Bez emocí i bez diváků. Olympiáda v Tokiu začala

Ke stadionu, kam by za normálních okolností mohlo do ochozů dorazit téměř 70 tisíc diváků, přijíždíme autobusem, který novináře na místo speciálně dopravil. V ulicích u stadionu byly hloučky Japonců, kteří si vše fotili a mávali nám. Rozhodně se ale nedá mluvit o davech, kvůli kterým by nebylo možné projet. Na místě samozřejmě nechyběla ani japonská policie, která řídí dopravu.

Přímo u stadionu rozhodně není atmosféra napovídající, že by za pár hodin začínala sportovní událost roku, kterou bude sledovat celý svět. Žádné davy, nikdo s vlaječkami nebo symboly olympijských her. Už dlouho před olympiádou se mluvilo o tom, že Japonci s megaakcí kvůli koronaviru nesouhlasí. Na místě to bylo znát.

Po výstupu z autobusu jdeme sami ke stadionu. Žádný doprovod, žádné ukazatele. Člověk si musí poradit sám. Při první kontrole je nutné ukázat akreditaci, vstupenku na zahajovací ceremoniál, kontrola si skenuje obličej a poté každému změří teplotu ze zápěstí. Muži ve vojenských uniformách vzápětí kontrolují klasicky batohy a každý projde bezpečnostním rámem.

Vstup na prázdný obří stadion. Přicházíme do arény a na místě to vypadá jako po velkém fotbalovém utkání, kde se po konci zápasu uklízí. Nikdo kromě novinářů není na chodbách, tribuny jsou prázdné. Na místě jsou pouze stánky s jídlem a organizátoři. Na místě hraje hudba a na velkoplošných obrazovkách běží smyčka s pokyny pro novináře, kteří jako jediní mohli přímo na stadion v Tokiu.

Zákaz focení s bleskem, vypněte si zvonění na mobilu a pak celá řada upozornění týkající se samozřejmě covidu-19. Dodržujte rozestupy, mějte roušku, dezinfikujte si ruce.

Nejvíce viditelné omezení kvůli koronaviru je samozřejmě to, že na stadion nemohli diváci. A to ani Japonci. Za jakých podmínek bude návštěva stadionu možná, se před olympiádou několikrát měnilo. Nakonec na stadion nesměl nikdo a lavičky jsou zbarvené tak, aby to vypadalo, jako když je stadion plný. Na místě je tento efekt opravdu znát.

Dalším překvapivým jevem na stadionu bylo, že například před začátkem přestala fungovat kvůli přetížení Wi-Fi, i když na stadionu byli pouze novináři. Pro spoustu žurnalistů to byla značná komplikace. Organizátoři jen uvedli, že síť je bohužel přetížená a je nutné to zkoušet znovu. Jakoby další signál od Japonců, že jim je to jedno.

Další špatnou zkušeností u Japonců na stadionu bylo, že jich spousta neuměla anglicky, takže dotazy na téma, jak se dostane člověk na své místo, kde je občerstvení nebo kde najít nějaké místo, bylo složité. Opět se ukázalo, že i když se Japonci na místě smějí a ukloní se při každém očním kontaktu s vámi, tak jejich ochota na místě nebyla valná.

Samotný ceremoniál na začátku připomněl, že olympiáda byla kvůli koronaviru o rok odložená. Minutou ticha si všichni na stadionu připomněli oběti covidu-19. Nechyběl samozřejmě ohňostroj, který Japonci milují. Zahájení se zúčastnil také japonský císař, ovšem bez své choti. Ministerský předseda scházel.

Po necelé hodině začaly na plochu nastupovat olympijské týmy jednotlivých zemí. Samozřejmě v rouškách nebo respirátorech. Novinkou letos bylo, že země vyslaly dva vlajkonoše. Ženu a muže. Českou vlajku nesli tenistka Petra Kvitová a kapitán basketbalového týmu Tomáš Satoranský. Několik českých sportovců na slavnostním zahájení chybělo. Buď jsou v izolaci nebo by jim účast narušila přípravu na výkon.