Článek
Poslední díl pořadu Bez frází plus v tomto kalendářním roce je speciální. Otázky totiž tentokrát klade host a odpovídá na ně muž, který pro čtenáře serveru Seznam Zprávy od podzimu rozhovory se sportovci vede – Karel Nocar, bývalý házenkář a dlouholetý kapitán české reprezentace.
Jeden z nejúspěšnějších házenkářů české historie už svůj životní příběh o (ne)důvěře vlastního táty i cestě za sportovní slávou v jedné z nejlepších soutěží na světě Bez frází vyprávěl. Nyní otevřeně promluvil také o tom, jak těžký je konec sportovní kariéry a přechod do běžného života.
„O konci kariéry sportovce se u nás totiž pořád více mluví, než se pro to dělá,“ říká Nocar v rozhovoru se Šárkou Černou, současnou moderátorkou podcastu Forum Bez frází a někdejší sportovní reportérkou.
„Ve vrcholovém sportu člověk žije v bublině, která jednou praskne. Člověk v sobě v tu chvíli musí nechat umřít bývalé ego a symbolicky se znovu narodit s novým. Mít chuť učit se nové věci. Nezůstat přilepený v kariéře hráče, protože z toho mohou nastat obrovské problémy. S koncem kariéry zmizí obrovská pozornost. Člověk zjistí, že najednou není na prvním místě,“ říká Nocar.
„Jako sportovec jsem se celý život musel starat jen o sebe. Navíc o mě bylo skvěle postaráno, abych mohl podávat výkony. Zároveň jsem ale člověk, který se nerozhoduje na základě logiky, ale na základě vlastního pocitu. Kariéru jsem ukončil v roce 2013. Na začátku sezony jsem si myslel, že budu další minimálně dva roky hrát. Na jejím konci jsem měl nejvíce nabídek ve svém sportovním životě. Dnes vím, že mě osud zkoušel. Zkoušel mě, co chci, a jedním z aspektů byly i peníze. Dostával jsem tenkrát nabídky, při kterých jsem si říkal, kdy takové peníze ještě vydělám? Ale rozhodl jsem se rychle, že skončím: Když něco cítím, jdu za tím. To rozhodnutí jsem učinil v době, kdy jsme čekali druhé dítě a můj táta byl vážně nemocný,“ vrací se Nocar k okolnostem, které podrobně popsal také ve svém příběhu.
„Člověk si totiž musí uvědomit, že život je cesta.“
Celý rozhovor s bývalým českým házenkářem Karlem Nocarem si můžete pustit v úvodním videu tohoto článku. Dlouholetý kapitán úspěšné éry české reprezentace, který je dnes výkonným ředitelem projektu Bez frází a moderátorem tohoto pořadu, v něm vedle přechodu ze světa profesionálního sportu do civilního zaměstnání otevřeně promluvil také o vnitřním souboji se svým velkým egem i vlastní pravdou. O tom, co člověka v životě posune dál.
Pořad Bez frází plus vychází na Seznam Zprávách v premiéře každé pondělí ve 12:00.
Karel Nocar: Francouzské slzy
Sur nos terres a jamais legendaires.
Na naší půdě navždy legendami.
Lidé vám můžou říct cokoliv. Můžou lhát. Ale když proti nim stojíte tváří v tvář, oni brečí a tleskají vám, v tom nic falešného být nemůže.
Tehdy nelžou.
Svůj poslední zápas za francouzské Chambéry, kde jsem strávil deset let, jsem odehrál v domácí hale. Spolu s naším tehdejším kapitánem jsme už dopředu oznámili, že končíme, a fanoušci pro tu příležitost vyrobili na ochozy obří fotky s našimi jmény. K tomu větu napsanou o pár řádek výš.
Neskutečný zážitek. Nejvíc, co jsem si kdy mohl přát. Všechno umocněné výhrou v tom utkání s US Créteil.
V publiku byl jako vždycky kluk, který s sebou nosil českou vlajku. Spolehlivě jsem o něm věděl. Když jsme dohráli, zavolal jsem si ho dolů na palubovku, svlékl jsem dres a oblékl mu ho. On mi na oplátku dal vlajku, do které jsem se zahalil.
Čtyři a půl tisíce lidí stálo na nohou a já se snažil vychutnat si každou sekundu toho neopakovatelného okamžiku, nechal jsem do sebe proudit příval štěstí. Všechno v období, kdy se toho v mém životě dělo tolik zásadního. Ale o tom až později…
Toto je úryvek z příběhu Bez frází někdejšího dlouholetého kapitána české házenkářské reprezentace Karla Nocara. Celý příběh si můžete přečíst na tomto odkaze.
