Článek
Do Sněmovny míří novela, která by v konečném důsledku měla vést k zániku kojeneckých ústavů – přesněji k zániku v podobě, v jaké fungují dnes.
V Česku je nyní v péči těchto ústavů, které se oficiálně mají starat o děti do tří let věku, kolem 900 dětí. Jen 400 z nich je ale skutečně mladší 3 let.
Novela, za níž stojí poslanec ANO Aleš Juchelka, chce z domovů dostat zdravé děti a děti bez závažných zdravotních potíží. Stát by jim měl v nejlepším případě pomoci vrátit se do biologické rodiny, případně předat je do péče pěstounů.
Vedle toho by měla vzniknout Centra komplexní péče pro děti s vážným onemocněním, která by pomáhala rodinám s nejvážnějšími případy. Vedle podpory rodinám při denní péči nebo pomoci přímo v rodině by tato centra disponovala i lůžky – maximálně deseti – pro případy zdravotnicky oprávněné dlouhodobé hospitalizace.
Oproti současnému stavu by do těchto center nebylo možné – a to ani soudně – umístit děti ze sociálních důvodů nebo kvůli lehčímu zdravotnímu znevýhodnění. Těmto dětem by se naopak stát snažil různými podpůrnými službami pomoci žít mimo ústavy.
Novelu, na níž spolupracoval s Nadací Sirius, chce poslanec Aleš Juchelka předložit ve Sněmovně do konce května.
Boj o čas
Reálně na její prosazení příliš času nezbývá, přestože do příštích řádných voleb je ještě více než rok.
I když Aleš Juchelka patří k nejsilnější sněmovní frakci a s novelou souhlasí i ministerstvo práce a sociálních věcí, které vede Jana Maláčová z koaliční ČSSD, její osud je nejistý. Dosavadní podobné pokusy o zrušení kojeneckých ústavů skončily nezdarem, názory na tuto věc se lámou napříč stranami.
„Dnes máme pouze 400 dětí do 3 let, které je třeba umístit do rodin. To je úkol, který bychom přece měli zvládnout,“ říká ke svému návrhu Aleš Juchelka. Podle něj novela jen kopíruje a podporuje trend, který v Česku již probíhá – tedy to, že dětí v kojeneckých ústavech ubývá a zařízení musí hledat nové náplně práce. „Když kojenecké ústavy nebudou, bude se rovnou muset přemýšlet o tom, kam s dětmi, které bylo možné dosud lehce odložit,“ dodává.
Podle Juchelky je zvláště pro nejmenší děti důležité, aby se u nich nestřídali zaměstnanci ve směnách, byť jejich práci nezpochybňuje, ale aby měly možnost navázat s tím, kdo o ně pečuje, blízký vztah, od kterého se odvíjí zdravý psychický i fyzický vývoj. Mělo by se tak stát co nejrychleji a platit by to mělo i pro děti se zdravotním postižením.
„V kojeneckých ústavech nejsou lékaři specialisté na jednotlivé diagnózy. Personál za nimi děti vozí a to může dělat i pěstoun,“ argumentuje Juchelka.
Časy se mění
Debata o kojeneckých ústavech se v posledních letech opakovaně vrací, protože je Česká republika kvůli jejich zřizování opakovaně kritizována. S návrhy na jejich proměnu přišel v minulosti například ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP 09) , řešila je i vláda Bohuslava Sobotky – nicméně bez úspěchu.
Aleš Juchelka se pak domnívá, že nyní může uspět, protože pohled na věc se mění a i v laické veřejnosti převládá názor, že kojenecké ústavy jsou překonané. Někteří zřizovatelé, převážně kraje, sami přistupují k jejich proměně, která souzní s jeho novelou.
Lidé, kteří v ústavech nyní pracují, by pak podle Juchelky neměli nutně přijít o práci, jen by se její těžiště přesunulo od celodenní péče o nemluvňata spíše k podpoře péče v domácím prostředí a ke službám pro rodiny.
Novelu rozeslal Aleš Juchelka poslancům sociálního výboru Sněmovny už před vypuknutím epidemie koronaviru a postupně s nimi vyjednává podporu.
Hlasy, proč to nedělat
Seznam Zprávy oslovily poslance sociálního výboru a ukázalo se, že postoje se tříští hned v několika ohledech.
Existuje skupina poslanců, podle nichž je třeba kojenecké ústavy zachovat, protože alternativa neexistuje, další pak požadují komplexní řešení od vlády, a tedy dohodu mezi ministerstvem zdravotnictví a ministerstvem práce a sociálních věcí, kdo se jak o které děti postará. Shoda není ani mezi těmi, kteří by rádi kojenecké ústavy v současné podobě zavřeli.
„Jsem proti jejich úplnému zrušení. Samozřejmě bych byla šťastnější, aby každé dítě bylo v rodině, ale nemáme dostatek pěstounů,“ říká k tomu předsedkyně výboru pro sociální věci a Juchelkova stranická kolegyně za ANO Jana Pastuchová. Obdobný postoj zastává i komunistická poslankyně Hana Aulická Jírovcová, pro kterou je Juchelkův návrh příliš „násilný“, tedy že vstupuje do přirozeně probíhající transformace zbytečnými termíny.
Naopak lidovci, TOP 09 nebo Piráti se obecně hlásí k myšlence kojenecké ústavy zavřít, i zde ale zaznívají hlasy, jestli Juchelka ve svém návrhu dostatečně domýšlí důsledky.
Poslední v EU
„Já jsem skutečně pro jejich zrušení, ale zákon je psaný z pozice milujícího rodiče, který se chce starat o své dítě, i když má zdravotní potíže. Neřeší situaci dětí, které jsou vážně zdravotně handicapované a ‚nechtěné‘. Ty by propadly do zdravotních ústavů, které většinou nejsou na tak malé děti uzpůsobené, a v důsledku by to pro ně bylo vlastně horší,“ řekla Seznam Zprávám Pirátka Olga Richterová, která se o kojenecké ústavy rovněž dlouhodobě zajímá.
Podle ní pak existují dobré příklady i mezi nynějšími kojeneckými ústavy, jež de facto splňují požadavky, které Juchelka na novou podobu péče o opuštěné děti klade. Poslankyně Richterová však přiznává, že rozdíly jsou kraj od kraje – podle toho, jak jsou zřizovatelé k praxi nastaveni. Pirátka také dodává, že reálná cesta k tomu, aby děti v kojeneckých ústavech nebyly ze sociálních důvodů, vede mimo jiné přes vyřešení bytové problematiky sociálně slabých rodin.
Česká republika je poslední země Evropské unie, kde kojenecké ústavy stále fungují. V roce 2018 kvůli nim podaly na Česko stížnost k Evropskému výboru pro sociální práva při Radě Evropy dvě mezinárodní neziskové organizace.
Slib zrušit kojenecké ústavy a vytvořit zařízení rodinného typu pro děti, které je těžké umístit do rodin, slibovalo ANO i ve svém volebním programu v roce 2017.
