Článek
Že lze na daních v rámci Evropské unie zaplatit směšnou částku, se ví roky. Nadnárodní IT giganti a jejich poradenské firmy využívali kliček a děr napříč zeměmi a dokázali stlačit efektivní zdanění zisku k jednomu procentu.
Jenže ušetřit na dani je jedna věc, vytáhnout z finančních úřadů jednotlivých zemí peníze navíc, to už je vyšší liga. Takovou podle investigativních novinářů z projektu Cum-Ex hrály banky a další společnosti celé dekády a připravily státní rozpočty o miliardy eur.
V síti se chytila také hamburská privátní banka pro bohaté M. M Warburg. Tu německé úřady prošetřují kvůli obchodům s akciemi a neoprávněným vratkám daně z dividend. Ústav, který se zaměřuje na nejbohatší klientelu, se přitom chlubí, že dbá na etiku podnikání – takže už jen škoda na pověsti může být víc než citelná.
Bance jde kromě reputace o miliony eur, které by mohla vracet do státní pokladny. A protože by ji to mohlo finančně zničit, podala podle serveru Bloomberg žalobu na velkobanku Deutsche Bank, obchodníky s akciemi TP ICAP a dva právníky, kteří podle ní z „cum-ex“ obchodů profitovali. Kolik ústav Warburg žádá, hamburský soud nezveřejnil, bankéři však v podání napsali, že na daních odvedli téměř 155 milionů eur.
Hamburská banka už Deutsche Bank jednou žalovala, jenže u první instance spor banka v září prohrála a nyní čeká na výsledek odvolání.
Němečtí vyšetřovatelé prověřují stovky podezřelých bankéřů, burzovních makléřů a daňových expertů. Ti údajně vytvořili systém a organizované skupiny, aby manipulace před finanční správou zatajili. Jen německý rozpočet takto údajně připravili o 10 miliard eur a další škody vznikly u německých sousedů, protože celé schéma „cum-ex“ obchodů stojí na přeshraničních obchodech.
Nepřekvapí, že se „bílé límečky“ svorně hájí tím, že o ničem nevěděly, případně že shazují vinu na další články složité konstrukce.
První varování z roku 1992
Celý mechanismus využívá vrácení srážkové daně z dividendy. Při výplatě dividendy je z ní okamžitě sražena daň, ale příjem dividendy je předmětem daně z příjmu, a aby nedošlo k dvojímu zdanění, vrací daň finanční úřady.
Investoři našli způsob, jak získat vrácení daně dvakrát a získat balík peněz. Banky a spekulanti si mezi sebou rychle vyměňovali akcie s nárokem i bez nároku na dividendu v době, kdy se měla dividenda vyplácet.
Obchodník koupí akcii (cum) v den či těsně před výplatou dividendy s tím, že ji dostane až několik dní po výplatě (ex). Následně akcii prodá zpátky. V klíčový okamžik není pro finanční úřad jasné, komu dividenda patří, a proto je daň vyplacena zpět dvakrát.
M. M. Warburg & Co.
- založena v roce 1798,
- po celou dobu ji vlastní rodina Warburgových,
- banka postupně rostla prostřednictvím akvizicí.
K nejrozsáhlejším podvodům docházelo zejména u sousedů. Když Německo na tento typ operací přišlo, začalo přijímat legislativní opatření, aby jim zabránilo. Pravděpodobně je však stále možné tyto obchody provádět. Potvrdili to i investigativní novináři ze serveru Correktiv, dle nich podvody neskončily, pouze se přesunuly do zahraničí.
Již v roce 1992 na tyto obchodní praktiky upozorňoval dánský eurokomisař August Schäfer, ale jeho snaha vyšla naprázdno. Až o dvacet let později se Dánové i Němci vzpamatovali a začali mezery v zákonech legislativně upravovat.
Jednu z částí případu již loni projednával soud v Bonnu. Obžaloba uspěla, usvědčila dva britské bankéře a soud zabavil bance M.M. Warburg 176 milionů eur. Soud prověřoval více než 30 podezřelých transakcí a podíl jednotlivých manažerů. V jiné větvi případu bonnští soudci projednávají obvinění bývalého manažera M.M.Warburgu, který údajně vyinkasoval 326 milionů eur.
