v hledišti skutečně pro diváky sedící.

A od diváků teď nahlédněme do útrob kabin. To je také velké bludiště a velký rébus pro architekty. Protože předpisy na to, jak mají vypadat kabiny, kolik jich má být, jsou určitě jiné, než byly před pětadvaceti nebo třiceti lety. A to nemluvím o tom, že dneska už také pískají fotbal ženy a asi se na moderních nových stadionech nepočítá s tím, že by se převlékaly v jedné místnosti s pánskými kolegy.

Je to tak. V tom se ta doba nesmírně posunula. A je to vidět na požadavcích pro design kabin. Dřív se ještě dělaly kabiny tak, že samozřejmě domácí, takzvané áčko, mělo kabinu, řekněme, nadstandardně vybavenou ve srovnání s kabinou hostů. My jsme dnes v situaci, kdy obě dvě ty kabiny jsou víceméně z hlediska plochy rovnocenné. Už i proto, kdyby se na stadionu konal třeba mezinárodní zápas. V tu chvíli jsou vlastně obě mužstva hostujícími a nastupuje požadavek na rovnost standardu těch kabin. Navíc máme další dvě kabiny pro ženy. A počítá se jak s hráčkami, tak s rozhodčími. I zázemí pro rozhodčí tedy musí být řešeno tak, aby žena coby rozhodčí měla i svoji šatnu s veškerým zázemím.

Kladli si Hradečtí i podmínky směrem k prostoru pro rehabilitaci, pro zázemí řekněme na velmi dobré evropské úrovni?

Šatna pro domácí mužstvo navazuje na takzvanou balneo zónu, kde je vše potřebné. Balneo, vířivky, masážní prostory a tak dále. I s další vazbou na prádelnu dresů a tak dále.

Takže i s posilovnou se dá uvnitř počítat?

Ano, ano, přesně tak. Posilovna, nějaké rozcvičovací prostory, to už je dneska samozřejmost.

Takže se vlastně dá říct, že jde o komplex, který dovolí domácím fotbalistům neopustit prostor areálu stadionu v době přípravy a tréninku.

Je to tak.

Když se ještě vrátím úplně na začátek… Když dostanete zakázku na takovou opravdu velkou stavbu, musíte se prát s finančními limity? Tedy že vám zadavatel řekne: Musí se to vejít do tolika a tolika milionů?

Ano. Limity jsou vždycky a tady byly limity, řekl bych, velmi tvrdé. Protože tento projekt už byl v Hradci Králové několikátým projektem, tady už se to stalo takovým trošku evergreenem, kdy projekt stadionu se postupně po letech vyvíjel. A výsledkem těch úvah byla spousta požadavků zadavatele, města, na multifunkční využití stadionu. Protože samozřejmě ligové zápasy probíhají v nějakém cyklu jednou za dva týdny. No a šly zde úvahy, jak prostory stadionu využít i pro ostatní sporty, ostatní aktivity. Ty požadavky se potom promítly do zadávacích podmínek, které stanovily nejenom fotbalové požadavky, ale i spoustu požadavků na multifunkční využití, které jsme museli v tom projektu splnit. Takže těch limitů tam bylo poměrně hodně.

A dá se alespoň přibližně naznačit, do jaké výše se rozpočet a následná stavba vlastně může vyšplhat?

Ve výběrovém řízení byla stanovena maximální stropní cena, která byla, myslím, teď mě neberte za slovo, nějakých 568 milionů korun. A do té se musely nabídky, které se podávaly, vejít.

Jedna věc je společná pro celou řadu stadionů. Fanoušci často nadávají, když mají odjet z parkoviště. Protože to je kolikrát na půl hodiny čekání, než se vůbec posunou z parkovacích ploch někam na volné prostranství, na silnici. Jak to bude vyřešeno v Hradci? A to říkám s vědomím toho, že kdo v Hradci nemá kolo, tak neexistuje.

Tak to je pravda. Hradec takovéto přízvisko má. Stadion v Hradci má takovou zvláštní, řekl bych, kouzelnou polohu, že on je na jedné straně v krásném prostředí parku na břehu Orlice. A současně je vlastně umístěný hned vedle městského okruhu, to znamená, že je tam přímá vazba na ten vyšší dopravní systém. No a co se týká těch odjezdů z parkoviště… Akce, které mají návštěvnost v řádech tisíců diváků, samozřejmě vždycky určité dopravní komplikace způsobí. Ale myslím si, že v Hradci je výhodou, že část parkovacích stání je přímo v areálu stadionu. A další část parkovacích stání pak na protějším pozemku, který souvisí s koupalištěm. To znamená, že se vlastně vyjíždí ne z jednoho, ale ze dvou míst. Což samozřejmě výjezdům při hromadných akcích pomůže.

Před sebou jste měli ještě jeden zapeklitý úkol. Přáním absolutní většiny královéhradeckých fotbalových příznivců bylo zachovat populární lízátka. Tedy stožáry, které jsou naprostou charakteristikou pro fotbalový stadion v Hradci Králové. Bylo to hodně složité včlenit je vlastně do nového projektu?

Pro nás to byla samozřejmost, protože to chápeme a vlastně tím, že jsme tady místní, tak tím žijeme. Každé město má nějaký symbol. Tak jako má Paříž Eiffelovu věž, Praha má Pražský hrad, tak zkrátka v Hradci Králové to možná není kostel na Velkém náměstí, ale jsou to lízátka. Je to ikona, kterou znají nejenom fotbaloví fanoušci, ale i ostatní. Takže pro nás to byla samozřejmost.

A technické problémy to nepřineslo?

Nahrála nám i náhoda, že jsme se měli možnost poznat s pány statiky, kteří už jsou dneska staršího věku, ale stále jsou aktivní, a ti nám poskytli vlastně veškeré informace o konstrukcích stožárů, poskytli nám i tu původní projektovou dokumentaci. Dokonce i obrazovou, ze které je vidět, že například vztyčení jednoho lízátka trvalo nějaké tři a půl hodiny jeřábem z tehdejší NSR. To znamená, že jsme měli poměrně hodně informací, na základě kterých potom rozhodnutí padlo rychle. Lízátka se dají položit, zrepasovat, osadit novou kabeláží, novými moderními svítidly a znovu použít. Samozřejmě posunuté do nových pozic hned za tribunami stadionu.

Takže z toho usuzuji, že jsou plně funkční, že budou sloužit k tomu účelu, ke kterému byla postavena. Nemuseli jste se tedy vůbec zabývat myšlenkou, že byste hledali náhradní zdroj osvětlení.

Tak samozřejmě vždycky je možné stadion nasvítit pouze ze střech. To je druhá možnost. Ale v našem případě jsme se rozhodli pro toto řešení, které kombinuje a sčítá složky osvětlenosti jednak z lízátek a jednak se bude samozřejmě stadion dosvětlovat i světly, která budou dosazena pod střechou tribun.

Máte už v tuto chvíli jasně daný termín, kdy se poprvé kopne do balonu?

Já myslím, že si všichni přejeme, abychom skutečně za dva roky mohli přivítat nejenom fanoušky fotbalu, ale i ostatní fanoušky sportu na otevření stadionu.