Článek
Pro Babišův neobratný vyjadřovací styl a zjevné gramatické chyby neexistuje přímočaré systémové vysvětlení. Premiérova čeština je samozřejmě ovlivněna slovenštinou, ale řada jeho jazykových excesů nemá s interferencí slovenštiny nic společného.
Například opakující se babišovskou frázi „na čtyři oči“ – Andrej Babiš ji používá i v mluvené řeči – si mluvčí češtiny opraví na „mezi čtyřma očima“ a mluvčí slovenštiny na významově i formálně ekvivalentní „medzi štyrmi očami“.
V tomto smyslu Andrej Babiš aktuálně informoval ve svém tweetu ze 4. září, že „mluvil s tureckým prezidentem @RTErdogan na čtyři oči“. Z kontextu jasně vyplývá zamýšlený význam „mezi čtyřma očima“, „za zavřenými dveřmi“ či „soukromě“. Kde se tedy v Babišově frázi vzala předložka „na“? O slovakismus očividně nejde. Možná si premiér popletl fráze „mezi čtyřma očima“ a „na vlastní oči“ a spojil je v jednu?
Téměř dvě hodiny jsem mluvil s tureckým prezidentem @RTErdogan na čtyři oči a díky tomu jsme probrali všechna témata, která nás oba zajímala. Šlo hlavně o ekonomické otázky. Zbrojařský a stavební průmysl, energetiku. Vzájemný obrat obchodu není dostatečný, cíl je 5 mld. dolarů.
— Andrej Babiš (@AndrejBabis) September 4, 2019
Tak ovšem ustálené fráze nefungují. Ustálené fráze neboli idiomy mají jednoznačně definovaný význam a pevně danou formu: jinými slovy, recitujeme je jako básničku, kde nemůžeme svévolně měnit slova nebo jejich pořadí. Třeba místo ustáleného spojení „hodit flintu do žita“ nemůžeme jen tak pro zpestření říct „hodit pušku do řepky“.
Idiomy se vyznačují tím, že mají přenesený význam, který si z jejich doslovného znění neodvodíme. K „hození flinty do žita“ ve smyslu „rezignování“ obvykle nepoužíváme ani zbraň, ani obilí; podobně Babiš s Erdoganem nehovořili usazení doslova mezi čtyřma levitujícíma očima (ani sedící na čtyřech očích, jak by mohla implikovat Babišova verze tohoto idiomu).
Slovo idiom vychází z řeckého „ídios“ s významem „zvláštní“ či „vlastní“ a stejného původu je i další lingvistický termín – idiolekt. Právě idiolekt je nejvhodnější nálepkou pro specifický styl vyjadřování českého premiéra (a každého jiného uživatele jazyka).
Idiolekt označuje osobitý jazyk jednotlivce a zahrnuje všechny vlivy, které na dotyčného při osvojování jazyka působily. Babišův idiolekt tedy nelze jednoduše popsat jako „českoslovenštinu“ ani nelze zjistit, které z mnoha možných vlivů jej vedly k neologismu „na čtyři oči“ či jiným jazykovým invencím.
