Belgie se pomalu uvolňuje. Krizi zvládla pravděpodobně na úkor seniorů

Belgie už pravděpodobně také dosáhla epidemického vrcholu. V království s 11,5 miliony obyvatel se objevilo téměř čtyřicet tisíc případů nákazy, skoro šest tisíc lidí nemoci covid-19 podlehlo. Vysoké číslo smrtnosti, které patří mezi nejčernější v zemích Evropské unie, je však především výsledkem poctivého vedení statistických údajů.

„V každé evropské zemi se to počítá jinak. My máme tu nejdetailnější metodu,“ řekla ministryně zdravotnictví Maggie De Blocková. V Belgii se totiž do statistik započítávají i případy, které v ostatních zemích „spadají“ do kolonek jiných onemocnění. Pacienti se srdečními chorobami, diabetes a ostatními vážnými chorobami, kteří se ale nakazí koronavirem, automaticky patří do skupiny covid-19.

Vysoká míra smrtnosti má ale také původ v domovech důchodců a pečovatelských institucích, kde se, podobně jako třeba ve Francii, virus rozšířil. Za to sklízí belgická vláda ostrou kritiku. „Společenská a etická lidská tragédie,“ popisuje situaci v domovech sociolog Geoffrey Pleyers pro server euractiv.com.

Pečovatelské domy a domovy důchodců od začátku trpěly velkým nedostatkem zdravotnického materiálu a testů pro své klienty. Situaci ale vláda začala řešit až okolo desátého dubna, kdy domovy hlásily i 90 procent svých kapacit nakažených. Na začátku dubna také až 40 procent celkových úmrtí na covid-19 bylo mimo nemocniční zařízení. Pravděpodobně k nim tedy docházelo v pečovatelských domech pro seniory.

Kromě tohoto velkého „škraloupu“ belgickou vládu ale zahraniční analytici, ale i samotní Belgičané, spíše chválí. Protipandemická opatření zavedli v Belgii v polovině března, o týden později už Belgičané museli zůstat doma. Na dodržování nařízení v ulicích měst dohlížely například i policejní drony.

Reportéři Financial Times považují za zásadní roli premiérky Sophie Wilmèsové. Jednak v řešení dramatických událostí, které zvládala s klidem a rozvahou, ale také v tom, že se jí podle nich podařilo sjednotit politicky roztříštěnou zemi.

Ještě před koronavirovou krizí se Belgie potýkala s krizí politickou. V prosinci 2018 se rozpadla koaliční vláda Charlese Michela (nyní šéf Evropské rady). V květnu minulého roku se tak konaly předčasné volby. Do parlamentu se ale dostaly strany široké politické škály, včetně xenofobní ultrapravice. Wilmèsovou však král jmenoval předsedkyní vlády až v říjnu minulého roku. Mimochodem jako první ženu v historii.

Vzhledem k tomu, že v Belgii neexistují strany, které by sdružovaly vlámskou i frankofonní část země, je skládání vlády pokaždé dlouhé a složité. Velmi mladá vláda premiérky Wilmèsové se tak musela v rámci koronavirové krize potýkat i s komplikovanými politickými vztahy. A právě to podle analytiků zvládla skvěle.

V pátek má belgická vláda oznámit, jak bude postupovat při uvolňování jednotlivých opatření. V nedělním rozhovoru pro belgický Le Soir řekla premiérka Wilmèsová, že budou „krok za krokem uvolňovat restrikce, které však mohou znovu zavést, pokud přijde další vlna“. Prozatím je v zemi oficiálně stav nouze do 3. května.