Berlusconi, Farage nebo syn známého novináře, který píše i v Česku. Evropa zvolila staré tváře i nové talenty

Nigel Farage (Brexit Party, zvolen za Velkou Británii)

Jedna z tváří referenda ve Velké Británii. Farage byl nově zvolen do Bruselu za svou novou stranu Brexit Party se ziskem 31,7 % hlasů.

Hrozí mu vyšetřování kvůli darům, které podle vznesených obvinění Farage neuvedl v prohlášení darů. Podle vyšetřování televize Channel 4 obdržela jedna z hlavních tváří kampaně Leave z britského referenda o setrvání v Evropské unii dar od pojišťovacího titána Arrona Bankse. Součástí darů bylo i poskytování bydlení v prestižní londýnské čtvrti či auto s řidičem.

Farage chce být součástí vyjednávacího týmu o brexitu. Stranu pro brexit založil před šesti týdny, kdy bylo jasné, že se Velká Británie zúčastní evropských voleb. Farage je přesvědčen, že pokud neopustí Spojené království EU, tak jeho strana vyhraje i parlamentní volby.

Před volbami jeho kandidatura vyvolala v rozdělené Británii poměrně velké emoce. Několikrát čelil protestu zastánců Británie v EU, kteří mu připomínají dezinformace před kampaní za odchod v roce 2016 i chaos, do kterého politiku na ostrovech referendum uvrhlo. Jeden z protestujících na něho v rámci kampaně hodil mléčný shake. Kritici po volbách upozorňují, že strany pro EU získaly v těchto volbách velmi dobré výsledky.

Silvio Berlusconi (Forza Italia!, zvolen za Itálii)

Forza Italia! Novým europoslancem se stal i bývalý italský premiér a muž, který hrál v evropské politice dlouhou dobu kličovou roli. 82 let starý Berlusconi byl třikrát zvolen italským premiérem a nyní se vrací do Bruselu. V roce 2011 odstoupil ze své funkce kvůli zapojení do bunga bunga sexuálních skandálů. V roce 2013 byl pak shledán vinným z daňových podvodů.

Jeho nové hnutí by chtělo více sjednocené Evropy s důrazem na zahraniční a obrannou politiku. Mluví o společné evropské armádě, která by měla ze starého kontinentu udělat vojenskou velmoc č. 1.

Michal Šimečka (Progresivné Slovensko – Spolu, zvolen za Slovensko)

Pochází z Bratislavy. Byl dlouhou dobu výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů v Praze a působil jako poradce českého ministra zahraničních věcí. Absolvoval doktorské studium na University of Oxford. V Evropském parlamentu pracoval pro Libora Roučka.

Jeho otcem je známý novinář a spisovatel Martin Milan Šimečka, který v České republice publikuje své články v Respektu a na Slovensku píše texty pro Dennik N.

Spoluzakládal stranu Progresivné Slovensko, která byla stranou i nedávno zvolené slovenské prezidentky Zuzany Čaputové. V rozhovorech tvrdí, že Slovákům záleží na budoucnosti Evropské unie a chtějí se na ní podílet. Voliči podle něj odmítli hru na strach, nenávist a destrukci. Občané jsou podle něj unavení z toho, že jejich politici využívali Brusel jako fackovacího panáka.

Miroslav Radačovský (LSNS, zvolen za Slovensko)

Bývalý soudce okresního soudu v Popradě. V roce 1999 při dopravní kontrole u něho našli více než 18 balíčků kokainu a nelegálně drženou zbraň. Soudce tvrdil, že věci nepatřily jemu, ale jeho synovi. Soud v Žilině ho zbavil všech obvinění. Radačovský byl do Evropského parlamentu zvolen za stranu Mariana Kotleby.

Radačovský rozhodoval v kauze slovenského prezidenta Kisky. Po jednom ze slyšení řekl, že by se měl Kiska vzdát funkce a odstěhovat se do USA či Izraele. NATO označuje za zločineckou organizaci a Slovensko by z ní podle něj mělo vystoupit. LGBT komunitu srovnává s handicapovanými lidmi. Kotlebova strana před volbami ve svých novinách používala řadu dezinformací o migraci, euru i menšinách.

Jordan Bardella (zvolen za Francii)

Bardella je třiadvacetiletý lídr vítězné kandidátky ultrapravicového Le Ressemblement national, kterou vede Marine Le Penová. Nedostudovaný geograf vstoupil do politiky už v šestnácti letech, kdy se přidal k mladé odnoži Le Penové Národní fronty. Jeho cílem v Evropském parlamentu je ochránit svou zemi před globalizací. „Vývoj jde dnes k lokalizaci, což znamená bránit hranice,” řekl před volbami agentuře AP.

Robert Biedroń (zvolen za Polsko)

Třiačtyřicetiletý bývalý starosta Słupsk na severu Polska se v konzervativní zemi otevřeně hlásí k homosexualitě, ateismu a levicové politice. S proevropskou stranou Wiosna (Jaro) šel do eurovoleb s tématy, jako jsou práva žen, zvýšení mzdy nebo problematika obnovitelných zdrojů. V Polsku se živě debatuje o jeho možné prezidentské kandidatuře v roce 2020.

Peter Lundgren (zvolen za Švédsko)

Švédský nacionalista, lídr Švédských demokratů, byl v průběhu kampaně obviněn ze sexuálního obtěžování jedné z partajních kolegyní. Sám růst případů sexuálního zneužívání odůvodňuje imigrací. Bývalý řidič kamionu získal mandát v Evropském parlamentu již podruhé. V roce 2015 byl nominovaný na prestižní ocenění časopisem Parliament Magazine za jeho práci v dopravním sektoru.

Oriol Junqueras (zvolen za Španělsko)

Katalánský separatista by mohl být ve vězení za zpronevěru, výtržnictví, to mu ale nebránilo kandidovat do EP. Spolu s dalšími je obviněn Španělskem za přípravu nelegálního referenda o nezávislosti Katalánska a hrozí mu až 30 let za mřížemi. Jako lídr kandidátky European Free Alliance chce mít Evropu „všech”. Povoláním je Junqueras historik a publicista. Jedním z jeho zásadních bodů volebního programu je i jazyková diverzita. Nechce, aby na úkor oficiálních jazyků zanikaly ty minoritní.

Thierry Baudet (zvolen za Nizozemsko)

Nizozemský politik stojí v čele strany Fórum pro demokracii. Je pro vystoupení země z Evropské unie a prosazuje politiku „Nizozemsko na prvním místě”. Imigraci považuje za riziko tradičních hodnot. Stávajícího předsedu Evropské komise Jeana-Clauda Junckera přirovnal k Hitlerovi a Napoleonovi, vzhledem k jeho postojům k Rusku. Šestatřicetiletý politik a publicista sám sebe považuje za nejdůležitějšího současného holandského intelektuála.

Jorge Buxadé (zvolen za Španělsko)

Nový španělský europoslanec je lídr ultrapravicové strany Vox, která se vymezuje vůči katalánské iniciativě. Strana kritizuje multikulturalismus, decentralizaci a potraty. V 90. letech kandidoval španělský právník za stranu Falanga. Stranu inspirovanou italským fašismem 30. let. Ve Španělsku Buxadého kritici přirovnávají k diktátoru Francovi.