Český fotbal roky toleruje rasisty. A můžeme za to všichni

Na sociálních sítích to v posledních dnech chvílemi vypadalo, že velká část jejich českých uživatelů, žijících ovšem po většinu svého dosavadního života patrně někde ve skleníku, nebo na nějaké úplně jiné planetě, nyní s úžasem zjistila, že se i v České republice, a na fotbalových stadionech zejména, vyskytuje rasismus.

Zjistili to, když si na opičí skřeky z publika, směřované k němu, nebo ke kolegovi Kayambovi, postěžoval plzeňský útočník Jean-David Beauguel.

Hipsterští uživatelé sítí se pokřižovali, jak je prokristapána něco takového možné, natagovali do svých rozhořčených výkřiků všechny novináře, co si na ně zrovna vzpomněli. A zaúkolovali je, ať to sofort vyřeší.

Bezva, jdeme na to.

Takže aby nám všem bylo hned na začátku jasno: Rasismus tady byl, je a bohužel bude. Není to správné, je to strašné, ale je to prostě tak.

A nic se na tom nezmění, dokud bude část společnosti natolik vyprázdněná a frustrovaná, že si bude potřebovat vybít vztek, který si nahromadila na sebe sama, na někom, kdo bude po ruce, nejsnáze na tom, kdo je v něčem jiný. Obecně na jakékoli menšině, ať už národnostní, etnické, náboženské nebo generované na principu sexuálních preferencí.

A dokud tomu zbývající část veřejnosti bude buď tiše fandit, anebo jí to bude v zásadě jedno. To znamená, že bude vůči rasistickým projevům hluchá, slepá, netečná. Anebo si bude myslet, že to vyřeší rozhořčeným tweetem - a vy ostatní, starejte se.

Čili za rasismus v naší zemi a v našem fotbale si rukou nerozdělnou můžeme všichni, vážení, ano, včetně mě. Beru.

Aby totiž novinář řešil téma fotbal a rasismus opravdu poctivě, musel by psát pořád jenom o něm. Donekonečna. A v českých podmínkách víceméně sám. Což je, přiznávám, v tomto ohledu poněkud demotivující. A hlavně by to také musel donekonečna pořád někdo číst. Třeba lidi z klubů. Z vedení ligy. Z policie. Ze státního zastupitelství. A začít s tím tématem dělat něco doopravdy. A ne jen vlažně, naoko.

Obecně totiž funguje přesně tenhle mechanismus: Někde proběhne výraznější exces, tak se o tom všude týden píše, vyměří se pokuty, všichni zodpovědní zmíní, že tohle už fakt tolerovat nebudeme, a připraví se opatření, bla bla bla. No a tím to celé skončí.

Než zase po čase přijde nějaký výraznější exces. A kolečko se protočí.

Žijeme v prostředí, které je latentním rasismem doslova prožrané. Z průzkumů vychází, že 76 procent obyvatel ČR by nechtělo za souseda Roma, 84 procent z nás si ho nedokáže představit coby člena své rodiny. To kdyby šokované hipstery, svačící za 298 korun celer na seně coby menu s příběhem, zajímalo, kde se to v té zemi kolem nich, ano, v té šedavé hmotě, kterou míjejí na svých hbitých koloběžkách, jaksi celé bere. Když to přes ty úžasně vytvarované obroučky svých moderních brýlí bohužel nevidí.

Kdyby se vedle vesmírných technologií nebo debat o tom, jestli smí chlapec dívce přidržet dveře, zaměřili i na reálný svět, který zcela míjejí, zjistili by, že v roce 2017 jistí hoši z Olomouce, co přijeli do Prahy na zápas s Bohemians, napadali ve Vršovicích v tramvaji cestujícího afrického původu. Nejdřív slovně, pak mu na hlavu vymáčkli citron a pak ho začali mlátit hlava nehlava.

Zjistili by také, že za to dodnes nebyl nikdo z nich potrestán, protože ačkoli se skupinka dotyčných, cestujících onou tramvají, před soudem objevila, nepodařilo se prokázat, kdo konkrétně útok vedl. Další cestující si totiž jako z udělání takřka nic nepamatují.

Snad by také zaujalo, že ve vyšetřované skupince je též chlapec podezřelý z toho, že v baru hajloval a řval „bílá smrt“ nebo „smrt polským Židům“-

Nevím, jestli se množina příznivců Sigmy, co z tribuny při utkání 30. ligového kola Olomouc-Viktoria Plzeň vydávala směrem k Beaugeuelovi opičí skřeky, nějak personálně prolíná s těmi chlapci z Olomouce, co prováděli výše uvedené skutky. Moc bych se tomu nedivil. A už vůbec ne tomu, že by se je zase nepodařilo náležitě identifikovat…

V Olomouci teď nicméně všechno bilo do očí, či spíš do uší, o to víc, že po koronakrizi na stadionu skoro nikdo další nebyl. Klub pustil na tribunu pár desítek „kotelníků“, aby tým co nejvíc povzbudili, protože ještě bojoval o takzvanou prostřední skupinu.

A tak se hoši odvděčili opičími skřeky. Podle sdělení klubu byli dotyční vyvedeni a bude po nich vymáhán podíl na pokutě 120 000 korun, kterou klub za jejich počínání dostal. Tak aspoň že tak.

Nicméně obecně bohužel platí, že tam, kde není ve hře policie, státní zástupce a soud, vymůže se máloco. Vymáhat cokoli v přestupkovém řízení, případně toliko v rovině klubu, coby správce domu, který danou osobu na svém stadionu nechce, je v praxi obtížně realizovatelné. A problémoví jedinci, o kterých se tu bavíme, toho samozřejmě zhusta zneužívají.

Obecně také platí, že pořadatelskou službu, potažmo policii začne něco obvykle zajímat, teprve až když dojde na fyzické násilí, případně zdravotní následky po použití pyrotechniky. Nějaké to pokřikování je moc netankuje. A v případě bezpečnostních agentur je bohužel namístě myšlenka, že kluci, co jsou ve službě, přece nepůjdou vyvádět z kotle svoje stejně smýšlející kamarády, co zrovna ve službě nejsou…

No a tak si tady spolu žijeme. Co je podstatné: Nikdo nic neslyší. Třeba olomoucký trenér Radoslav Látal, když se ho po inkriminovaném utkání s Plzní ptali, co by k těm skřekům pověděl. On se vám ale natolik zažral do utkání, že imitaci opičích skřeků vůbec neslyšel.

Fajn, dejme tomu, že opravdu neslyšel. Ale i kdyby slyšel, tak dám ruku do ohně za to, že by se odpovědi na pozápasovou otázku kladenou tímto směrem vyhýbal jako čert kříži. Proč? Tak to víte… Trenér na hraně vyhazovu - a bude si ještě komplikovat situaci tím, že proti sobě poštve fanoušky?

Protože, ano, i tito rasističtí hajzlíci jsou fanoušci. A obvykle nejhlasitější. Jak na stadionu, tak na sociálních sítích. A hned by zintenzivnili řev, že má Látal letět.

No a na tomhle principu vlastně celý český fotbal rasisty už dlouhá léta polotoleruje. Lépe řečeno toleruje.

Ano, všechno má svůj vývoj. Ale pomalý. A latentní rasismus skrytý ve společnosti se jeví jako takřka nesmrtelný.

Pamatuji se, jak zhruba před 20 lety vtipkoval liberecký trenér Ladislav Škorpil o Gyanu Baffourovi. Jakožto o černouškovi Bubu. Napsal jsem tehdy článek, že to není správná cesta, jakkoli to jistě myslel pozitivně. Pak jsme o tom spolu snad hodinu debatovali. A ten jinak moudrý člověk mě, myslím, že dodnes, absolutně nepochopil.

Mimochodem, Baffoura chtěl potom Vlastimil Petržela do Zenitu Petrohrad. Ale neprošlo to. Protože Petržela zjistil, že pro příznivce Zenitu bylo naprosto nepřípustné, že by dres jejich klubu měl nosit „černokožec“.

Vybavím si i zážitek z roku 2004. Na Spartu přijel Manchester United. A na placu před tiskáčem jsem tehdy pozoroval dva mladé muže, na první pohled studenty, kteří fakt nevypadali jako vyznavači nějakých extremistických hnutí. Listovali si tam předzápasovým bulletinem a jeden z nich povídá: „Tak schválně, kolik jich tam mají.“ A k mému úžasu začali počítat, kolik hráčů na soupisce Manchesteru United má tmavou barvu kůže. Z nějakého důvodu to asi pro ně bylo důležité. Měli potřebu to rozlišovat. Nevím proč.

Nejvíc si s českými rasisty v hledištích „užil“ Kennedy Chihuri, hrající zejména za Viktorii Žižkov. Sparťanští hools ho jednou v derby zasypali banány…

Jestli někdo někdy nějak na české fotbalové prostředí tlačil, aby se ohledně rasismu polepšilo, byla to UEFA. Za bučení na hráče tmavé pleti přicházely pokuty, zavíraly se tribuny.

Sparta se rozhodla jít cestou průběžného angažování většího počtu hráčů afrického původu, aby se s nimi příznivci klubisticky propojili natolik, že už by pak od verbálních rasistických projevů upustili.

Nutno říct, že v průběhu dvaceti let se rasistická scéna v hledištích výrazně utlumila, minimalizovala. Ale samozřejmě platí, že dokud bude rasismus venku na ulici, bude i na stadionech.

Situaci samozřejmě neprospělo nedávné „magoření“ části společnosti ve spojitosti s uprchlíky, kteří sice v zemi skoro žádní nebyli, zato se na jakési předběžné vlně nenávisti k nim dostala jedna politická strana dokonce až do Sněmovny.

Na ulicích se to pak projevovalo třeba tak, že moji kamarádku Hanku, která mluví česky jako vy nebo já, ale má tátu z Etiopie, vyhazovali „vlastenci“ v Praze z tramvaje. I se synem.

Takže se pak těžko divit, že v tomhle „pařeništi rasismu“ někdo vypouští na fotbalisty na stadionech opičí skřeky. A pozor! Tím to nechci jakkoli bagatelizovat, nebo dokonce omlouvat. To ani náznakem. Naopak.

Jen ten svět před stadionem prostě není odtržený od toho, co se pak děje na tribunách. A v situaci, kdy s tím prakticky nikdo nic nedělá, i když by měl a mohl.

Jo. Můžeme za to všichni. Za to, že neřešíme důsledně každý projev rasismu a xenofobie. Včetně pokřikování „Jude, Slavie“, u kterého už hlasatel na Letné ani nepovažuje za potřebné požádat fanoušky o to, aby se od něj oprostili.

Protože potisící: Je to sice projev nenávisti sparťanů vůči slávistům, ale za použití německého slůvka Jude, odkazujícího na terminologii užívanou v éře holokaustu. A ačkoli to bohužel mnozí sparťané nejspíš netuší, skandováním tohoto hesla se spojují s neonacismem.

Ano, na stadionech nám v éteru létá nejen tohle, ale i „polský židi“ a spousta dalšího plevele, včetně opičích skřeků.

Jak jsme se dozvěděli od pana Jozefa Chovance, rozhodčí mají už dávno za povinnost přerušovat, či dokonce ukončovat utkání, když se něco takového na stadionu děje.

Když se před časem skandovalo proti šéfům fotbalového svazu Peltovi nebo Berbrovi, činili tak rozhodčí velmi poctivě, přerušovalo se pořád.

Co se týče xenofobních pokřiků, mají však stejně hluché uši jako zmiňovaný trenér Látal nebo jako desítky delegátů na utkáních, jako všichni, co neslyší, co nechtějí slyšet.

Protože proč by si dělali problémy, že ano?

No a do téhle kategorie musím zahrnout i novináře včetně sebe, aby to bylo poctivé. Sice si o sobě můžu myslet, že jsem k danému tématu za svou kariéru napsal mnohem víc textů než všichni ostatní kolegové dohromady - ale ano, uznávám, pořád to je a vždycky bude málo.

Nutno podotknout, že v řadě postsovětských zemí, především na Balkáně, je situace kolem rasismu na stadionech ještě mnohem intenzivnější. Rasistické peklo umí rozvířit i na leckterém stadionu Serie A, občas přijde zpráva o excesu ze Španělska.

Nejsme na tom nejhůř, ale rozhodně na tom nejsme dobře.

Jean-David Beauguel působí v českém fotbalovém prostředí už 3,5 roku. Rád bych věřil tomu, že se až doposud s projevy rasismu v naší zemi nepotkal, spíš je ale asi pravděpodobná druhá varianta.

A pak se nabízí otázka, jestli ho k vlně tweetů proti českému rasismu podnítily silné aktuální zážitky, celosvětová vlna debat o rasismu podnícená americkým případem smrti George Floyda, nebo třeba nápad, že by se díky tematice rasismu na českých stadionech mohl Viktorii v létě vykroutit ze smlouvy.

Jistě by proto bylo zajímavé mít možnost s ním o tom napřímo podebatovat. Na Twitteru už se útočník přirozenou cestou sám a s chutí domluvil s kolegou Jiřím Hoškem, že interview realizují. Ale Viktoria Plzeň řekla ne. Že se to teď nehodí. Bohužel. Dlužno dodat, že za posledních deset let se Viktorii Plzeň ještě nikdy nehodilo prakticky žádné interview, v jakékoli roční době, s nikým a o čemkoliv. Čest nemnohým výjimkám z tohoto pravidla, které se snad v éře trenéra Guľy bude, doufejme, ještě rozvolňovat. Ale to už je zase trochu jiný příběh.

Každopádně je Jeanu-Davidu Beauguelovi zapotřebí poděkovat za to, že nám všem připomněl téma, kterému se nikdo z nás nikdy nevěnoval dost. A byla to chyba.