Článek
Naším posledním povídáním chtěl premiérův syn udělat tlustou čáru za chmurnou etapou svého života, do které mu kvůli otci vstoupila policií stále vyšetřovaná kauza Čapí hnízdo i nedobrovolný pobyt na Ruskem okupovaném Krymu.
„Touhle konverzací s vámi to končí,“ říkal, když jsme vedli půlhodinový rozhovor s odstupem více než dvou let od naší reportáže ze švýcarské Ženevy. Tam, v bytě u jeho matky, jsme tehdy se Sabinou Slonkovou zastihli premiérova syna, který byl pro českou policii dlouhodobě nedostupným aktérem dotačního případu. Případu, do kterého ho zatáhl jeho otec.
„Farmu Čapí hnízdo vlastnili v rozhodné době mé dvě dospělé děti a bratr mojí partnerky, který držel podíl odpovídající podílu mých nezletilých dětí a mé partnerky,“ prohlásil v březnu 2016 tehdejší ministr financí Babiš, když se začal veřejně řešit problém dřívějšího přidělení evropské dotace ve výši 50 milionů korun farmě, která patří do vlastnictví Agrofertu.
Dodejme, že dotace byla určena na podporu malých a středních podnikatelů, což byla podmínka pro Agrofert a samotného majitele Babiše nesplnitelná. A to je podstata celého sporu: farma Čapí hnízdo musela pro účely získání dotace vystupovat jako „malý a střední“ podnik.
V roce 2016 se rozjelo policejní vyšetřování, které na podzim 2017 postoupilo do stadia trestního stíhání pro podezření z dotačního podvodu: policie začala stíhat všechny, na koho v průběhu času ukázal samotný Andrej Babiš. Kromě jiných tedy i jeho dvě dospělé děti, další rodinné příslušníky – a Babiše samotného.
„Otec potřeboval, abych zmizel“
To je okamžik, kdy Babišův syn, který se tou dobou už několik let léčil s psychickou nemocí, odjížděl naprosto nečekaným směrem – v doprovodu řidiče Agrofertu Petra Protopopova vyrazil na Ruskem okupovaný Krym, a stal se tak nejen pro českou policii nedostupný.
Z jeho otce se mezitím v Česku po vyhraných volbách stal předseda menšinové vlády, první svého druhu – trestně stíhaného premiéra jsme do té doby neměli. A tento statut mu vydržel do dnešních dnů.
Syn 5. ledna 2018 psal do České republiky na mailovou adresu pražské policie zoufalý vzkaz: „Byl jsem unesen na Krym. Čeká mne nedobrovolný psychiatrický zákrok. Můj otec potřeboval, abych zmizel po čas kauzy Čapí hnízdo.“
Díky svědectví Andreje Babiše mladšího víme, že řidič Protopopov ho v tu dobu na Ukrajině zanechal a odjel zpátky do Prahy. Víme také, že policie si tehdy s oznámením únosu hlavu nelámala. Požádala Babišovy právníky, ať se k případu vyjádří, ti vyslali Protopopova zpátky pro juniora, ten ho přivezl, policii odeslal fotky, že je junior v pořádku – a pro policii případ skončil.
Citlivá kauza, dotýkající se premiéra, zamířila de facto bez řádného prověření rovnou do koše.
S odstupem času jsme se dozvěděli, že policisté postupovali nezákonně, za což byli kázeňsky potrestáni. To bylo první zjištění, k němuž bychom se bez hovoru s Babišem juniorem na podzim 2018 nedostali: teprve po reportáži Seznam Zpráv totiž začala policie z pověření šéfa žalobců případ zmizení na Krym důkladně vyšetřovat, a to včetně počátečního rychlého „procesu“ svých lidí.
Teprve v pondělí 15. února 2021 státní zástupce oznámil, že případ „únos“ byl odložen, neboť se podezření z trestného činu neprokázalo.
Stalo se tak mimochodem v souběhu s juniorovým výrokem v nyní zveřejněném rozhovoru: „Já mám svou vlastní verzi, pan Protopopov má svou verzi. A ani jeden z nás nemůže dokázat, kdo má pravdu. To je taky důvod, proč nechci v kauze zavlečení nikoho trestně stíhat.“
Odjezd Babiše mladšího na Krym z podzimu 2017 tak bude navždy budit asi jen údiv, kam byl premiér, jeden z nejbohatších mužů v této zemi, ochoten vyslat svého syna „na výlet“, jak tomu říkal, aby si tam jako pacient se schizofrenií užíval „teplo“. Všichni tušíme, že úroveň tamní psychiatrické péče či kvality „pečovatelských“ služeb řidiče Agrofertu byly důvodem transportu na Východ asi stěží.
„Něco jsem podepsal, nevěděl jsem co“
Pojďme ale dál. Ze svědectví Andreje Babiše mladšího, jak bylo zaznamenáno v naší reportáži z listopadu 2018, jsme se dozvěděli klíčové informace i v trestní kauze Čapí hnízdo. Nejenže zopakoval větu uvedenou v mailu policii („Otec chtěl, abych zmizel po dobu kauzy Čapí hnízdo.“), ale popsal i svou roli v případu. A to slovy odpovídající roli takzvaných bílých koní, lidí nastrčených před skutečné vlastníky. „Pozitivně si pamatuji, že jsem něco s Čapím hnízdem podepisoval. Nevěděl jsem vůbec, co podepisuji.“
Jsme u dalšího aspektu veřejného zájmu o premiérova syna.
Tento muž, který – nutno podotknout - nikdy nebyl zbaven svéprávnosti a české úřady jej vedly jako trestně stíhanou osobu, podal svědectví o kriminální kauze týkající se předsedy české vlády.
Policii se nikdy, ani před naší reportáží, ani po ní, nepodařilo juniorovo svědectví získat oficiálně: před odjezdem na Krym ho nestihla vyslechnout, při jeho pobytu ve Švýcarsku narážela na zdlouhavost procesu mezinárodní pomoci.
Přesto se juniorova verze shoduje se závěrem státního zástupce Jaroslava Šarocha, který v září 2019 popsal účelovost převedení akcií Čapího hnízda na Babišovy děti v době žádosti o evropskou dotaci v roce 2008.
„Jako účelové se jeví tvrzení obviněného ing. Babiše, že koupil akcie společnosti svým dětem, které chtěly zkusit podnikat,“ napsal Šaroch. „Uvažované náklady na výstavbu areálu a jeho provoz byly přitom takové, že by byly i pro společnosti ze skupiny Agrofert nepřijatelné. Nehledě k tomu, že v době nákupu akcií byl odděleně stíhaný Andrej Babiš mladší v USA, kde se připravoval na profesní dráhu pilota, a ani po návratu se ve společnosti Čapí hnízdo nijak neangažoval.“
Synovu verzi potvrzuje žalobce
Tolik slova o účelovosti akcií vedených na premiérovy děti ze spisu žalobce. Zvláštní okolností je, že i při tvrzení o účelovosti operace se v září 2019 Šaroch rozhodl stíhání všech zastavit. Což následně zvrátil nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman a stíhání premiéra Babiše pokračuje dál. Na rozdíl od Babišových dětí z prvního manželství, jejichž stíhání bylo zastaveno.
„V žádném případě bych nechtěl vypovídat v kauze Čapí hnízdo, protože můj zájem si můžete vydedukovat velmi jednoduše: mám sobecký zájem, chci, aby z toho můj otec vyklouzl,“ řekl nyní v posledním rozhovoru premiérův syn.
Celkem logicky se odvolává na zákonné právo nevypovídat proti svému rodinnému příslušníkovi: „Já nemůžu být nucen vypovídat proti vlastní rodině, to je proti zákonu.“
I tyto juniorovy věty poskytují cenné svědectví v ostře sledované kauze. Dají se totiž jednoduše interpretovat tak, že by syn svou výpovědí před policií otci přitížil – a to nechce.
Rozhovory s Andrejem Babišem mladším veřejnosti poskytly velmi cenný vhled nejen do zákulisí byznysu či politických her českého premiéra.
Připomeňme například synova slova o „otci coby bývalém agresivním byznysmenovi, který operuje na hranici šedého“.
Nebo mrazivý vzkaz, zakomponovaný do našeho rozhovoru: Junior chtěl, aby se mu otec ozval s kontaktem na jistou osobu, protože on na ni ztratil vizitku. „Kdybych kontaktoval otce sám a nevyřizoval to veřejně, tak on by řekl, že nemá čas nebo že si nepamatuje, o kterém člověku mluvím. Tímhle způsobem nemá na výběr.“
Andrej Babiš mladší je člověk s nelehkým osudem. Člověk, který evidentně nechce či neumí hrát účelové hry a zároveň jako syn nechce otci ubližovat („Od dětství jsem naprogramovaný, abych svého otce podporoval.“).
Díky jeho ochotě poskytnout důležitá svědectví víme o trestně stíhaném premiérovi mnohem víc, než jsme věděli před dvěma lety. A s tímto poznáním naloží každý po svém. Za sebe říkám, že získání mnohamilionové dotace díky účelové operaci s akciemi a přihlížení synovu odvozu na Krym nepovažuju za správnou výbavu důvěryhodného vrcholného politika.
Andreji Babišovi mladšímu přeju, ať se jeho útrapy spojené s veřejnou funkcí a stíháním otce stanou minulostí, ať žije v klidu a bezpečí – a ať má po úspěšné léčbě ve Švýcarsku sílu na nový život.
Bez Čapího hnízda i řidičů Agrofertu.
