Článek
Žuch! Kamarádi sršeň a káně vyděšeně poodlétli od blahovičníku. Právě z něj totiž na tuhle dvojici málem sletěl jejich parťák, koala.
„Neublížila sis?“ otázala se koaly starostlivě káně čechrajíc si rozvrkočená peříčka.
„Snad neublížil, jsem přece mužského rodu. Hergot, pořád na to zapomínáš,“ pokáral káni koala a třel si natlučený bok. „Přitom je to tak jednoduché. TEN medvídek koala…“
Výlučně mužského rodu není, v neodborných kontextech můžeme nadále říkat, že koala je holka 😉 Ovšem zoolog musí mluvit o tom koalovi.
— 🔮 Jazykovědma (@jazykovedma) December 10, 2020
„Ale ty přece nejsi medvídek,“ kontrovala v zoologii vzdělaná sršeň, která si se svým problematickým rodem také něco užila.
„Jsi vačnatec a jenom se jmenuješ koala medvídkovitý,“ doplnil bodavě sršáň, který se dobře a v souladu s pravidly cítil v obou rodech a plynule přecházel z jednoho do druhého.
„Co vlastně čteš?“ zeptala se vzápětí sršeň ve své ženské chvilce koaly, aby debatu stočila jinam.
„Taková dětská knížka, O letadélku Káněti,“ ukázal koala obal útlé knížky, který se při pádu ze stromu malinko roztrhl.
„To je nějaká blbost ten název, ne? Já jsem přece ženského rodu,“ namítla káně.
„To se pleteš. Káně je ona i ono. Jen v odborném kontextu je rodu ženského,“ machroval velký čtenář a milovník češtiny koala.
„I blahovičník má oboupohlavné květy,“ dodal vačnatec a ostrým řezákem si uštípl šťavnatý zelený list ze stromu, z něhož před chvilkou spadl.
„Odkud ty knížky vlastně pořád bereš?“ zeptalo se koaly káně, které začalo nesměle koketovat se středním rodem.
„Ale, mám členství v senzační městské knihovně v Hostivicích,“ odvětil jeho chlupatý a zavalitý kamarád.
„A já si celý život myslel, že je to ta Hostivice,“ podivil se sršeň.
„Dneska mě fakt nebavíte,“ odfrklo si káně a odletělo za rodinou do Sušice.
