Bahrajňan Júsuf byl „mrtvý“ po půlhodině prvního tréninku. Jiné zahraniční fotbalisty trápil v Česku z počátku hlavně náročný jazyk

Opravdu velká „invaze“ zahraničních fotbalistů do českého fotbalu se vlastně nikdy nekonala. I dnes zůstává podíl cizinců v evropském měřítku relativně nízký. Zatímco v anglické nejvyšší soutěži jsou dneska 2 ze 3 hráčů ze zahraničí, v České republice tvoří podíl cizinců pouhých 26 procent. Důvody jsou různé. Nižší finanční ohodnocení, klima nebo třeba složitý jazyk, který se nejsou všichni zahraniční fotbalisté ochotní učit. „Hlavně jsem poslouchal při tréninku spoluhráče. Pak jsem se jich ptal, co znamená to či ono. Také jsem trávil 4–5 hodin týdně s učitelkou češtiny,” vypočítává sparťan Bogdan Vatajelu, který v současnosti hostuje v Jablonci.

Celé české prostředí může některým cizincům připadat exotické a tak jsou zahraniční fotbalisté vděční za každou pomoc s integrací do tuzemské společnosti. „Strašně moc mi pomohl trenér Martin Hašek. První týden, první měsíc mě vlastně ani na krok neopustil. Každý den se mnou mluvil, vysvětloval mi věci, učil mě,” vysekl poklonu trenérovi Bohemians útočník klokanů Júsuf Hilál. Ten po raketovém vstupu do českého fotbalu už stačil podepsat smlouvu se Slavií. Přitom až v Česku se fotbalu začal věnovat plně profesionálně. „Při prvním tréninku s Bohemians jsem byl hned na začátku úplně mrtvý. Všichni byli tak rychlí a bojovní.”

Prolomit ledy se ohledně zahraničních fotbalistů pokusil v devadesátých letech pozdější úspěšný hráčský agent Pavel Zíka. Právě on přivedl do české ligy do té doby zcela neznámého útočníka jménem Leandro Lazzaro Liuni. Dlouhovlasý Argentinec se právem považuje za první velkou zahraniční hvězdu tuzemské nejvyšší soutěže. „Když to srovnám se dneškem, tak u Liuniho platu chyběla minimálně jedna nula. Leandro by velmi skromný hráč. Myslím, že teď už můžu prozradit, že hrál v Liberci za 30 tisíc korun měsíčně,” vyloudil údiv na tvářích moderátorů Zíka.

Zatímco některé české týmy sázejí na africké nebo jihoamerické posily, Teplicím se vyplatilo zaměření na bosenské hráče. „Investice do Edina Džeka se nám vrátila asi čtyřicetinásobně. Edin byl taková výhra v loterii,” vzpomíná na slavného bosenského útočníka, který dnes střílí góly za AS Řím, manažer komunikace FK Teplice Martin Kovařík. Sázka na bosenské fotbalisty se severočeskému klubu vyplácí dodnes. Defenzivní záložník Admir Ljevakovič, který v české lize nasbíral už 100 žlutých karet, se v Teplicích právem považuje za klubovou legendu. „Cítíme se tu s rodinou jako doma. Dá se říct, že už jsem Tepličák,” přiznal autorům Jiné ligy Ljevakovič.

V šestém díle Jiné ligy jinak nechybí ani téma rasismu v českém fotbale, které jsme probrali se sparťanským bekem Costou. Českého reprezentanta Thea Gebre Selassieho jsme se pak zeptali, jestli se i on někdy necítil v naší zemi jako „cizinec”. No a nechybějí ani oblíbené rubriky, tzn. Fotbalové zločiny, Etiketa a Laboratoř.