Článek
Od začátku kariéry bojovníka snil o tom, že z něj bude sportovní hvězda s velkým týmem lidí kolem sebe. Dnes už ví, že tohle všechno je jen výsledkem tvrdé práce. Nic víc a nic míň. Nový díl Bez frází plus je o práci s vlastním egem. Vypráví o ní člověk, který si prošel proměnou z bouřliváka v pokojného bojovníka. Zápasník, kterého na neobyčejné životní cestě formuje život samurajů.
„Snažím se na tělo soupeře napojit, jako by bylo moje. Poprvé jsem si to uvědomil při (předzápasovém) vážení. Díval jsem se soupeři do očí a viděl sám sebe. Stál přede mnou človíček, který se na mě snažil udělat dojem a být na mě zlý. Ale sorry, já mu to nežral. Viděl jsem v něm lidskou bytost, někoho, kdo mi ublížit nemůže,“ říká Jiří Procházka, hvězda české MMA scény.
Když ve své premiéře v nejprestižnější organizaci UFC zkraje července ve druhém kole knokautoval Volkana Oezdemira tvrdou ránou na bradu, vysloužil si také bonus 50 tisíc dolarů za výkon večera. V sedmadvaceti letech byl totiž teprve prvním bojovníkem, který Švýcara dokázal knokautovat. A to navzdory hodně riskantnímu stylu.
„Spousta lidí se pořád diví, jak jsem mohl mít ruce dole, dostávat rány a být v pohodě. Já to ale dělal ze svého vlastního přesvědčení. Z toho, co jsem cítil, že mám v tu chvíli dělat. Dozvěděl jsem se o sobě v tu chvíli strašně moc. Ve své mysli jsem si vytvořil jistou identitu sebe sama, se kterou jsem do zápasu šel, ale nebylo to úplně ono. Ta identita byla moc umělá, na sílu. Jako kdybych se oblékl do brnění a s tím do klece šel. Jenže tohle je ego. Ego, jež je cestou, na kterou musíte zároveň docílit, aby ve vás zůstala i půlka vlastní identity, božství, přítomného okamžiku,“ říká Jiří Procházka.
„Hodně lidí bere ego jako špatnou věc. Zároveň nás ale právě ego někam směřuje. Ukazuje, jak se chceme prosadit, co chceme mít kolem sebe, co se nám líbí. Akorát se s tím až moc ztotožňujeme a chybí tomu lehkost. Já chci být prostý. Normální, svůj, slušný člověk. A k tomu přidávám navrch motivaci, kterou je pro mě mistrovství v boji, životě a dalších důležitých věcech,“ dodává česká jednička v MMA.
Celý rozhovor s mužem, kterého na neobyčejnou životní cestu přivedl kodex válečníků Bušidó, si pustíte v hlavním videu tohoto článku. Pochopíte z něj, že možné je v životě cokoliv.
„Já jdu zazářit, nazdar. Nic víc, nic míň. Když něco člověk chce, proč to neudělat? Ale nemluv o tom. Udělej to,“ říká Jiří Procházka.
Bez frází plus vychází na Seznam Zprávách v premiéře každé pondělí ve 12:00.
Jiří Procházka: Království nebeské
Mým cílem je stav, jemuž samurajové říkají Munen musó. Stav, kdy je slovo, myšlenka a čin totéž. Žádný rozvrh, žádná představa, nemyšlení. Nic není v rozporu, dosahuješ harmonie a na nic dalšího nezbývá prostor.
Tvoříš jen to, co chceš, nacházíš vlastní ráj, vlastní království nebeské.
Může ho mít každý člověk. Je to podstata, dřímá v tobě od samého počátku a tvoří ji tělo, mysl a duch. Tělo je jen schránka. Mysl něco, co se za tebe vydává. Duch opravdového já, které se na svět dívá čistě. Je na tobě, co si vybereš, co v tobě převáží. Tohle je vnitřní boj každého z nás.
Nechci říkat, že si něco myslím, protože mysl je jen příběh, ego, totožnost a minulost v hlavě. Dá se to pojmenovat mnoha způsoby. Jde o součástku, která se pořád bojí zániku, proto způsobuje zmatek a lpění na zbytečnostech. Mysl formuje podobu těla a snaží se oblouznit ducha, tedy nejpřirozenější podobu. Věřím, že jsem to pochopil. Začal jsem se díky tomu soustředit hlavně na přítomný okamžik, v němž se odehrává podstata života. Je to o tom, jak dýchám, jak se pohybuji, jak ležím na gauči, jak sedím na záchodě, jak vstupuji před zápasem do klece nebo do ringu.
Pořád stejná rovina vnímání.
Tohle je ukázka z příběhu Bez frází MMA zápasníka Jiřího Procházky. Celý příběh Království nebeské si můžete přečíst na tomto odkazu.
