Článek
Z českých polí se podle nejčernějšího scénáře za rok odplaví až 21 milionů tun ornice, nejcennější půdy, která se tvoří stovky let. Vodní eroze ohrožuje více než polovinu rozlohy orné půdy.
Desítky let se s tím nic nedělá. Zemědělci, kteří špatně hospodaří a v extrémním případě točí na poli dokola jen kukuřici a řepku, unikají trestům a nic je nenutí k zodpovědnému hospodaření. Soudy jsou bezzubé. Desítky let se mluví o tom, že tento stav zlepší protierozní vyhláška. Teď konečně dostala své obrysy a míří do vládního meziresortního připomínkového řízení.
Vyhláška, platná od července 2021, stanoví přípustnou míru erozního ohrožení ve výši devět tun na hektar za rok v případě středně hlubokých a hlubokých půd (dohromady 94 procent rozlohy) a ve výši dvou tun u mělkých půd, které hrají okrajovou roli.
Agrární lobby se cíle nepodařilo víc změkčit. Zástupci zejména velkých zemědělských podniků a družstev v čele se Zemědělským svazem a Agrární komorou chtěli, aby se z hektaru mohlo za rok beztrestně spláchnout 12 tun půdy. Původně žádali ještě víc – jen pro představu: plně naložená nákladní tatra uveze kolem 15 tun.
„Při projednávání návrhu protierozní vyhlášky jsme se přiklonili k návrhu odborníků na zpřísnění limitu 12 tun na hektar. U ještě přísnějšího snížení limitu se obáváme, že jde o příliš veliký rozdíl oproti v současnosti dostupným a používaným možnostem ochrany půdy před erozí,“ uvádí k devítitunové hranici tajemník Zemědělského svazu Vladimír Pícha.
O moc přísnější s ohledem na ekonomiku na sebe nechtěli být ani malí sedláci. Experti na eroze a půdu však kompromisní dohodu označují jako měkkou.
„Budeme chtít, aby limit nezůstal u devíti tun, ale ještě se snížil. Ornice se tvoří velmi pomalu. I zemědělci už musí problémy s erozí vidět v nižších výnosech z poškozených svahů,“ říká předseda České pedologické společnosti Bořivoj Šarapatka.
Vodní eroze má řadu různých příčin. Patří mezi ně například intenzivní zemědělství, velké lány monokultur a špatný osevní postup. Faktem však je, že úbytku půdy nejde zcela předejít. Složitější je situace na svažitých pozemcích. I tam však člověk může situaci ovlivnit. Třeba tím, že nebude sít kukuřici, kde je riziko odplavu půdy při přívalových deštích největší.
Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy doporučuje u svažitých pozemků setí a přejezdy techniky po vrstevnici, ale zemědělci to ne vždy dělají. Pokud má pole tvar úzké nudle z kopce, jezdí traktory po delší spádnici, protože se nechtějí tolikrát otáčet.
Na druhou stranu na některých hodně svažitých lánech je nebezpečné jezdit po vrstevnici, protože se traktor může převrátit. Další věc je, že řada svažitých pozemků se hodí spíš na louky, jenomže zemědělci je často obdělávají kvůli dotacím.
Na pokuty si počkáme
Kritikům se nelíbí také to, že podle návrhu vyhlášky, kterou má redakce SZ Byznys k dispozici, tresty za neodpovědné hospodaření budou zemědělcům hrozit až při opakovaných erozních událostech. Nad prvními případy úřady zavřou oči, až poté vstoupí do hry takzvaná protierozní kalkulačka, na základě které hospodář musí plnit pětiletý plán vybraných protierozních opatření. Při jejich nedodržení mu budou hrozit peněžité tresty až do pěti milionů korun, případně krácení dotací.
Podle erozního experta ze státních kruhů, který nechtěl zveřejnit jméno, to je problém. „Je naivní si myslet, že se něco změní už letos. Bude trvat extrémně dlouho, než nastoupí preventivní nápravné opatření. Je to otázkou jednoho dvou let,“ uvedl.
Zemědělec, který bude mít problémy s erozí, si bude moci vybrat způsob nápravy. Jednou z cest je vhodnější rozmístění plodin. Větší lány může rozdělit třeba dvacetimetrovými pásy plodin s ochrannou funkcí (pícniny, vojtěška, jetel, pšenice apod.), které splav ornice zpomalí. Doporučováno je i ochranné zatravnění.
Protierozní opatření souvisejí i s užíváním agrotechniky. Vhodné je obdělávání po vrstevnici, udržování nejméně 30 procent rostlinných zbytků v době vzcházení pěstovaných plodin. Dalším opatřením je podrývání, které se běžně provádí u cukrové řepy, ale je extrémně drahé, protože se půda zpracovává hlouběji než při orbě – nejméně 35 centimetrů.
Erozím zabraňují také příkopy, průlehy (zjednodušeně řečeno mělký příkop na svahu, který je možné přejet technikou), ochranné hrázky, nádrže, polní cesty s protierozní funkcí (příkopem), meze a další.
Smyvu cenné půdy z polí má bránit i povinné rozdělení lánů na maximálně třicetihektarové monokultury, tato povinnost platí od letošního roku u veškerých polí v Česku. I tady však kritici namítají, že jde stále o obrovské plochy.
„Je to určitý krok dopředu, ale záleží, jak blok rozdělím. Ne každý pozemek je rozdělen tak, aby plnil protierozní funkci, k tomu zemědělce nikdo nenutí,“ myslí si Šarapatka.
Lijáky jako vyšší moc
Karel Ferschmann, starosta Němčovic na Plzeňsku, obce, která se před lety kvůli zničenému majetku pustila do soudních tahanic s místními zemědělci, považuje protierozní vyhlášku za nedostatečnou.
„Zcela chybí preventivní složka. Návrh řeší pouze nastalou erozi, a to navíc až opakovanou. Řeší se tak jen následky,“ reagoval. Hlášení erozních událostí podle něj dnes záleží na aktivitě veřejnosti, zemědělců nebo Státního pozemkového úřadu, což však podle něj znamená, že se erozní případy na některých místech nemusí vůbec dostat pod úřední dohled.
Myslí si také, že se zemědělci budou moci vyhnout odpovědnosti díky takzvané vyšší moci. Pokud srážky dosáhnou určité intenzity, erozní případy se do monitoringu nebudou počítat, a to i v případě, kdy by zemědělec výrazně k erozi přispěl třeba pěstováním kukuřice po spádnici.
Agrární komora ČR uvedla, že ČR nemá v rámci evropského průměru tak velké problémy s erozí. „Již dnes mají zemědělci nařízeno dodržovat přísná protierozní opatření na 25 procentech plochy. Současně to znamená navýšení oproti stavu před třemi lety, kdy se do erozně ohrožených půd počítalo 11 procent plochy. Pokud dojde k erozi mimo toto vytyčené území, chráněná plocha se ještě navýší,“ sdělil prezident Jan Doležal.
