Článek
„U hotelu jsem nastoupil do týmového autobusu, sedl si na své místo a všechno na mě spadlo, rozbrečel jsem se. Musel jsem se dát rychle do kupy, aby před stadionem televizní kamery neviděly mé červené oči. Vylezl jsem tenkrát z autobusu jako poslední z týmu a v kabině se rovnou zavřel na záchodě, kde jsem se rozbrečel znovu,“ vzpomíná Tomáš Vaclík.
„Najednou jsme dali gól na 3:0 a já si v brance říkal, co se to, sakra, děje?“
Brankář FC Sevilla se v novém díle Bez frází plus dojemně vrací k momentům, které na podzim roku 2018 předcházely slavnému vychytanému vítězství nad Realem Madrid, bezpochyby nejemotivnějšímu zápasu jeho života.
Jen den před šlágrem španělské ligy se totiž český gólman bál o zdraví dcerky, která při hraní na schovávanou skončila po pádu na schody v bezvědomí. Přestože o těchto pocitech strachu Tomáš Vaclík v rámci projektu Bez frází už jednou velmi otevřeně promluvil, jsou pro něj vzpomínky na těžký den stále natolik intenzivní, že při nich jen těžko zadržuje emoce.
V rozhovoru v pořadu Bez frází plus ale Vaclík promluvil také o nedávném vítězství v Evropské lize nebo tlaku, se kterým se fotbalista ve španělském velkoklubu musí umět vypořádat. Zaznělo i to, jakým vzorem by pro ostatní lidi coby úspěšný sportovec měl umět být.
„Přijde mi, že máme v Česku málo pozitivních vzorů. Když je člověk usměvavý a pozitivně naladěný, lidé to vnímají jako slabost. Stačí se podívat na fotbalové nároďáky. Jardu Šilhavého nebo Víťu Lavičku. První, co se řeší, že to jsou hodní lidé. A jestli tahle vlastnost není něco, co by mohlo jejich práci ovlivňovat ve špatném slova smyslu,“ říká Tomáš Vaclík.
Celý rozhovor s reprezentačním gólmanem si můžete pustit v úvodním videu. Bez frází plus vychází na Seznam Zprávách v premiéře každé pondělí ve 12:00.
Tomáš Vaclík: 3:0
Potichu jsem našlapoval po domě.
Manželka Martina spala s dcerkou v pokojíčku. Vplížil jsem se dovnitř a viděl obě svoje holky. V bezpečí. Živé a zdravé. Cítil jsem obrovské štěstí.
Marťa se probrala a ptá se, jak dopadl zápas.
„Vyhráli jsme 3:0.“ Nad Realem Madrid.
Usmála se a zase usnula. Dal jsem oběma pusu a šel si do kuchyně otevřít pivo.
Byl jsem ze všeho strašně utahanej, ale hned jít spát nešlo, přehrával jsem si to všechno zase a znova. Pořád dokola a poprvé opravdu v klidu. Holky byly v pohodě, já měl za sebou super zápas, jeden z vůbec nejlepších za první rok v Seville.
Ale ten pocit štěstí byl nejsilnější.
Uvědomil jsem si, že v jediné chvíli se nám s manželkou mohl otočit svět úplně naruby. Celý život by nabral jiný směr. Vůbec si to nedovedu představit. Ani nechci.
Když jsem se zase podíval na tu díru, na ten schod, když jsem si znova uvědomil, z jaké výšky malá spadla a jak maličký kousek chyběl k tomu, aby všechno dopadlo tragicky…
Brrr!
Toto je úryvek z příběhu Bez frází fotbalového brankáře Tomáše Vaclíka. Celý příběh si můžete přečíst na tomto odkaze.
Omluvte prosím výpadek vizuálního spojení v závěru rozhovoru zaviněným technickým problémem na trase mezi Českou republikou a Španělskem.
