Článek
Tomáši Hockemu bylo v lednu 1990 necelých patnáct let. Na demonstraci za odchod sovětských vojáků ze svého rodného města, která z náměstí zamířila k místním kasárnám, ovšem nemohl chybět.
„Nesl jsem transparent s nápisem Běž domů, Ivane,“ vzpomíná Hocke, dnešní starosta Turnova, patnáctisícového srdce Českého ráje, v němž sovětské okupační vojsko - stejně jako ve spoustě dalších měst a obcí tehdejšího Československa - strávilo víc než dvacet let.
Turnov se dočkal brzy. Tisícovka vojáků, důstojníků a jejich rodinných příslušníků opustila definitivně město už 28. května 1990. Turnov se tak stal jedním z prvních definitivně osvobozených měst v celé zemi.
A dnes se starosta Hocke stará o to, aby historická paměť zůstala zachována. Turnov už pátým rokem slaví v den odchodu vojáků takzvaný „městský svátek“, jen málo užívaný instrument českého práva. Kdo v minulých dnech město navštívil, nemohl si nevšimnout tabulí, které pohnutou historii kraje připomínaly.
Autor tohoho textu se v Turnově narodil a prožil tu významnou část dětství. A jeho vzpomínky se proto shodují s těmi starostovými: město neustále tam a zpátky křižovala těžká vojenská auta, po ulicích pochodovali mladí, dohola ostříhaní vojáci v zapařených bagančatech pod dohledem tělnatých důstojníků ve velkých čepicích zvaných „elpíčka“.
Kolorit kdysi spořádaného prvorepublikového maloměsta doplňovaly oficírské paničky se svými nezapomenutelnými parfémy, které vedly místní obyvatele k obavám, zda nejsou vystaveni riziku působení chemických zbraní.
Po 30 letech musí ovšem pravidelný návštěvník konstatovat, že se Turnov s následky dvacetileté okupace vyrovnal obdivuhodně. Chtělo to jen trochu štěstí, k tomu onen přetrvávající prvorepublikový duch, velkou podnikavost místních lidí - a také peníze a dobrou vůli místního velkorysého mecenáše Bohuslava Horáčka, který před svou smrtí v roce 2002 do Turnova investoval stovky milionů korun.
A díky nim se třeba místní kasárna, jimž v roce 1990 obyvatelé města předpovídali okamžitou demolici, proměnila v sídlo obchodní akademie.
Místní rozlišují
A podobnou proměnou prošla i další místa spojená s ničivou „bratrskou pomocí“. Kupříkladu proslavený hotel U Karla IV., který si okupanti zvolili za místo bohatýrských pitek důstojníků, je už skoro 30 let zase tím, čím chtěl být. Tedy solidním hotelem, jehož majitelé, rodina Kovářových, reprezentují to nejlepší z českého kapitalismu: pracovitost, odpovědnost za rodinný majetek a nezničitelný optimismus bez babišovského fňukání i ve velmi těžkých časech.
A ještě jedna věc stojí na turnovském vyrovnání se s minulostí za zmínku, i když si město a jeho obyvatelé užili svoje a dodnes kupříkladu nevědí, co přesně vybuchlo na nedaleké základně 185. raketové brigády Střední skupiny sovětských vojsk na Vesecku v roce 1983. Přesto tu velmi přesně rozlišují mezi komunistickým zlem v podobě těch, kteří do Československa okupační vojska vyslali a drželi je tu dvě dekády, a řadovými vojáky, kteří neměli svého času na výběr, kam v rámci povinné vojenské služby narukují.
„Nebyli to samozřejmě jenom Rusové, ale spousta dalších národností, třeba z pobatských zemí,“ říká starosta Hocke. „Navíc jim povinná vojna pobytem v Turnově nekončila, často po návratu do Sovětského svazu sloužili v armádě dál, třeba i na Sibiři.“
Omluva od Estonce
Před pěti lety jim tyhle komplikované okolnosti „života okupantů“ připomněl jistý Margo Meri, jenž v Turnově sloužil v letech 1986-1988. „Jednoho dne prostě zaklepal na dveře mojí kanceláře,“ vzpomíná starosta Hocke na nečekanou návštěvu hosta, jenž se Turnovu za okupaci osobně omluvil - i když jako Estonec byl nejspíš tím posledním, od nějž by Turnov takové gesto vyžadoval.
Zbývá jediná otázka: proč stejně jako starosta Hocke a jeho město neslaví odchod okupantů také zbytek země. Jistý problém lze spatřovat v určení správného data - Turnov to měl přece jen s 28. květnem jednodušší.
Poslední sovětský transport odjel z Československa 21. června 1991. Poslední sovětský voják, generál Vorobjev, odletěl 27. června. Co platí víc? A ještě se nám mezi obě data cpe 24. červen 1991, kdy v natřískané Sportovní hale vyprovázel okupanty Pražský výběr se speciálním hostem Frankem Zappou, který tehdy prohlásil, že má po třech letech konečně důvod naladit svou kytaru a zahrát. (Šlo také bohužel o jedno z posledních vystoupení v jeho životě.)
Osobně bych hlasoval pro datum onoho koncertu, už jen proto, že během něj lídr Výběru a garant odsunu vojsk Michael Kocáb pronesl úplně přesnou větu: „Ode dneška jsme prosím pěkně definitivně svobodní.“
Ale klidně se smířím s jakoukoliv alternativou. S výjimkou 25. výročí v roce 2016, kdy si jeden z nejkrásnějších dní v českých dějinách připomínala ODS a TOP 09, čeští politici koncem června obvykle mlčí. A to by se teď mohlo změnit.
Nový svátek
Předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová navrhuje, aby se odchod sovětské armády stal „významným dnem“ podle zákona o státních svátcích. Hlasovat by se ve Sněmovně mohlo už v následujících měsících a upřímně řečeno, chtěl bych - s výjimkou komunistů - vidět toho smělce, který by zvedl ruku proti.
Za rok uplyne od definitivního odchodu sovětských vojsk 30 let. Nebude u toho Frank Zappa ani Václav Havel, který v červnu 1991 ve Sportovní hale na slavném koncertu pochopitelně nechyběl.
Velkolepá oslava okamžiku, kdy se Československo stalo znovu úplně svobodnou zemí, by ale byla tou nejlepší vzpomínkou na „významný den“, přesně řečeno, jeden z nejvýznamějších a nejkrásnějších v dějinách této země, který má naštěstí stále ještě spoustu pamětníků.
POZNÁMKA: Šťastné pondělí děkuje panu Milanu Brunclíkovi za laskavé svolení, díky němuž jsme v úvodním videu mohli použít záběry zachycující odchod sovětské armády z Turnova.
