Bál jsem se, že dostaneme se Skotskem šišku, přiznal David Holoubek

Dobrý den, dámy a pánové, ve studiu Seznam Zpráv už je připraven náš dnešní vzácný host, reprezentační trenér David Holoubek. Dobrý den, Davide.

Dobrý den všem, jenom pro upřesnění, reprezentační trenér týmu do 18 let.

Ano, k tomu jsem se chtěl dostat. Vy jste teď absolvoval vlastně takovou velkou prověrku. Právě od osmnáctky jste byl povolán k náhradnímu „covidovému“ reprezentačnímu týmu, k zápasu Ligy národů proti Skotsku, to už ale asi fotbaloví fanoušci velmi dobře vědí. Řekněte mi, jak to teď vypadá v hlavě Davida Holoubka s tím několikadenním odstupem po zápase?

No tak takové to lehké vyhodnocování krátkého srazu. Chtěl jsem ho zakončit samozřejmě nějakým bodovým ziskem, a ten tam není, takže odehrává se ve mně spousta emocí a samozřejmě převažují možná ty pozitivní, ale prostě mi tam chybí ten lepší výsledek.

Vy jste v rozhovoru pro Českou televizi po zápase hned říkal, že to je vina trenéra, ne hráčů. Samozřejmě je to velká nadsázka, protože hráči jsou na hřišti od toho, aby pochopitelně vykonávali pokyny trenéra, ale on už to na hřišti ovlivnit úplně nemůže.

No tak já si myslím, že by to takhle mělo být. My trenéři jsme od toho, abychom přijímali tady ty negativní věci, což jsou ty výkony a výsledky, bohužel to tak v tom fotbale je. Za tohle jsme prostě zodpovědní my, protože to je náš úkol. Náš úkol je vyhrávat a ty hráče posouvat. Takže když se nevyhraje, tak je to věc trenéra.

Já za sebe musím říct, že mě výkon vaší skvadry velice příjemně překvapil. A já jsem na konci přenosu použil větu, že jste prohráli ve stoje, že to nebylo na kolenou. Opravdu jste byli výrazně lepší, hlavně ve druhém poločase. To zase musí zahřát trenéra, který měl jeden den na to, aby dal kluky dohromady.

No tak to každopádně moc děkujeme. Ale ještě bych chtěl zmínit jednu věc, že v podstatě tam nebyl jenom David Holoubek. Tam byl Jirka Žilák, Radim Kučera, Petr Papoušek, Tomáš Ujfaluši. Tady ti kluci, kteří do toho dávali svoje myšlenky samozřejmě. Všichni kluci tím žili, pomáhali, bez nich by tohle nebylo možno vůbec provést a možná i proto jsme ten zápas přestáli ve stoje. Za což znovu moc děkujeme.

Vy jste určitě konzultoval s Jaroslavem Šilhavým, jak složení, tak, řekněme, i taktiku směrem k zápasu. A mě by zajímalo, jak to fungovalo? Že jste si říkali s Jaroslavem Šilhavým: „Tak je jasný, že stopeři a gólman musí být z jednoho klubu, protože nemáme čas cokoliv nacvičovat, jde tam o nějaké automatismy, o nějaké návyky a proto zase vezmeme třeba Malinského a Peška, kteří hráli spolu v Liberci na křídlech.“ Fungovalo to takhle?

Určitě jsme z toho vycházeli. Vycházeli jsme z nějakých návyků, které hráči mají v klubech. Co se týče té obranné středové řady a brankáře, tak tam si myslím, že jsme pak udělali správně, i když nám bylo vyčítáno odborníky, že by to udělali jinak. Ale ono to fakt v tu dobu nešlo. Bylo to tak strašně rychlé, že jsme prostě brali hráče, kteří měli ochotu jít reprezentovat a byli v dostupné vzdálenosti od Olomouce. Někteří byli v tu chvíli na dovolené, protože byly repre pauzy. Na sraz přijeli i hráči, kteří neměli ani kopačky. Takže to bylo opravdu složité. A jsem moc rád, že jsme se v podstatě vůbec sešli a že jsme byli schopni odehrát, za mě, velice slušné utkání.

Já jsem teda v autě kopačky měl, kdyby vám náhodou někdo chyběl, ale tak třeba příště, teď to nevyšlo, tak uvidíme (smích). Co je určitě pro posluchače a pro čtenáře zajímavé. Jak to tak vypadá v pocitech a v emocích člověka, který takhle o víkendu víceméně přemýšlí o své klasické práci, o osmnáctce a najednou zvedne telefon a dozví se, že za pár hodin bude koučovat „A“ tým?

No já jsem se vrátil v pátek pozdě večer domů k rodině. Takže jsem se na ně moc těšil, protože jsem měl předtím týdenní sraz s osmnáctkou v Jablonci v Břízkách. No a v sobotu ráno jsme měli naplánované nějaké rodinné aktivity, protože jsem je fakt dlouho neviděl a těšil jsem se na rodinu. No a po snídani mi zazvonil telefon, kde mi volal generální sekretář, že se stávám trenérem „áčka“. Fakt se přiznám, že jsem si myslel, že to je jako nějaká silvestrovská sranda. Takže jsem tomu v podstatě vůbec nevěřil. Až po vysvětlení celé té situace si říkám: „Ty brďo, tak to nás čeká pěkná šichta.“

No, byla nějaká devátá hodina ranní a my jsme do dvanácti hodin museli na UEFA poslat jmenný seznam hráčů, protože to je prostě nějaký protokol UEFA. A bylo to teda hodně hektické a zajímavé. Takže já jsem se spíš, než bych se soustředil na to, že jsem nějaký trenér, tak jsem se v tu chvíli stal takovým krizovým manažerem a v kooperaci s trenérem Šilhavým, s klukama z dvacítky, jak už jsem je tady jmenoval, jsme se do toho vrhli a byli jsme v podstatě pět, šest hodin na telefonu a pracovali jsme.

A jak reagovali oslovení hráči?

Já jsem to nepředpokládal a pak jsem si vlastně zpětně uvědomil, že ta reakce byla úplně správná. Všichni hráči odpovědeli: „Ano trenére, okamžitě jedu, kdy, kde mám být?“ A samozřejmě nastaly i situace, že někteří kluci byli úplně mimo domov, s partnerkami, s rodinami. A proto neměli tu svoji výbavu, kterou vlastně k tomu fotbalu potřebuješ. Ale všichni do jednoho řekli: „Ano, jedu, je to pro mě čest a jdeme do války.“

Na jednu stranu člověk může, a asi by měl mít radost, když je povolán k takovému úkolu, ale nemísilo se to trošku i s obavou, že mě to může, jako Davida Holoubka, trenérsky i srazit?

To jo, bylo to tam někde vzadu v hlavě, určitě jo. Protože jsem si říkal, abychom nedostali šišku, protože to by bylo prostě špatně a byl by to problém pro celý český fotbal. Takže někde vzadu v hlavě jsem to měl a snažil jsem se to strašně moc potlačovat v sobě. Samozřejmě jsem třeba mluvil s Honzou Suchopárkem na toto téma a ten mě v tom hodně uklidnil, ale musím říct, že jsem to v hlavě měl a nebylo to úplně příjemné.

Ale nakonec to dopadlo daleko lépe pro trenéra Davida Holoubka. Ale už jste tady nakousl, Vy jste se vlastně stal na pár dní spíše manažerem, protože té trenéřiny vlastně během té jedné tréninkové seance stejně ani nebylo moc možné do hráčů něco napumpovat. Co se vlastně dá stihnout za takovou chvíli?

Určitě, když přišly výsledky testů a zjistili jsme, že všichni hráči jsou negativní, tak jsme měli asi hodinu a půl do tréninku, toho hodinového, protože víc vám prostě UEFA na předzápasový trénink nedá. Takže probíhaly intenzivně osobní pohovory s hráči, to je jedna věc. Druhá věc pak byla videorozbor soupeře, abychom my i kluci stačili navnímat, jakým způsobem soupeř hraje. A třetí věc byla to, že jsme si řekli tři, čtyři základní věci, jakým způsobem do toho utkání půjdeme a co v tom tréninku budeme nacvičovat. Už jsme si to předpřipravili, ti kluci už to trošku navnímali.

Trénink fakt musel být strašně moc dobře poskládaný. Ale kluci už věděli, co budeme dělat, tak jsme si všechno vyzkoušeli, jak chceme bránit, jak chceme útočit. Samozřejmě ta hodina byla strašně krátká. Ale všechno, co jsme chtěli, jsme zvládli. Druhý den jsme udělali vlastně opět to samé, ale už jen teoreticky na tabuli a šli jsme hrát.

Říkám si, že se vlastně nedají nacvičit ani standardky, tak se to prostě určí podle toho, kdo kope v klubech? Rohový kop nebo volný přímý kop.

Ne, i tohle jsme stihli. V den zápasu jsme měli ranní rozcvičku a my jsme ji využili k tomu, že jsme si nacvičili standardní situace. A ty probíhaly opět tak, jak jsem řekl předtím. Nejdřív bylo video, pak jsme šli na rozcvičku. Ta probíhala v lehčím tempu, ale zkusili jsme si standardky ofenzivní i defenzivní. Nějakým způsobem jsme se do toho dostali.

Z mého pohledu tahle prověrka byla určitě užitečná. Protože Jaroslav Šilhavý mohl doma na obrazovce vidět, že v případě nouze jsou tady hráči, kteří by mohli za nějaké zraněné, vykartované nebo kolegy, kteří zrovna ztratí formu, naskočit do nějakého širšího výběru.

No, my jsme na tom vlastně postavili i motivaci hráčů před tím utkáním. Samozřejmě oni tu motivaci měli. Byla tam i taková lehká nervozita samozřejmě. První reprezentační start, ten tlak toho okolí, když jsi reprezentant. Ale motivace šla přes tuhle stránku věci. „Pojďme ukázat, že v české lize jsou dobří hráči. Pojďte ukázat to, že trenér vás může příště nominovat.“

Já jsem si tak uvědomoval během posledních 20 - 25 minut, kdy váš výběr měl jednoznačně převahu, byl lepší, daleko aktivnější, že možná ani Skoti, respektive jejich trenérský štáb, nepočítal s tím, že i muži, kteří v tom klasickém módu nejsou v hledáčku reprezentace, jsou na tom ve většině případů fyzicky velmi dobře. Že to je i dobrá výslednice pro českou ligu jako takovou, že je fyzicky velmi náročná. A já jsem měl pocit, že někteří skotští fotbalisté ke konci šlapali vodu oproti českým hráčům.

Můj postřeh je stejný. Já jsem také u konce cítil, že fyzicky na tom úplně špatně nejsme. Samozřejmě jsme to ještě prostřídali, abychom hru oživili, ale cítil jsem to dost podobně. A samozřejmě to nahrává myšlence, že ta naše česká liga není na špatné úrovni. Já si myslím, to se možná shodneme společně, že je fakt fyzicky a takticky vyspělá. Je to dobrá vizitka i pro české trenéry, že umíme hráče vychovávat.

Řekli jste si něco s trenérem Skotska po zápase?

No já jsem ho pozdravoval od Jirky Jarošíka, který ho měl jako asistenta v Chelsea. Takže to jsem s ním stihl pohovořit. On mi složil velký kompliment na to, co jsme dokázali a že máme dobrý tým. Což mě samozřejmě strašně potěšilo. Nicméně on pořád vyhrál 2:1. Takže ten kompliment se skládá skvěle, když vyhraješ. To jo. Otázka by ale byla, kdybychom je porazili nebo remizovali, jak by skládal kompliment. Ale samozřejmě to moc potěší a byli jsme za něj moc rádi.

Já jsem si ověřoval atmosféru uvnitř týmu, samozřejmě na dálku, protože jsme se k týmu nemohli ani přiblížit, v rámci karanténních opatření. Ale bylo to patrné, pro mě, třeba při rozcvičování před zápasem, kdy se základní jedenáctka rozcvičovala na jednom konci hřiště a na druhém hráči, kteří přicházeli v úvahu jako střídající. A hráli bago a byli nesmírně veselí, nesmírně optimističtí, hraví jako koťata. Neviděl jsem na nich takovou tu deku. Přišli mi velice uvolnění.

No, my jsme vlastně v té předzápasové přípravě říkali, že je pro nás strašně moc důležité, aby ta energie v tom týmu byla hodně pozitivní. Takové to naše klišé, abychom tahali za jeden provaz. A aby ti hráči, kteří nenastoupí nebo nejsou v základní sestavě, aby byli pozitivní a dali energii tomu týmu, protože ti kluci, kteří nastoupili od začátku, to strašně moc potřebovali, aby tu pozitivní energii cítili od nás od trenérů a samozřejmě i od svých kamarádů, kteří sedí na lavici nebo jsou na tribuně. Takže i tohle mohlo možná nějakým způsobem zapůsobit. Ale souhlasím s tím, že taky jsem na to bago koukal a bylo to opravdu příjemné sledovat.

Asi největší negativum toho zápasu bylo to, že se mládenci nemohli předvést před vyprodaným stadionem. Ale zase si říkám, že pro mnohé z nich mohlo být jednodušší, že právě ta atmosféra byla velmi komorní, že se nemuseli bát toho, že na ně někdo bude pískat, když jim odskočí špatně balón, když špatně přihrají.

Viděl jsem to úplně stejně. Já jsem se na to díval ze dvou úhlů pohledu. Jak jsme stihli málo té taktiky, tak jsem hráčům říkal, že je tím zápasem budu provázet slovně, aby se nám například vraceli do prostorů, kde jsme je potřebovali. Takže to, že na stadionu bylo ticho a nebyli tam fanoušci, byla obrovská výhoda, byl jsem tak schopný je celých těch 90 minut nějakým způsobem řídit po tom hřišti. Možná nám to bylo ku prospěchu věci i z toho pohledu, že hráči nemuseli být tolik nervózní. Přeci jen první start za národní tým a ještě plný stadion… Takže možná i tohle nám trošku k tomu výkonu pomohlo.

Co je zajímavé, tak vy jste si odsloužil tuhle premiéru u „áčka“ a vlastně druhý den už jste sledoval, jestli jsem dobře informován, na Meteoru dorostence Sparty.

Ano, já jsem přijel domů v půl čtvrté a nějak jsem nemohl spát. A samozřejmě dorost sleduju, protože tam mám některé hráče do reprezentačního výběru. Tak to jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít, že jo. To samozřejmě všichni fotbaloví fanoušci musí chápat.

No ale člověk přeci jen musí být unavený, přijel pozdě.

Když jsem šel domů, tak jsem si myslel, jak jsem unavený, že usnu, ale moc mi ten spánek nešel, ta hlava stále ještě dojížděla všechny ty emoce. Ale ráno bylo hezké počasí a věděl jsem, že tenhle zápas chci vidět, tak jiná volba nebyla.