Článek
Východočeská Jaroměř má zhruba 13 tisíc obyvatel a hospodaří s ročním rozpočtem zhruba 300 milionů korun. Na svém území má i část Josefov, třítisícové pevnostní město, které vzniklo v 18. století a je celé památkovou rezervací. Pevnost, která je dvojčetem té známější v severočeském Terezíně, je v natolik havarijním stavu, že nedávné snahy spočítat, kolik peněz by bylo potřeba sehnat pro její kompletní rekonstrukci, se zastavily na částce 6 miliard korun.
Případ Jaroměře a Josefova poukazuje na to, že menší obce, které mají na svém území rozsáhlé kulturní památky v nedobrém stavu, nemají šanci jejich rekonstrukci a údržbu ufinancovat. „Naprostá většina národních kulturních památek je ve vlastnictví města, je to téměř 90 procent,“ říká starosta Jaroměře Josef Horáček (bez PP, zvolen za VPM). Nejde jen o ikonické hradby s kasematy, ale také o většinu městských domů a kasáren, v nichž má město nájemní byty, ale třeba i starou vojenskou nemocnici, která chátrá po odchodu sovětské armády v roce 1991.
Roční rozpočet Jaroměře je kolem 300 milionů korun, z toho 50 milionů radnici zůstává na investice po celém městě, tedy do chodníků, silnic, školských zařízení a podobně. „Víc než polovinu z toho musíme investovat do Josefova na odstraňování havarijních stavů, aby nebylo ohroženo zdraví a život občanů,“ říká starosta. Pokud by z rozpočtu měli našetřit 6 miliard, trvalo by jim to 250 let.
Zatím poslední investice ve výši zhruba 200 tisíc korun byla neplánovaná. V chodníku u josefovské základní školy se objevila díra. Vznikla propadem neudržované podzemní chodby. Chodeb je podle odhadů pod městem na 60 kilometrů.
„Takových míst jako tady jsou v Josefově desítky. Některá jsou v lepším stavu, některá v horším. Tady jde už o havarijní stav, k propadu tady došlo už dvakrát,“ říká Milan Libich ze spolku ochránců památek Ravelin XIV, který propadlou chodbu opravuje. Přímo v propadlé chodbě ukazuje, v čem je největší problém. Nejen, že je prostor více než 200 let neudržovaný, ale zhruba před 100 lety lidé z okolí využívali chodby jako zdroj cihel pro stavbu vlastních domů. Problémy dělají i náletové stromy, které do chodeb prokořeňují.
„Tahle chodba už nemá stěnu, ty kořeny to narušují, takže jakmile se sem dostane velká voda, tak to tady celé vyjede,“ ukazuje Milan Libich na hromadu popadaných cihel v chodbě, jejíž část se před nedávnem znovu propadla. „To jsou věci, které by se měly opravit, jinak hrozí, že se nám propadne promenáda nad námi, která je veřejně přístupná,“ dodává. Stromy lemovanou promenádu rádi využívají k procházkám nejen obyvatelé města, ale v srpnu slouží také jako stanové městečko pro návštěvníky metalového festivalu Brutal Assault.
Jsou to i fanoušci festivalu, kteří Libichovi částečně pomáhají pevnost opravovat při pravidelných dobrovolných brigádách. „Každého nového člověka, který by se k nám chtěl přidat, uvítáme,“ říká Libich.
Obci i ochráncům památek se tu a tam daří shánět evropské dotace na rekonstrukci, avšak i ty většinou používají k hašení těch nejvíc havarijních stavů. „Nyní opravujeme část hradeb díky dotaci zhruba 130 milionů korun pro hradecko-pardubickou aglomeraci,“ říká starosta Horáček.
Část hradeb opravuje i Milan Libich se svým spolkem, a to ve svém volném čase a převážně za vlastní peníze. „Je to v každém případě sysifovská práce. My na jednom konci něco opravíme a na druhém konci nám to desetkrát spadne,“ říká. Řešením by podle něj bylo získat stálý příjem od státu, který by pomohl pevnost postupně opravovat. „Nemluvíme ale o milionu korun, ale o desítkách milionů ročně.“
Za takovou iniciativu se staví i Královéhradecký kraj. „Bylo by velmi vhodné, kdyby stát, případně Ministerstvo kultury, městům, která mají na svém území takovou kulturní památku, systémově finančně pomáhal. To by pomohlo městům, která mají napjaté rozpočty a zároveň se snaží odkaz předků udržovat,“ míní hejtman Jiří Štěpán (ČSSD).
„V rámci rozsahu a objemu potřebných investičních a potenciálně i neinvestičních prostředků nedisponuje Ministerstvo kultury potřebným systémovým programem,“ říká mluvčí Ministerstva kultury Ivana Awwadová, podle níž by měl vlastník památky, tedy město Jaroměř, prostřednictvím kraje uplatnit požadavek na 6 miliard korun do připravovaného Národního investičního plánu.
„V oblasti památkové péče však poskytuje Ministerstvo kultury finanční podporu na obnovu kulturních památek, a to prostřednictvím specificky cílených programů,“ dodává. Za posledních pět let ministerstvo Jaroměři poslalo na památky 11 milionů korun, v průměru 2,5 milionu ročně.
„Tři miliony ročně od Ministerstva kultury? Oni to asi považují za významnou pomoc, ale pro nás je to jako když plivne,“ pokrčí rameny starosta.
Šest miliard je podle Milana Libicha částka jen za opravu podzemních chodeb, kasemat a dalších pevnostních částí. Cenné objekty v centru pevnostního města, které jsou také ve vlastnictví Jaroměře, by spolykaly další miliardy. „Jen u bývalé vojenské nemocnice se mluví o další miliardě, u čtvercových kasáren o dvou miliardách. A ani nevíme, jak by se tyto objekty využily.“
Josefovská pevnost se u Jaroměře začala stavět od roku 1780 po válkách o bavorské dědictví, které vedla Marie Terezie. Pevnost, která se postupně rozrůstala další desítky let, však nikdy obléhána nebyla. Sloužila pouze jako vězení pro Napoleonovy vojáky, za první světové války pak jako velký zajatecký tábor pro ruské vojáky, kterých tam bylo internováno skoro 15 tisíc. Za druhé světové války sloužilo město jako cvičiště wehrmachtu a od roku 1968 ho okupovala sovětská armáda, která měla podle josefovských na stav města nejhorší vliv.
