Článek
On sám v mládí poznal své dno. Na sídlišti v bratislavské Petržalce vyrůstal v prostředí grázlů, kteří šli problémům naproti. Po ráně nožem dokonce přišel o dobrého kamaráda… „Dělal jsem špatné věci a viděl svět černobíle,“ říká muž, který nakonec stál u zrodu sportovního fenoménu dnešní doby.
Hostem nového dílu pořadu Bez frází plus je promotér organizace Oktagon MMA. Fotograf, který vám zabrnká na uměleckou duši. A také člověk, který se snaží bořit mýty a předsudky o jednom z nejtvrdších sportů světa a dává jemný vizuál i tak tvrdé hře, jakou zápas v kleci je.
Pavol Neruda se snaží ukazovat lidem krásu v tom, před čím Česko a Slovensko ještě před pár lety zavíralo oči. Spolu s Ondřejem Novotným dokázali MMA z tělocvičen protlačit do mainstreamového světa a na zápas století mezi Karlosem Vémolou a Attilou Véghem vyprodat O2 arenu, největší sportovní halu v České republice.
Snaží se o to mimo jiné zveřejněním vlastního životního příběhu, který je součástí nové knihy Oktagon Bez frází. Knihy, která bojovníky v kleci ukazuje především jako citlivé lidi. Osobnosti, které spolu nesou těžké životní zkušenosti a jejich zvládnutí může být pro jiné nekonečnou studnicí inspirací.
„Říká se, že rodinu si člověk nevybírá. V životě nás formuje škola i parta, ve které člověk vyrůstá. Měl jsem štěstí, že jsem v mládí nedošel k vážnému zranění, neskončil ve vězení. Až když jsem vyrostl, začal jsem poznávat, že svět černobílý není. Snažím se s tím vypořádat a o to víc být mírumilovný dnes. Už vím, jak důležité je konfrontovat se taky s jiným názorem, diskutovat. Promluvit si s lidmi, oťukat si své a jejich názory. V tu chvíli se ledy prolomí a člověk začne koukat na svět a lidi úplně jinak,“ říká v rozhovoru Pavol Neruda.
V novém díle Bez frází plus nakousl i rivalitu mezi Čechy a Slováky, kterou svými příběhy Oktagon zvládl potlačit. Promluvil o tom, jaký je rozdíl, když se v kleci perou muži a ženy. A nastínil také ambice a sny, jež Češi a Slováci táhnoucí za jeden provaz mají.
„Není žádným tajemstvím, že jsme nedávno byli s celým promotérským týmem v Budapešti. Viděl jsem z okna fotbalový stadion pro šedesát tisíc lidí a chtěl jsem, abychom se tam všichni šli podívat. Aby kolegové viděli ten prostor. Mám totiž dnes plán tuhle arénu jednou díky naší show vyprodat,“ říká Neruda.
Celý rozhovor s promotérem organizace Oktagon MMA si můžete pustit v úvodním videu. Bez frází plus vychází na Seznam Zprávách v premiéře každé pondělí ve 12:00.
Pavol Neruda: Jasoň
Je to zvláštní. Nenesu si životem žádné trauma, měl jsem vždy pohodové zázemí, ale moji kámoši byli často grázlové.
Imponovalo mi jejich chlapáctví. Vyznával jsem názor, že chlap má být chlap, že má projít bojem. Za mě už nebyla povinná vojenská služba, ale já cítil, že je rozhodně potřeba poznat aspoň nějakou formu konfliktu, abych se mohl otrkat. I dnes si myslím, že je v pořádku vědět, co obnáší fyzický střet a jak se v tomhle případě bránit. Dobrý člověk by měl umět zacházet se zbraní. V principu proto, že zlý člověk zbraň většinou má.
I mě někde párkrát nějaká cizí banda ztřískala, moje mládí se zároveň nijak nezvrhlo. Znám bohužel i osudy, které dopadly jinak. Jednoho mého dobrého přítele ubodali nožem. Byl to smutný případ, šlo o chytrého kluka, dostal by rozum jako jeden z prvních, ale než k tomu došlo, zaplatil za to životem.
Když mě – jako toho, kdo dost rychle vystřízlivěl a přišel na to, že svět nefunguje černobíle – někdo bude současnými měřítky hodnotit za to, jak jsem se kdysi choval, málokdo si uvědomí, že se na devadesátá léta nemůže dívat optikou dneška. Tomu, kdo to chce dělat, můžu jen říct, aby se vrátil v čase. Pak by zjistil, že tehdy byl na bratislavském sídlišti Petržalka, kde jsem vyrostl, skoro každý kluk v nějaké bandě.
Byla to součást té doby.
Změnily mě dvě věci. Práce a cestování.
Toto je úryvek z příběhu Bez frází Pavola Nerudy, který je součástí nové knihy Oktagon Bez frází. Celý příběh si můžete přečíst také na tomto odkaze.
