Basketbalista Satoranský: Jágr mě zklamal, vzorem je pro mě Nadal

Celý díl si můžete pustit v audiu.

Vím, že v Chicagu to není s dopravou ideální. Jak to řešíš, když jedeš na trénink a máte normálně sezonu?

Já to řeším tak, že si většinou najdu bydlení někde pět minut od haly, takže už jsem na to připraven. Musím říct, že to je asi to nejlepší rozhodnutí, které jsem udělal, protože na haly prakticky jezdím dvakrát denně.

Tenhle model se jmenuje model Radek Štěpánek, protože Radek říkal, že zásadní vždycky bylo to mít všude pět minut. Od obchodu, od kurtů. Takže dodržuješ model pětiminutovky?

Dodržuju Radkův model. Musím říct, že je to asi opravdu to nejlepší, co můžu udělat i pro rodinu, protože opravdu nemusím trávit tolik času v autě a i té rodině se věnuju víc. Já úplně nesnáším Los Angeles a tato západní města, kde člověk opravdu tráví tři čtvrtě času v autě a jsem rád, že bydlím na východním pobřeží, kde ta doprava není tak strašná.

Když už jsme tedy u těch hal, tak v Chicagu jsou minimálně tři slavné kluby. Jste to vy, tedy býci, pak je to Chicago Black Hawks, to je hokejová legenda, a pak jsou tady samozřejmě baseballisti, a to jsou Chicago Cubs. Který ten stadion je z tvého pohledu v Chicagu nejslavnější?

Byl jsem opravdu jenom na jednom - tam, kde hraju. Mám skvělý vztah k Chicago Bulls United Center. Kdo tam přijde, tak na něho dýchne historie a je tam i socha Michaela Jordana.

A nyní dotaz od tvého velkého fandy. Jmenuje se Šimon, je mu třináct let, miluje basket, má hrozně rád tebe a hraje za Snakes Ostrava. A ptá se: „Proč jsi podepsal právě Bulls?“

Chicago Bulls jsem podepsal minulý rok a byla to ta nejlepší nabídka.

Navíc od legendárního klubu, co si budeme povídat.

Přesně tak. Neplánoval jsem, že podepíšu Chicago Bulls, ale stalo se, že mi nabídli nejlepší kontrakt, který jsem mohl dostat. A nabídli mi místo na prvního rozehrávače. Vždycky jsem chtěl mít důležité místo v NBA, což se vlastně potvrdilo. A tím, že je to historický klub, je to o to lepší, ale zároveň je to hodně tlaku, protože fanoušci Chicago Bulls jsou namlsaní.

Ty jsi hrál předtím ve Washingtonu. Na mě Washington vždycky působil řekněme univerzitně, tak trošku studeně. Chicago je úplně jiná krev. Navíc je to město, kde jsou slavné kluby. Je to velký skok jít z Washingtonu do Chicaga?

Musím říct, že jsem to asi nepocítil, že by tam byl nějaký obrovský skok.

Protože pořád hraješ?

Za prvé mám malou holčičku, se kterou teď žiju v Chicagu, narodila se ve Washingtonu na konci sezony. Přece jenom ten režim toho člověka je trochu jiný, když se mu narodí dítě. Já jsem navíc měl strašné štěstí na ty kluby, kde jsem působil. Byla to Sevia, Barcelona, Washington, Chicago, úžasná města a je pro mě strašně těžké říct, jestli nějaká z nich preferuji. Po jednom roce nemůžu říct, že by Chicago bylo o tolik lepší než Washington.

Pojďme k parametrům basketbalisty. Já jsem říkal, že za mých mladých let, když byl šikovný rozehrávač, nemusel být vysoký. Ale myslím, že dneska se to posunulo tak, že určitá výška je naprosto nutná, aby se s tebou vůbec někdo u zápisu bavil.

Váha také.

A váha také. Kolik centimetrů musí mít člověk, chlap, basketbalista, který se tím chce živit?

Je těžké to říct. Já myslím, že je to hodně individuální. Tak jako ve všech dalších sportech i tady šla výška nahoru. Moje celá rodina hrála volejbal a máma má 1,75 metru. Ale když vidím třeba volejbalistky, které hrají za reprezentaci, tak už mají třeba 1,85 metru. A já jsem hodně atypický hráč tím, že jsem na rozehrávače vysoký, většinou mají třeba kolem 1,85 až 1,90 metru, ale já mám dva metry. Ale jak říkám, ta generace je vyšší a vyšší a myslím si, že pro toho basketbalistu je potřeba výška okolo dvou metrů.

Takže u dvou to začíná?

U dvou to začíná. Musím tě zklamat.

Mám tu jeden dotaz z Instagramu: Jaká je největší dálka, ze které umíš dát koš?

Asi z půlky hřiště, ale samozřejmě je to většinou náhoda, když se to povede. Lidé to moc netrénují. To je spíš jenom taková legrace s kluky, když si střílíme po tréninku.

Jaký si zažil zatím nejlepší servis, co se týče vás, jako hráčů, právě v Chicagu? Protože jsme říkali, že to je klub, který má tu historii a je zvyklý, že to město tím basketem žije.

Neřekl bych, že je tady lepší servis, než se nám dostávalo ve Washingtonu. Já si myslím, že NBA standard je ve všech těch týmech daný. Ale kdybych to měl srovnat s Evropou, kde jsem ten basket miloval, a myslím si, že ta hra mi vyhovuje mnohem víc, tak ten servis je někde úplně jinde.

Co ten klub pro ty hráče dokáže udělat?

Je to neuveřitelné. Když přijdou moji kamarádi za mnou a vidí, kolik lidí je kolem nás, tak říkají: „To je neuvěřitelné. Vždyť vy tady máte na tohle čtyři týmy.“ Já říkám: „To je prostě NBA.“

Tenhle pán podává velký ručník, tenhle podává malý ručník.

Ano, přesně tak. Podavači jsou prakticky na všechno. Ale ta sezona je strašně dlouhá a náročná a snaží se vás dostat do pozice, kde se nemusíte starat o nic kromě toho basketbalu.

Musíš hrát tak, aby ti ty ručníky rádi podávali?

Člověk musí hrát tak, aby v té NBA vydržel a aby ten servis dostával co nejdéle. Opravdu není lehké se v NBA udržet.

Kdy sis uvědomil, že je tohle všechno vůbec reálné?

Někdy třeba kolem patnácti, šestnácti, když jsem začal chodit na kempy pro talenty a začali se tam motat právě skauti z NBA. Jeden z těch kempů se mi vydařil a řekl jsem si: „No možná, že by to mohlo vyjít.“ Já jsem zrovna takový člověk, který si dává ty nejvyšší cíle a i trenér mi říkal, že to dotáhnu do NBA.

Když dorazíš do Čech, jak se k tobě chovají média? Jsi zajímavý pro ně nejen tím, že hodně vyděláváš, ale i z toho sportovního hlediska? Cítíš, že pomáháš tomu sportu tím, že se ti daří venku v nejprestižnější soutěži?

Já v to doufám. Je to jeden z mých největších cílů. Nejenom, abych se někam posouval já, ale abych posouval trošku ten basketbal, abych to pomáhal zpopularizovat, což se nám samozřejmě podařilo minulý rok na mistrovství světa. Já myslím, že to nikdo nečekal, byla to taková basketmánie a všichni jsme si to užívali.

Já si myslím, že je velice důležité mít ten vztah s novináři, s médii dobrý, protože samozřejmě tvoří nějaký pohled na toho člověka. Obzvlášť když hraje v Americe a v Česku moc není. A vždycky, když mám šanci, tak samozřejmě rád s někým udělám rozhovor, protože jsem hrdý na to, že reprezentuju Česko a Českou republiku v zahraničí. Takže já se snažím mít ten vztah co nejlepší.

Měl jsi někdy takový ten vzor sportovce? Nemusí to být basketbalista.

Rafael Nadal, to je pro mě jeden z největších vzorů. Tenis miluju, je to jeden z nejkrásnějších sportů, na který se dá dívat v televizi i naživo.

To sis musel ve Španělsku užít.

Já myslím, že jsem nebyl jediný z fanoušků Rafaela Nadala, ale všichni z mých kamarádů fandí Rogerovi Federerovi. Já jsem ale byl v týmu Nadal.

To byl tvůj vzor?

Myslím, že je to jeden z nejvíc fér sportovců a pak na člověka působí, že se chová jako gentleman.

Když to otočíme, byl někdo, kdo tě zklamal z těch známých sportovců?

Doufám, že mě nebude jako hodně lidí nenávidět, ale řeknu to, jak to je. Trošku mě zklamal Jarda Jágr. Všichni jsme si ho idealizovali, byl pro nás prostě největší dříč, a když je teď člověkem, který dělá reklamu na elektrokola, tak pro mě skončil. Doufám, že to Jarda neposlouchá, ale musím říct, že to nemá zapotřebí.

Jaké máš ambice s tvým manšaftem, co se týče reprezentace? Sám jsi říkal, že si dáváš nejvyšší cíle.

Já na sebe vždycky vytvářím ten největší tlak a myslím, že mi to pomáhá. Po té sezóně v Chicagu, která nebyla úplně úspěšná, mám samozřejmě velkou motivaci, abych hrál co nejlíp, abych pomohl Chicagu do play off. Jsme mladý tým, jsem druhý nejstarší, což je smutné v osmadvaceti, ale myslím si, že ten odpočinek, který máme nechtěně už asi sedmý měsíc, tak bychom tohle mohli využít. A co se týče reprezentace, tak je to asi fakt jedna z nejlepších part, kterou jsme kdy měli.

Týmový duch je tam.

Týmový duch je tam a já jsem naprosto nadšený. Teď jsem se vrátil z Mariánských Lázní, kde jsme měli soustředění a všichni byli, když to řeknu v uvozovkách, „nadržení“ na basketbal. A bude to těžší a těžší, protože všechny týmy se na nás už připravují.

Už nebudete překvapení.

Už nemůžeme jenom překvapit, samozřejmě, už je tam nějaký ten tlak, takže jsem sám zvědavý na to, jestli se nám podaří tu formu přetavit v to, abychom postoupili na olympiádu příští rok a v roce 2022 by tady mělo být mistrovství Evropy. Myslím si, že to bude ohromně náročné právě proto, že všichni budou mít očekávání, protože basket teď letí. Poprvé si vyzkoušíme, jaké to je, když lidi od toho týmu něco očekávají.

Kdo je pro tebe nejlepším světovým basketbalistou?

Michael Jordan, to je jednoduché. Já myslím, že úplně pro všechny basketbalisty.

Sochu už má.

Sochu už má, už něco dokázal.

Ještě se vraťme k jedné věci. V době koronaviru odešla jedna z legend amerického basketu, nejen celá Amerika to oplakala. Jaký ty jsi měl vztah k tomuto hráči?

Musím říct, že mě to hodně vzalo, protože Kobe Bryant byl jeden z mých největších idolů po Michaelu Jordanovi, který mě samozřejmě hodně ovlivnil. Tohle bylo druhé jméno, které jsem sledoval. Já si pamatuju, že v patnácti jsem vstával v sedm ráno a sledoval, jak Kobe hrál, kolik dal bodů a tak. Takže tahleta zpráva mě samozřejmě hodně vzala. Když jsem si to přečetl, nemohl jsem tomu vůbec uvěřit. Člověk potom začne přemýšlet, že si musí vážit každé chvíle, kterou má. Kobe Bryant měl prakticky všechno a najednou to bylo pryč.