Článek
Příběh nadaného hokejisty, jemuž nepochopení ze strany okolí podkopalo základy kariéry tak, že se zhroutila už na úplném začátku. Svědectví o tom, jak v Česku (ne)dokážeme pracovat s někým, kdo má složitější povahu. To je příběh Romana Staši, který v rámci projektu Bez frází už před dvěma lety popsal, co mu zabránilo v rozletu jeho hokejové kariéry.
Staša v mládežnických reprezentacích, obrněný vlastní arogancí, válel po boku Jakuba Voráčka, Jiřího Tlustého nebo Michala Řepíka a byl považován za jednoho z největší českých talentů tehdejší generace. Dnes ho ale lidé znají úplně jinak: Jako skromného a pokorného vítěze kulinářské soutěže MasterChef Česko.
„Miluju svůj život a život miluje mě. Myslel jsem si, že nerespektuji autority a jsem floutek, kterému je všechno jedno. Během soutěže jsem zjistil, že to tak není. Začal jsem ji brát vážně, porotci mi radili a já zjistil, že se na autority můžu spolehnout. To je má největší životní zkušenost,“ říká Staša.
„Pořád si vzpomínám na dobu, kdy jsem přijel na sraz národního týmu. Arogance mi (tenkrát) strašně pomáhala nepouštět si k sobě žádné lidi. Je to nejlepší zbraň, kterou lidé používají dodnes. Proč jezdí v drahých autech a mají drahé obleky? Aby si drželi odstup od lidí kolem sebe,“ přemýšlí Staša.
„Jako osobní trenér jsem po kariéře začal potkávat mnohem úspěšnější a vzdělanější lidi, kteří byli skvělí. Ukazovali mi, že to jde. Že člověk nemusí být v bublině arogance převlečené za strach. Najednou jsem si nemohl dovolit být arogantní, protože jsem chtěl těm lidem pomáhat. Změnil mě psychoterapeutický výcvik. Tři roky zkušeností, kdy člověk v blázinci sedí v kruhu, povídá svůj příběh a slyší příběhy jiných lidí. Naučilo mě to být pokorný, vnímat ostatní. Můj problém byl, že mě lidé a jejich příběhy dřív vůbec nezajímali, teď je to má práce.“
„Za vším ale stojí jednoduché slovo: Pokora,“ dodává hokejový trenér a nejlepší amatérský kuchař v České republice.
Celý rozhovor si můžete pustit v hlavním videu tohoto článku. Roman Staša v něm mluví o tom, proč se do soutěže MasterChef přihlásil, jak mu během ní pomáhala sportovní kariéra, a otevřeně popisuje, jak se z namyšleného floutka stal osobností, které u televize držely každý týden palce stovky tisíc diváků.
Pořad Bez frází plus vychází na Seznam Zprávách v premiéře každé pondělí ve 12:00.
Roman Staša: Nechte mě si hrát
Cizí hokejka nadzvedla tu moji. Někdo mi sebral puk a vystřelil na bránu.
„Vem si jinej, pi*o.“
Nechápavě jsem se podíval na spoluhráče, který měl potřebu tohle udělat. Na začátku tréninku, kdy jsme se jen projížděli dokola kolem hřiště.
Mladej Vláďa Růžička. Taky mě těší.
Symboličtější uvítání jsem na svém prvním srazu reprezentační šestnáctky zažít nemohl. Coby skromný kluk ze Zlína, který se v žácích až postupně vyšvihl z outsidera na pozici nejdůležitějšího hráče týmu, jsem si říkal, že tady ani nemám co dělat. Skoro jsem se styděl. Všichni okolo mi připadali lepší. Ročníky 88 a 89 byly vcelku silné a už tehdy v dorosteneckém věku se o jménech jako Voráček, Tlustý, Řepík, Látal nebo právě Růžička v hokejovém prostředí vědělo. Bylo evidentní, že ti kluci rostou pro velké kariéry.
Sami to dávali najevo. Dost jasně najevo. Chovali se nadřazeně. Ze Slavie bylo v nároďáku pět kluků, ze Sparty taky, z Kladna sedm a my ostatní, jeden z Vítkovic, sem tam někdo z Brna a dalších menších klubů včetně mě, jsme byli těžce v nevýhodě. Zatímco oni dorazili do vesměs známého prostředí, znali se navzájem a tvořili uzavřenou skupinu, do níž se nemohl nikdo další dostat, my se báli jakkoliv projevit. Ve Zlíně mě vyprovázeli na sraz s tím, ať si užiju aspoň tenhle jeden start, ale že nemám počítat, že bych se v tak nabitém ročníku nějak uchytil. Tak jsem to i bral. Že jedu mezi odskočené borce, s nimiž nemám nárok se měřit.
A pak jsem dal za první tři zápasy čtyři góly.
Dělal jsem své první rozhovory a docházelo mi, že to se mnou možná nebude tak beznadějné. Mimoděk jsem i proto začal přebírat vzorce chování, které jsem viděl okolo sebe. Aby mě hvězdy braly.
Protože když ti, pi*o, někdo vezme puk při tréninku, protože je přece něco víc, můžeš se tak začít chovat taky, nebo se nechat zadupat.
Toto je úryvek z příběhu Bez frází bývalého hokejisty a vítěze soutěže MasterChef Česko Romana Staši. Celý příběh si můžete přečíst na tomto odkaze.
