To, čeho se všichni báli. Severní Irsko zaplavily nepokoje, Belfast v plamenech

Dějištěm největších nepokojů se stal ve středu Belfast, kde vzduchem létaly zápalné lahve a kromě odpadkových košů shořel i autobus veřejné dopravy, který protestující předtím unesli. Na policisty výtržníci házeli kameny – podle britských médií je zraněno 41 členů bezpečnostních jednotek, terčem útoku se stal i novinář.

Oheň vzplál u mírových zdí, které od dob krvavé občanské války oddělují oblasti, v nichž separovaně žijí nacionalisté a loajalisté. A to na obou stranách – u bariér se sešly stovky členů obou táborů. Do brány v jedné z mírových zdí mělo podle serveru BelfastLive najet auto.

Násilné protesty se v Severním Irsku rozhořely už v období Velikonoc, a to zejména na území loajalistů. Země Spojeného království má za sebou již šestou noc násilností. Nepokoje nehlásí pouze Belfast, kde kvůli nim přestala fungovat MHD. K výtržnostem v posledních dnech došlo i ve městech jako Derry, Carrickfergus a dalších. V Portadown nebo Markethill pak ulicemi pochodovaly často maskované skupiny loajalistů.

Politici napříč politickým spektrem i britskými ostrovy vyjádřili hluboké znepokojení z vývoje situace. „Cestou, jak vyřešit rozdíly, je dialog, ne násilí a kriminalita,“ uvedl britský premiér Boris Johnson na Twitteru.

Policejní federace Severního Irska uvedla, že násilí vrací severoirskou společnost zpátky do minulosti. Odkazovala tak na třicetiletý občanský konflikt, jemuž se přezdívá The Troubles (Trable) a který měl na svědomí přes tři tisíce obětí.

První severoirská ministryně Arlene Fosterová z Demokratické unionistické strany (DUP) dění v ulicích podle veřejnoprávní BBC odsoudila a označila je za „vandalismus“. Zároveň podle ní události posledních dní nereprezentují ani unionismus, ani loajalismus.

K nepokojům se vyjádřil i irský taoiseach, tedy premiér Micheál Martin, s tím, že je „zcela odsuzuje“. „Nyní je čas na to, aby obě vlády a lídři všech stran spolupracovali na zmírnění napětí a znovunastolení míru,“ napsal Martin na Twitter.

Důvodů, proč se v Severním Irsku rozpoutaly násilné nepokoje, je hned několik. Tím nejaktuálnějším je rozhodnutí severoirského státního zastupitelství nevyšetřovat účast čtyřiadvaceti členů republikánské strany Sinn Féin na loňském velkolepém pohřbu spolustraníka a předního člena Irské republikánské armády Bobbyho Storeyho. Hojně navštívená událost se přitom konala v době, kdy v Severním Irsku platila přísná koronavirová opatření.

Dlouhodobější příčinou rostoucího napětí v Ulsteru je ale zejména brexit. „Atmosféra kolem brexitu je velmi napjatá, lidé mají pocit křivdy a zrady. A vnímají to tak obě komunity, nacionalisté a hlavně loajalisté. Ti cítí zradu proto, že do klíčových voleb v roce 2019 stáli za Borisem Johnsonem a jeho konzervativci s tím, že zajistí lepší dohodu. Vnímají to nyní jako podraz ze strany vlády a Westminsteru,“ řekl Seznam Zprávám před několika týdny odborník na záležitosti Severního Irska Timothy Ellis z Teesside University.

Situace v Severním Irsku je přinejmenším komplikovaná. V roce 1998 tam šéfové všech zúčastněných stran podepsali „diplomatický majstrštyk“ – Velkopáteční dohodu, jež zemi přinesla po třiceti letech občanské války mír. Ve Stormontu, místní obdobě parlamentu, tak začali unionisté (ti, kteří chtějí zůstat součástí Spojeného království) a republikáni (ti, kteří se chtějí připojit k Irsku) společně.

Stabilita země je ovšem velmi křehká, což v posledních měsících potvrdil právě brexit, rozvod Velké Británie s Evropskou unií. S odchodem Británie z EU zaniklo i členství státu na evropském jednotném trhu – Severní Irsko má ale speciální pozici a jeho členem zůstalo.

Aby nemusela být vytvořena pevná hranice mezi Severním Irskem a Irskou republikou, což by bylo v rozporu s Velkopáteční dohodou a zcela určitě by to vedlo k dalšímu konfliktu, vznikla hranice v moři mezi Skotskem a Ulsterem. V praxi tak dochází i na kontroly zboží připlouvajícího ze zbytku Velké Británie do Severního Irska.

Přechod do pobrexitové fáze se navíc neobešel bez problémů. Severní Irsko, jež v brexitovém referendu v roce 2016 hlasovalo pro setrvání v EU, najednou řešilo prázdné regály v supermarketech i neshody na diplomatické úrovni ze strany Evropské komise.

Od ledna se zejména v okolí východního pobřeží Severního Irska, kde leží ona tekutá hranice se zbytkem Británie, začaly objevovat různé výhrůžné bannery. „Naši předkové bojovali za naše práva a svobodu. V moři nebude hranice, nebo budeme pokračovat v boji,“ stálo třeba na jednom z nich. A nechyběly ani výhrůžky smrtí.

Loajalistické polovojenské buňky vyjádřily už v únoru velký nesouhlas s tím, jak pobrexitová situace v Ulsteru vypadá. A pohrozily, že hranici v moři tolerovat nebudou. V konečném důsledku tak bylo jen otázkou času, kdy se rostoucí pocity frustrace, jež zejména loajalistickým táborem zmítaly, přelijí i do fyzických sporů.