Barcelona dramaticky zchudla. O kolik půjdou Messi a spol s platem dolů?

„Klub je ještě v horším stavu, než jsem původně očekával,“ zaznělo letos na jaře z úst nově zvoleného prezidenta fotbalové Barcelony, Joana Laporty.

V Barceloně panuje krize. Ta jde na vrub zejména nehospodárné přestupové politice a úmyslné slepotě vůči dluhové pasti. Kromě narůstajících finančních potíží se katalánským hvězdám nedařilo o nic víc na hřišti. Poprvé od sezony 2007/08 se Barcelona umístila mimo první dvě příčky v domácí La Lize.

Sportovní úspěch v nadcházející sezoně, možná i v celé nové éře, si Messiho nadřízení dalšími dluhy už nezaplatí.

Mnozí by jistě hádali, že za finanční problémy Barcelony je zodpovědná doba covidová. Jenže během té dostali kluboví ekonomové drahocenný čas navíc.

Pandemie pochopitelně celé situaci vyloženě neprospěla, ale paradoxně umožnila Kataláncům řešení, jak z krize ven, lépe promyslet. Španělská La Liga totiž empaticky přimhouřila oči nad veškerými dluhy. S tím je letos amen.

„Covid nelze vinit za všechno. Bylo tu mnoho věcí špatně už předtím. Nyní se musíme popasovat s těžkou situací, které jsou na vině naši předchůdci,“ prohlásil prezident klubu Laporta, jenž byl znovu zvolen do funkce, ve které působil ještě před 11 lety.

Po mega přestupu brazilského kouzelníka Neymara do PSG (200 milionů liber) v roce 2017 v Barceloně odstartovala nová éra, která by se pracovně dala nazvat „za hodně peněz málo muziky“.

Například nově příchozí trio Ousmane Dembélé, Philippe Coutinho a Antoine Griezmann stálo Barcelonu téměř 400 milionů liber. Tuhle „raketu“ navíc v Barceloně neuhradili čistě z klubové kasy, neváhali si na přestupy půjčit.

Ne, že by si klub nepořizoval borce nedostatečně kvalitní, ale jejich dosavadní výkony v dresu katalánského velkoklubu jaksi nepotvrzují uvedenou cenovku.

V nynějším přestupovém okně Barcelona místo uvážlivého šetření a nucených prodejů zlákala hned čtyři posily. Na Camp Nou se dostavil Sergio Aguero (zadarmo z Manchesteru City), Memphis Depay (zadarmo z Lyonu), Eric Garcia (zadarmo z Manchesteru City) a Emerson Royal (za 9 mil. liber z Realu Betis).

Pro mnohé bylo jistě více než překvapivé, že v časech, kdy Barcelona potřebuje každý cent, rozšíří kádr čtyřmi fotbalisty, jejichž plat navíc jistě nebude zanedbatelný. Španělská La Liga navíc dle stávajících regulí uvedení letních přestupů Barceloně jen tak nedovolí.

Nejen, že se v Barceloně rozhazovalo za předražené posily, i na platech klub vydal nepřiměřený podíl svého rozpočtu. V uplynulé sezoně Barcelona vyplatila svým hráčům suverénně nejvíc ze všech evropských velkoklubů. S exponenciálním navyšováním veškerých výdajů se naučili v Barceloně jet víc a víc na dluh.

Zlozvyk využívat dluhovou politiku je asi tou největší překážkou současné Barcelony.

Stále v ohrožení je dokonce i nový Messiho kontrakt, který mu sice byl oficiálně na poslední chvíli prodloužen na dalších pět let. Jenže výše jeho smlouvy je tak astronomická, že si ji Barcelona podle domácích finančních regulí nemůže dovolit.

Kolem Messiho smlouvy se snaží být v Barceloně maximálně kreativní. Proslýchá se, že bude mít oficiálně schválený poloviční plat, jenž mu v dalších letech bude klub poctivě doplácet. Kdo ví.

Podle španělského fotbalového korespondenta The Athletic Dermota Corrigana, by byl Messi v současné situaci nejspíš nejlépe placeným hráčem Barcelony, i kdyby šel nakrásně s platem o 90 procent dolů! A to je podle něho i jediná rozumná varianta, jak by Barca mohla šachovou situaci rozdýchat.

Španělská La Liga je aktuálně snad tou vůbec nejpřísnější fotbalovou soutěží na kontinentu. Alespoň z hlediska důsledného hlídání finančních rezerv svých účastníků.

Velmi zjednodušeně řečeno, kluby v La Lize jsou povinni každoročně nahlašovat stav svého hospodaření. Udávají kolik vydají na platy zaměstnanců, kolik na transfery a především jak jsou na tom s dluhy a jestli mají dostatek „bokem“. Kdo má dluh jako Barca, řítí se do problémů.

La Liga má k opatřením velmi dobrý důvod. Ještě v nedávné minulosti nebylo zdaleka výjimkou, že i účastníci nejvyšší španělské soutěže vyhlašovali ostudný bankrot jako na běžícím páse.

Kolem roku 2011, jen několik měsíců od triumfálního vítězství Španělska na mistrovství světa 2010, které se zrodilo z velké části díky hráčům Barcelony a Realu Madrid, byly právě hegemoni v zemi finančně na výši, jenže v ostatních klubech v porovnání s nimi třeli bídu s nouzí.

Mezi lety 2004 až 2011 vyhlásilo ve Španělsku bankrot hned 22 profesionálních nebo poloprofesionálních klubů. Jen v sezoně 2010/11 se propadlo do insolvence šest klubů La Ligy. Situace si vyžadovala nové regule.

A právě ty teď stojí v cestě zadlužené Barceloně, která musí neprodleně zlepšit svou bilanční vizitku, jinak hrozí malér.

Aktuálně je Barcelona zatížena dluhem 1,2 miliardy eur, což je podle Swiss Ramble druhý největší dluh ve fotbalové Evropě. Pro zajímavost nejzadluženějším klubem v Evropě je podle Swiss Ramble londýnský Tottenham, jenž masivně investoval do stavby nové arény.

Vysoký dluh figurující v účetním výkazu by nemusel být pro Barcelonu sám o sobě až takový problém. Ten skutečný problém tkví ve skutečnosti, že většina dlužné částky, konkrétně 731 milionů eur, je z kategorie krátkodobých půjček. Hrazení tedy relativně spěchá.

Šéf sdružení odpovědného za správu dvou španělských profesionálních fotbalových lig Javier Tebas varoval Barcelonu, že je zapotřebí, aby svůj dluh pokud možno co nejvíce přebudovala.

„Pokud se jim to podaří, situace se rychle uklidní,“ prorokoval Tebas.

„Vážnost situace záleží čistě na zdrojích, které se jim nakonec podaří vydolovat,“ vnímá současnou situaci Tebas.

V Barceloně musí začít sami u sebe. Je nezbytné sáhnout na platy svých hráčů, včetně legendárního Messiho.

„Některé smlouvy nás ohromně limitují. Nestačil jsem se divit, když jsem to viděl. Nechci to víc komentovat, ale jedná se pořád o ty samé lidi,“ povzdechnul si Laporta.

Krok číslo dvě bude ještě o něco bolestivější, za to ovšem klíčový. Barcu už v létě stihli opustit talentovaní hráči jako Junior Firpo, Jean-Clair Todibo nebo Carles Aleñá.

Odliv výkladních „kusů“ je efektivní cestou, jak získat co nejrychleji prostředky. Ke zmiňovanému triu by se ovšem muselo přidat i jméno zvučnějšího kalibru.

Není tajemstvím, že by Barca s chutí zpeněžila kohokoliv z dua Philippe Coutinho a Ousmane Dembelé. Jenže oba jsou v současnosti zranění a jejich prodej by tak byl sice možný, ale výrazně pod jejich tržní hodnotou.

Dokonce v Barceloně údajně zvažují, že by pustili Samuela Umtitiho či Miralema Pjaniće jakožto volné hráče, aby aspoň částečně zúžili svůj kádr a odlehčili si na výplatní pásce.

Dalšími možnými prodeji pak mohou být supertalenti Pedri, Ansu Fati nebo Ilaix Moriba. Jenže takový ryze pragmatický krok by mohl Barceloně uškodit ještě mnohem víc i z hlediska reputace.

Naopak hráči jako Frenkie de Jong nebo Marc-André ter Stegen by s určitostí měli na adrese Camp Nou setrvat. Bohužel pro Barcu, právě o ně bude na trhu s určitostí největší zájem. A při vědomí, že Barca potřebuje rychlou hotovost, pozici pro vyjednávání budou mít druhé strany dozajista výhodnější.

Barceloně nenahrává ani skutečnost, že se fotbalovou ekonomiku udusanou covidem nedaří rozhýbat. Letní trh se chová jako pozastavený film. Čeká se na větší přestup, jenž by řádně roztočil obrátky.

„Trh se sice hýbe, ale minimálně. Je to neobvyklá situace. Dochází spíš k nejrůznějším výměnám hráčů, případně k menším přestupům,“ komentoval aktuální dění prezident Laporta.

Optikou rozsáhlých problémů katalánského velkoklubu je vlastně naprosto pochopitelné, že se zrovna Barcelona nechtěla jen tak vzdát myšlenky na účast v Evropské Superlize, soutěži, která nakonec nebyla uvedena do provozu. V té by si v Barceloně finančně výrazně přilepšili, vždyť jen „welcome bonus“ měl do klubové kasy přilít slušných 270 milionů eur!

Škodolibý cynik by asi prohlásil, že jednu jistotu v Barceloně přeci jen mají. Klub čekají krušné chvíle jak na travnatém pažitu, tak na poli vyjednávacím. Prezident Laporta ovšem zůstává optimistou.

„Jsem pevně přesvědčen, že se nově příchozí hráči nakonec zaregistrují. Všichni věříme, že se nám podaří dostatečně zredukovat dluhy a náklady pro další ročník a že najdeme s La Ligou přijatelný průsečík,“ neztrácí víru Laporta.